Love u to the moon and back

Part. 6

Probudila jsem se na gauči, na sobě jsem měla neznámou deku. Asi to byl Patrick. Vylezla jsem z postele a pomalu šla do kuchyně. Tam nikdo k mému překvapení nebyl. "Sakra, kolik je hodin?" řekla jsem si pro sebe a podívala se na hodiny, visící nad lednicí.. 1 odpoledne?! V kolik jsem šla sakra spát? Měla jsem být ve škole!..

Celý den jsem byla doma, ležela v posteli a koukala na filmy. Do školy jsem nešla, proč bych tam taky chodila, že jo.. Pomalu se blíží konec roku, tak už se ani neučíme..

Slyšela jsem odemykání dveří, potom se začaly ozývat hlasy.. Daisy a Patrick. Rozhodla jsem se, že je dojdu alespoň pozdravit, aby věděli, že žiju.. Sešla jsem schody a jako první jsem narazila na Daisy. "No nazdar spící panno" prohodila, když si mě všimla. "Dělo se ve škole něco důležitýho?" zeptala jsem se a sedla jsem si na barovou stoličku v kuchyni. "Scháněla tě Debbie. Prej něco ohledně závěru školního roku. Máš to na starosti." řekla a já na ní vykulila oči. "Vždyť to měla na starost ta prvačka!" začnu vyšilovat. Tomuhle jsem se každým rokem snažila vyhnout..

Aby jste věděli, proč takhle vyšiluju.. Každým rokem se na školním hřišti koná takový "festival" a osoba, která to má na starost to musí zařídit ještě s pár lidmi, kteří jí pomáhají.. Ale já tak nesnáším, když musím mít něco na starosti a musím něco zařizovat. Ještě, když je to festival..

Celý den jsem o tom přemýšlela, opravdu jsem měla chuť k tomu se ve škole až do konce roku neukázat. Mám na to měsíc, protože si ta prvačka zlomila ruku a rozhodla se zůstat doma.. Prý mi sice zanechala nějaké plány, ale sakra.. Jak to mám do měsíce stihnout?.. Plácla jsem sebou do postele a začala fňukat do polštáře.

Probudil mě ten otravný zvuk toho nejhoršího mučícího nástroje, zvaný budík. Vypla jsem ho a pomalu vstala z postele. Párkrát jsem sebou ještě plácla do postele, protože komu by se chtělo vstávat v 5 ráno? Pokusila jsem se nějak upravit a šla jsem do kuchyně. Tam seděl Patrick.

"Kde je Dai?" zeptala jsem se ho a vzala si z misky jablko, zakousla jsem do něj. "Není jí nejlíp, bolí ji hlava, tak asi zůstane doma." Jenom jsem přikývla a vyrazila do školy, společně s Patrickem. Cestou jsme si neřekli ani slovo, bylo to tak asi lepší, nechtěla jsem vést nějakou debatu a šla jsem dál od něj. Lidi ze školy by si zase mohli myslet svoje a nepotřebuju si znepřátelit Daisy.

Škola byla nudná, od Debbie jsem dostala nějaké papíry ohledně toho festivalu. Byly tam i nápady od té holky, co to měla připravovat. Měla to naplánované ve stylu pláže. No.. Ne, že by se mi ten nápad nelíbil, ale nevím, zda by škola povolila na školní hřiště dovést písek. Potom tam byly nějaké zápisky, tak jsem si je cestou domů pročítala. Nic moc, jenom prostě dodatky k té pláži.

Doma jsem se pokoušela nad tím stále přemýšlet, ale prostě mě lepší nápady nenapadaly. Zápisky jsem hodila na stůl, zapla mobil a do sluchátek si pustila písničky. A nastal problém. Sluchátka mi vypověděla službu.. Úžasný Miami, to se stane, když si koupíš sluchátka za 30 korun a ještě s nima různě házíš. To chce potlesk.. Plácla jsem se do čela a rozhodla se dojít si pro jiná. Poskákala jsem po schodech dolů, skoro jsem slítla, obula si boty a vyrazila do obchoďáku.

Vybrala jsem si růžová sluchátka s pandou. Jo, i prodavačka se na mě podívala trochu divně, ale to bylo možná tou peněženkou s jednorožcem.. Jo, v hloubi své duše jsem stále dítě. Rozhodla jsem se zajít si koupit ještě něco na sebe.

Když jsem si vybírala nějaké džíny, někdo mi zaklepal na rameno, otočila jsem se. Byl to Josh, ten Patrickův kamarád, co mi napsal a já mu vlastně ještě neodepsala. Ups.. "Ahoj Miami!" řekl veselým hlasem, až jsem se neubránila úsměvu. "Čau Joshi.. Tebe bych tady nečekala.. V obchodě s dámským oblečením" ušklíbla jsem se, jeho úsměv z tváře nezmizel.. "Nakupuju pro sestru. Bude mít narozeniny a já jí, jako správný bratr musím něco koupit." řekl a já se uchechtla a přikývla. "Kolik je tvé sestře?" zeptala jsem se ho zvědavě. Třeba bych mu pomohla.. "Bude jí 15" řekl jednoduše. "Nechceš mi pomoct? Přece jsi taky holka a rozumíš tomu" Poškrábal se na zátylku. Jenom jsem se pousmála a pokývala hlavou na náznak souhlasu.

Po nějaké době nákupu jsme se rozloučili a já vyrazila domů.

Hele, kdo se tady zase ukázal?.. Snad se vám tato část bude líbit, snažila jsem se alespoň o trochu delší. :) Have a good day!