3. Sami v Údolí

187 13 8
                                    

Proč se protentokrát nepodívat na příběh z jiného úhlu pohledu? Co vy na to?

Ani uprostřed hluboké noci nepřestával vítr útočit na lidská těla choulícími se pod nejrůznějšími kožešinami. Orlí hnízdo od nich bylo nedaleko, ale postup jim zpomalilo vážné zranění sera Rodricka. Lady Catelyn se od něj nenechala přemluvit a nařídila okamžitou přestávku, která trvala pozdního odpoledne do večera. Po setmění by nebyl dobrý nápad, kamkoliv cestovat, proto jim nezbývalo nic jiného než přespat kousek od jedné z cesty.

Celé zastaveníčko se dalo považovat za hloupé a nebezpečné, jenže kdo by odporoval ženě lorda Starka. Kromě nejmenšího účastníka celé sebranky.

„Má paní, nerad bych ti mluvil do tvého velení, ale ...," dramaticky se odmlčel a ujistil se přitom, že mu lady Catelyn věnovala pozornost. ...„snažíš se nás zabít? V lesích se to jen hemží divochy z Horských kmenů a ty si tu chceš uspořádat piknik?" 

Od té doby, co jej chytila do svých pařátů, se v té její hlavince rodil jeden špatný nápad za tím horším. Nikdy si nepomyslel, že by se na světě našel někdo stejně tupý jako byla jeho milovaná sestřička. Ale něco přeci jen musel té ženě nechat. Odvahu. Nehleděla na následky a vzala syna nejmocnějšího muže v Západozemí do zajetí. Hloupé ovšem statečné.

„Tvůj názor mě nezajímá, můj pane. Ser Rodrick je těžce raněn a potřebuje si odpočinout!"

„Moje paní ... nic t ... netřeba kvůli starému muži zpomalovat,"  každý, kdo měl oči, věděl, že pokud se starci nedostane brzké péče, zemře. Jeho dech byl zrychlený a nepravidelný, slova mu vázla v hrdle a s pohybem to nevypadalo nejlépe. Na koni sedět nemohl a již přes dvě míle se musel opírat o mallisterského vojáka. Zastavili, aby si odpočinuli. A odpočívali několik dlouhých hodin. Se setměním nemohli dělat nic jiného než-li pokračovat v odpočívání.

Během klidových hodin si mohli všichni krátit čas hraním karet. Díky tomu vyhrál od zpěváka teplý kabátec ze stínokočky. Na noc se do něj mohl velmi pohodlně zabalit. Kdokoliv, kdo ho minul, by si mohl pomyslet, jaký rozkošný medvídek to je. Ale stupidní poznámky jeho nedobrovolných druhů ho pramálo zajímali. Hlavně, že mu bylo teploučko.

Přesto ani ve spánku neměl Tyrion klid. Zdálo se mu o dracích. Vždy si jednoho přál vlastnit. Ale draci vyhynuli a on se s tím postupem času musel smířit. Ve snech bylo vše jiné. V tom jeho nikdy tato bájná zvířata nevymizela z povrchu zemského. Stále existovala a jemu patřil ten největší a nejobávanější ze všech. Balerion, Černý děs. Létal na něm, kam se mu chtělo, dával si k večeři kohokoliv, kdo se mu znelíbil. Ve snu nikomu nepřipadal malý. Ani nicotný. Jenže tento sen byl jiný. Jako obvykle letěl s Balerionem nad Západozemím, ale něco jejich výlet přerušilo. Neviděl, co se stalo. K jeho uším se stačil dostat jen drakův bolestný řev než se převalil ve vzduchu a Tyriona shodil. Na poslední chvíli se snažil nahmatat cokoliv, čeho by se mohl chytit, ale bylo příliš pozdě. Padal. Padal a ve vší marnosti nepřestával rozevírat a zavírat dlaně. Žádným zázrakem se mu v nich nezjevilo záchranné lano. Vítr jej švihal do tváří, drak se mu vzdaloval a zem se nacházela blíž a blíž. S každým dalším tlukotem jeho srdce. Nemohl dělat nic jiného než-li křičet. Namáhal své hlasivky až do vychraptění. Balerion se změnil v černou tečku. Proč zůstal nahoře? Proč mu nepomohl? Nebyli snad přátelé?

~~~

Probuzení se rovnalo vysvobození. Kdyby věděl, co jej čeká, možná by raději spal dál. Osud přesto nebývá milosrdný k trpícím. A náhoda s ním kráčí ruku v ruce.

Tyrion si protřel pravé oko, aby opět mohl vidět na svět svým vlastním pohledem. Okolí se mu maličko projasnilo, jak si zvykal na tmu, ale nebylo tomu dlouho. Stačil si všimnout podivně zkroucené postavy u stromu než ho zahalila jeho vlastní kožešina. Tohle se mu snad zdá. Co si to někdo z těch pitomců vymyslel za hloupou hru? Zabalte trpaslíka do kabátce, uděláme si z něj házecí kouli. Ale on se nehodlal vzdát bez boje. Začal sebou mlátit ze strany na stranu a křik na sebe nenechal dlouho čekat. Překvapivě ten tupoun věděl, kde má ústa a ihned mu je ucpal svou obří tlapou.

Žoldácké krédo (Ukončeno)Kde žijí příběhy. Začni objevovat