Kiss the sky

• 8 •

Sundal si kapuci a mně se zarazil výkřik v krku. A doprdele...

„Ethane? " „Nessie?! Co tady děláš?" Sakra, proč zrovna on z celýho vesmíru se musí vždycky objevit tam, kde jsem. „Už jsem na odchodu." Pokusila jsem se o úsměv. Zvedla jsem se a odnesla špinavé nadobí Momě na pult. Vrhla jsem na Ethana poslední zářivý usměv a zoufalou rychlostí jsem se vrhla ke dveřím. „Počkej Nessie!" Pomalu jsem se otočila. „Doprovodím tě." Neznělo to jako otazka. „Dobrý, docela pospíchám." Usmála jsem se. Vážně jsem se snažila být milá, ale tohle bylo opravdu to poslední, co jsem dneska potřebovala. Ovšem Ethan už vycházel ze dveří.

Kráčeli jsme vedle sebe a já si až teď uvědomila, že je hrozně pozdě. Neměla jsem ponětí kolik je, ale byla jsem si jistá, že Millie z toho nebude nadšená. Ucítila jsem na sobě Ethanův vtíravý pohled. Díval se dost tázavě. Tohle bylo fakt už trochu moc.

„Tak jsme tady," řekla jsem.
„To není tvůj dům. Vím, kde bydlíš." Prohlasil trochu podrážděně. Tak nic, no... pomyslela jsem si a poraženecky vydechla. „ Poslyš... měli bychom si promluvit o tom, co se stalo na Mattově party.." A sakra, toho jsem se přesně bála. „Ethane, viš že to pro mě nic neznamenalo. Byla jsem opilá a neměla jsem ponětí, co dělám." Konečně jsme dorazili do naší ulice.

Ethan se zatvářil ublíženě. V tom se rozrazily dveře našeho domu a stál v nich Noah. Upřel na mě pohled a zašklebil se, když zaregistroval Ethana, který se na mě otočil. „Je to kvůli němu?" „Cože? Ne!" vyjekla jsem. „Ethane, to, co se mezi náma stalo byl omyl a nemohlo za to nic jiného, než moje opilost." Dodala jsem tlumeně. Položila jsem mu ruku na rameno a věnovala mu smutný úsměv. Pak jsem se rychlím krokem rozešla k vchodovým dveřím a odstrčila jsem Noaha, který se na mě posměšně šklebil.

Prohledala jsem dům, ale Millie ani jejiho přítele, jehož jméno jsem si jaksi nezapamatovala, jsem nenašla. „ Jsou u nás v bytě a balej věci." Vylekaně jsem se otočila na Noaha, který najednou stál za mnou. „Proč proboha, když jsou tři ráno?" nechápala jsem. „ Máma to zase přehnala s alkoholem a ruply jí nervy, takže nás vyhodila."

„ Nevěděla jsem, že..." Smutně se pousmál. Nebo se mi to jenom zdálo? „To ale není tvoje věc. Ani nevím, proč ti to říkám." Otočil se a odešel do kuchyně. Možná proto, že jsem se ptala..? Pomyslela jsem si. Sebrala jsem se a odešla do pokoje. Nevypadal, že by měl náladu se semnou ještě bavit.

Teta a její přítel, který se mi představil jako Martin, přijeli kolem čtvrtý ráno se spoustou kartonových a lepenkových krabic. Chtěla jsem pomoct, ale Millie mě prakticky odvláčela do pokoje, abych se prý nazítra vyspala, když mám školu. Jakobych vůbec mohla usnout... Po celý zbytek noci mi vrtalo hlavou, jaké to teď bude, když s náma bydlí Andersonovi.

                             _____

Neochotně jsem umlčela budík. Hlava mi třeštla. Naspala jsem sotva tři hodiny. Nalila jsem do sebe minimálně tři litry černé kávy, hodila jsem na sebe černou mikinu a vydala jsem se do školy, protože Noah by mě určitě svézt nechtěl. Vypadala jsem jako mozkomor.

Zaplula jsem do lavice vedle Bibi, která okamžitě vytáhla aspirin a s úsměvem mi ho podala. „Nemám kocovinu, jsem jenom ospalá." Odsekla jsem. „Milliin novej přítel nic moc, hádám?" „Jo, stojí za starou bačkoru, ale jeho syn je ještě horší." „Znám ho ?" „Noah" vydechla jsem. Na víc jsem se nezmohla... „Kecáš! No ty kecáš!!"

Vrhla jsem na ní ztrhaný pohled a protočila oči. „Koupíš mi colu?"
Přikývla. „Ale netvrď mi, že se ti nelíbí,"
„Nelíbí,"

Na další hodině jsem seděla vedle Dache, který básnil o Tommym.
Někdy uprostřed hodiny mi ztěžkla víčka a usnula jsem. Bylo mi to úplně jedno.

Probudilo mě až Dachovo prudké šlápnutí na mou nohu. Zvedla jsem hlavu a setkala se s pohledem brunátného učitele.

„Chápu, že vám těžba ropy v Mexickém zálivu nepřijde zajímavá, ale nemusíte nám to dávat najevo tímto způsobem, slečno-" zarazil se, protože si zjevně nepamatoval mé přijímení.

„Monnová. Jmenuje se Monnová," vložil se do toho rychle Dach a částečně mě tím zachránil.
„Tedy, omlouvám se vám, slečno Monnová, ale obavám se, že vás budu muset nechat po škole," pronesl s až moc sladkým úsměvem v buclatém obličeji.

Na obědě jsem dostala svou slíbenou colu, což mě nakoplo na nasledující dvě hodiny, které jsem měla strávit po škole v nudné učebně s ještě nudnější učitelkou.

Dach s Bibi mě doprovodili na místo a pak jsme se rozloučili. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře. Ztuhly mi rysy, když jsem spatřila osobu v zadní lavici.

Zase on.