Kiss the sky

• 2 •

„Ness, musím ti něco říct..."

Naší vilou se rozezněl hlasitý zvonek. Tři krátké zazvonění. Dach. Úskostlivě jsem se podívala na tetu. Jemně se usmála. „Tak běž, to počká. " „ Něco se děje," řekla jsem „ Dach nikdy nechodí po deváté večer." Millie kývla hlavou na znamení souhlasu. A já jsem v rychlosti sbíhala široké schody z kaštanového dřeva. Sebrala jsem klíče z poličky a odemkla veliké dubové dveře. Ani jsem si nevšimla že začalo pršet, v dálce jsem uslyšela hrom a celé nebe se blískalo. Nevědomky jsem se usmála. Milovala jsem bouřku. Odemkla jsem vrátka a otevřela Dachovi. Vtáhl si mě do náruče.
„Ness..."
„Co se stalo??"
„Málem to prasklo..." Řekl a ještě víc si mě k sobě přitisknul. Věděla jsem, že téma on a jeho tajný přítel Sam je poněkud choulostivé..."
„Ale jen málem, ne?" Ujistila jsem se. „ Jo jo, ale jsem z toho v šoku..."
„Už je vše v pořádku, neboj."
„Díky Ness, mám tě rád, ale to není všechno! On je na mě hrozně naštvanej. Bojím se, aby se se mnou třeba nerozešel. Ja nevím je mi z toho špatně!" „Stop, Dachi stop."
„Jo, jo dobře končim, já jenom..."
„Samuel není naštvaný, je to těžké i pro něho musíš to pochopit... jsem teď opravdu unavená, půjdu si lehnout. Uvidíme se zítra ve škole." „Ta-tak jo,ahoj."Vykoktal nakonec, ale já už jsem byla na odchodu.
___

Budík zazvonil jako každé všední ráno v 6:57.
Po cestě do školy jsem potkala Bibi. Řekla jsem jí vše o včerejší noci. „Doufám, že spolu zůstanou!" Řekla hned jak jsem dovyprávěla.
„Jo jo, to já taky..."
Podívala jsem se na tu strašnou budovou, která zároveň představovala mojí školu. Kapuci jsem si stáhla hluboko do obličeje, aby mi nebylo vidět do očí a pokračovala jsem velikou vstupní aulou ke skřínkám. Otevřela jsem skříňku čísla 313 a vyndala jsem si učení na další hodinu. Vydala jsem se do učebny a posadila se vedle Bibi. Po chvíli přišel Dach a posadil se vedle Sama avšimla, že na něj celou dobu vrhal pohledy typu „zlobíš se na mě?" Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy. Sam neustále odvracel pohled a vrhal cynické pohledy směrem do školních zahrad. Po obědě jsem procházela s pohledem upřeným k mým nohou a po boku s Bibi, Samem a Dachem k východu ze školy. Byla jsem ráda, že škola už konečně skončila. „Awww"neodpustila si Bibi při pohledu na právě procházejícího Noaha Andersona. Byl to miláček školy. Ani Duch se Samem si neodpustili uslintané pohledy.
Už jsem si myslela, že dnešek bude normální školní den, ale první dnešní infarkt jsem dostala až po příchodu domů.

Další kapitola, doufám že se líbí!
Kattanna