Kiss the sky

• 4 •

„A c-co říkal ?"

„Nic, co by tě mělo zajímat." Odsekla Chantale. Tak snad mě to může zajímat, když je to o mě, ne?
Chantale a Natasha se otočily a sehraně pohodily vlasy. Chvíli jsem přemýšlela jak dlouho to asi ncvičovaly. Vzala jsem si věci ze skřínky a rychle vyběhla ze školy. Domů jsem se loudala jak nejvíc to šlo. Chtěla jsem oddálit setkání s tetou. Zazvonila jsem na zvonek. Otevřela teta kdo taky jiný, že? Měla kruhy pod očima a vypadala unaveně. „Ness! Víš jak jsem se bála? Proč nezvedáš telefon?" Až teď jsem si uvědomila že vlastně nemám telefon. Kde jsem ho jenom mohla nechat? „ J-já ho nemám!" Vyjekla jsem a začala se přehrabovat v batohu. „Musel zůstat ve škole!"
„Promluvíme si potom, hned jsem zpátky!" Řekla jsem a rozeběhla se zpátky ke školní budově.
Škola se zavírá v šest, mám ještě hodinu. Vběhla jsem do školi a zamířila do třídy, kde jsem měla poslední hodinu. Tam, na mé lavici ležel můj telefon, ale nebyla to jediná věc, která na lavici byla. Seděl tam Noah a těkal pohledem mezi mnou a telefonem. „Je tvůj? Ten telefon?"
„J-jo. Je to můj telefon. Kvůli němu jsem tady." „ Sakra, neviděla jsi dneska Chantelle?" Řekl a mírně se zamračil. Nechápala jsem to, ale odpověděka jsem mu: „No jo... říkala něco-..." „Co?" Přerušil mě. „No něco jako že jsem chudinka a tak..."
„A co dál?"
„ Něco mi nechtěla říct."
„Hmm."
„Ale jinak nic."
„Nic si z ní nedělej."řekl a usmál se.
„Dobře, díky. "
„ Proč jsi včera odešla? A kam?"
„Millie mi neřekla, že má přítele, tak to byl pro mě šok. A šla jsem za Dachem."
„Taky jsem byl v šoku, když jsem se dozvěděl o tvý mámě a mým tátovi."
„Máš hezké oči." Řekl ještě a usmál se. Teprve teď jsem si uvědomila, že nemám kapuci. „Díky," řekla jsem a trochu se začervenala. „Lidé spíš většinou říkají, že jsou divné."
„Podle mě ne."
„Tak ahoj."
„Rád jsem tě poznal i bez kapuce."

Celou cestu domů jsem se pitomě usmívala.
S tetou jsme si všechno vysvětlily. Potom jsme se najedly a já šla konečně spát. V posteli jsem se převalovala, nešlo mi usnout. Zavolala jsem Bibi. „Ahoj, co tak pozdě?" „Jen já... vlastně ani nevím proč volám. Prostě nemůžu usnout."
„Heh já taky ne..."
„Něco nového?"
„Ne, cou tebe?"
,, No, teta si našla přítele a- ..."
„Fakt?"
,,Jo"
„No a dál??"
„S někým jsem mluvila."
,,S kým??"
„S Noahem."
„Ne ne!!!"
,,Ale jo."
„ Hustý!"
,,Tak ahoj, zítra."
,,Ahoj"
Vylezla jsem oknem na střechu. To jsem dělala vždycky, když jsem nemohla usnout.