Love u to the moon and back

Part. 7

              Domů jsem se dobelhala asi po hodině. Vzala jsem si to delší cestou, chtěla jsem se projít.
      Když jsem vešla dovnitř, bylo tam až moc podezřelý ticho... že bych měla dům sama pro sebe?
Moje myšlenka se mi potvrdila, když jsem našla na lince papír.

         "Miami, víme, že toho máš teď dost s tím plánováním festivalu, proto jsme ti na víkend nechali dům pro sebe, aby jsi měla klid. Budeme u Patrickových rodičů, takže se o nás neboj. Věřím, že tenhle festival bude nejlepší ze všech!!
                           S láskou, Daisy."

No paráda. Takže Daisy asi vytušila, že od ní budu chtít pomoc, tak radši utekla. Tomu se říká nejlepší kamarádka.
Nahlas jsem si povzdechla a šla jsem k sobě do pokoje. No, šla je slabý slovo. Spíše jsem se plazila.

   
    Už asi hodinu sedím nad prázdným papírem a snažím se na něco přijít.. Moje fantazie je na nule. Jako vždycky, když jí nejvíc potřebuju.. Už jsem obvolala všechny lidi, kteří by mi mohli pomoct, nikdo ale nemá čas. Když už jsem zase seděla s myšlenkami o tom, jak se předávkovat Ibalginem, vzpomněla jsem si na Joshe. Ten by mi možná mohl pomoct. Rychle jsem mu napsala.

Já: Joshi, potřebuju od tebe laskavost

Josh: O co go?

Já: Přijď ke mně domů, tam ti to vysvětlím

Josh: Jdeš na to rychle ;)

Já: Bože.. prostě přijď

Josh: Za chvíli jsem tam ;)

Protočila jsem nad tím očima a ani ne za 10 minut jsem slyšela zvonek. Rychle jsem seběhla schody a otevřela dveře. Tam stál Josh. "Tak copak moje princezna potřebuje?" zeptal se hned, co vešel dovnitř. Já mu ukázala, ať jde za mnou. Vešli jsme ke mně do pokoje a já spustila. "No, asi o tom festivalu víš.." přikývnul ".. No a já to mám na starosti. Jenže prostě nemám žádný nápady. Potřebuju, aby jsi mi pomohl." podívala jsem se na něj s prosbou v očích. On pozvednul obočí. "Proč bych to měl dělat?" řekl a skřížil ruce na hrudi. "Protože minule, když jsi ode mě chtěl pomoc ty, tak jsem ti pomohla. Takže myslím, že mi to dlužíš" zopakovala jsem gesto, co udělal on předtím. "Fajn, dobře, pomůžu ti, ale pod jednou podmínkou" řekl a já se na něj podívala s otázkou v očích. "Uděláš mi něco k jídlu, od rána jsem nic nejedl" usmál se a já mu nejistě přikývnula. No, to bude opravdu zajímavý večer..

Dobře, po opravdu dlouhý době jsem tu zpět. Zase se nebudu na nic vymlouvat, prostě jsem byla líná. No a taky jsem v prváku a na intru, takže nemám skoro vůbec čas, ale o víkendu kapitoly psát budu, nebojte. Snad :D