chat with stranger // yoonmin

-35-

Yoongi's pov

Vlak zastavil na nádraží v Busanu. Vstal jsem ze své sedačky a vystoupil jsem ven.
Vymotat se z nádraží mi trvalo opravdu celkem dlouho, jelikož všude bylo spoustu lidí od podobně starých jako já po důchodce kolem šedesátky.

Když se mi z nádraží konečně povedlo dostat ven na rušnou ulici, stopnul jsem si taxi a taxikáři jsem nadiktoval jméno ulice, na které by se měla nacházet nemocnice.

No, co bych k tomu měl dál říct... další hodinu jsem strávil v obrovské koloně aut a byl jsem opravu rád když řidič zastavil s tím, že už jsme na místě.
Vystoupil jsem, zaplatil mu požadovanou sumu a vydal se k budově nemocnice.

Budova byla obrovská. Absolutně jsem se tady nemohl vyznat.

"Prosím vás, můžu se zeptat..." odychtil jsem nějakou kolemjdoucí sestřičku na jejíž jmenovce stálo 'Kim Jinhee'.
Ta se na mě hned usmála. "Jistě, co potřebujete?"
"Nevíte náhodou, na kterém pokoji leží Park Jimin?" optal jsem se.
"Ano, je to pokoj 302. Musíte vyjet výtahem do třetího patra a zahnout vlevo. Víte co, raději vás tam zavedu." ochotně se nabídla, za což jsem byl opravdu rád.

Po pár minutách jsme se tam dostali. Poděkoval jsem sestřičce a vstoupil do pokoje k Jiminovi. Spal.

Chvíli jsem tam jen tak zůstal stát. Vypadal tak rozkošně a nevi- počkat co?! Na co to sakra myslím? Nenene, takhle o něm přemýšlet nebudeš, Min Yoongi! 

Rychle jsem zatřepal hlavou, abych ty myšlenky vyhnal z hlavy. Popošel jsem k jeho posteli a sedl si vedle něj.

Tak to ne, Jimine, nebudeš spát, když tady máš mě. Řekl jsem si v duchu a zatřásl jsem s ním se slovy: "Jimineee, vstávej!"

Mírně sebou trhl a potom pomalu pootevřel oči. Zamžoural na mě skrz malé škvírky, ale potom se mu oči rozšířily.

"Yoongie-hyung!!" vykřikl a pevně mě objal okolo pasu. Byl jsem mírně v rozpacích. Nechápal jsem to. Dřív se mnou jedno blbé objetí nic neudělalo a teď mi srdce bilo jako o závod. Co to se mnou je?
------

Povídali jsme si spolu až asi do pěti do odpoledne. Oba jsme stále mluvili jeden přes druhého a smáli se. Zrovna jsem mu povídal o nějakém trapasu co se mi stal na gymplu, když vtom proud mých myšlenek přerušil Jimin hlasitým zívnutím.

"To tě to tak nudí nebo už žvaním moc?" zeptal jsem se ho.
"Ani jedno, jenom jsem unavený z toho jak se tady celý dny nudím." řekl a znovu zívnul.
"Tak to teda ne, nebudeš mi tady usínat." ďábelsky jsem se zasmál, sedl jsem si na jeho pas a začal ho lechtat.

"N-ne d-oost!" dostal ze sebe Jimin mezi záchvatem smíchu.

Po chvilce jsem ho nechal a zadíval se mu do očí. Oba jsme zvážněli, asi jsme si oba uvědomili, v jaké jsme pozici.

Aniž bych si toho všiml, začal jsem se svým obličejem přibližovat k tomu Jiminovu, až nás od sebe dělilo jen několik málo centimetrů. Nijak se tomu nebránil. Když se naše nosy dotýkaly, zavřel jsem oči a jenom čekal, co se bude dít dál...

-------
Zase jsem to ukončila v nejnapínavější chvíli, ale nechte mě žít prosím

Vaše Kačii :**