Žoldácké krédo (Ukončeno)

10. Cesta vzhůru

Já si tak šplhám, šplhám, on si tak šplhá, šplhá, my chceme ... šplhat! Musím si zajisté postěžovat, jak moc mi dala tahle extra dlouhá kapitola zabrat, těch promarněných nocí, zbědované mysli a zkrvavených prstů ... nu což, co bych pro sebe ... vás neudělala :3

Btw. brzy to přejmenuji na Žoldácké krédo a Tyrion se přisral. Vskutku je tu nějak moc často, ale tak bez trpaslíka bych měla příběh neúplný :)

Btw2. zdá se mi to nebo mám v téhle kapitole přehršle slova "kroky"?

Malé boty pošlapávaly již tolikrát znesvěcenou půdu říčních krajin. Jejich nositele tížila zlovolná myšlenka, se kterou se vracel z vyhrané bitvy. Hořce zaplacené.

"Stařec stále přežívá?"

"Pořád odmítá chcípnout."

"Musí být už prastarý!"

"Snad i tisíciletý!"

Ženský smích ze známého stanu jej přiměje kroky zvolnit. Hodlal se svalit do péřových pokrývek a uniknout z toho prohnilého světa. Jenže plány mu opět někdo narušil. Co mohl učinit jiného, než-li vejít a vypořádat se s tím, co jej čeká?

Nevelká ruka zajela pod plentu, aby jí odtáhla stranou a majitel mohl vejít. Ve stanu se nic nezměnilo kromě tácu s jídlem, na kterém toho příliš nezbylo a dvou dívek. Jedné černovlasé a půvabné, druhé hnědovlasé a ujídající jeho bývalou večeři. Ty žoldáky mu jistě přál otec, nikdo jiný nemohl být tak krutý. Hodlal si povzdechnout a nejlépe přesunout se někam, dříve než si jej všimnou. Bohužel, ani v tomto nikdo za ním nestál.

"Můj lve!" zatrylkovala Shae s jiskrami potěšení v očích.

"Můj ..." přidala se k ní Anya, ale slov se jí nedostávalo. Vyčkal pár vteřin, obávajíc, co by jí mohlo napadnout.

"Ponechme to takto," zastavil jí před vyslovením další myšlenky a vrátil se k vlastní řeči ... "Co tu vůbec děláte kromě pojídání mého jídla?" skoro si až posteskl při té vzpomínce, co vše mu měl Podrick ukuchtit. Byl skopán koněm, přišel o bratra a ještě půjde spát hladový. Z dnešního dne se stává oblíbený den roku.

Obě se přesunuly z povalování na jeho rohožích, do sedu. Anya do typicky mužného tureckého a Shae do velmi vyzývavé polohy. Ale na toto nyní choutky mít nesměl! Nebyl v nejlepší náladě a tudíž by to za moc nestálo.

"Vyčkáváme návratu mého udatného hrdiny," černovlasý zázrak mu opět zahrál na slabou strunu a přisunul se blíže k němu. Tiše polkl a z nenápadného svádění přesunul pohled na hlavní podezřelou ohledně snědených pochutin.

"Ty jistě nevyčkáváš mého návratu. A ani nevypadáš, že by jsi zápolila v boji, kde jsi tedy byla?" povytáhl obočí, aby se lépe zaměřil na Anyu a ne na Shae, která mu sundavala železnou rukavici svým osobitým, zhýralým způsobem.

"Tady."

"Tady?"

"Slyšíš dobře."

"Odpusť, ale nebyla jsi to ty, která se ohrazovala vůči bitvám jako ryze ... mužské zábavě? A zatímco Chella dělala čest tvému pohlaví ty jsi tu ..." rozhodí volnou rukou, jež na sobě stále měla rukavici.

"Dělala čest svému ... jak je to slovo? Apetitu," sladce se na něj usmála a opustila své místo na rohoži. Tyrion hodlal dál konverzovat na důležitost žen v boji, ale žoldnéřka byla jiného názoru. ..."Nemohla jsem se ubránit touze nechat vše v rukách vás ... mužů. Půjdu se podívat za Bronnem. Prý si ukořistil nového hřebce a kdoví, co s ním hodlá provést. Tvoje lordstvo."