Kdybych byl král

30

Isaac, 17 let

Nespouštěla z něj oči. Neustále pozorovala jeho záda nebo rozcuchané blonďaté vlasy a občas se pro sebe usmála.

To byl jeden z důvodů, proč nemohl být zase s Noelem. Protože už jen z Emminých pohledů jde vyčíst, že ho má sakra hodně ráda, a Isaac nemohl dovolit, aby jí Noel zlomil srdce stejně jako jemu a rozhodně nechtěl mít její zlomené srdce jakkoliv na svědomí, protože byla jeho kamarádka.

Když se s ním Noel na té párty snažil mluvit, Isaac měl strach, že ho nějak rozruší, protože to rozhodně bylo pravděpodobné a vlastně se to i stalo, ale i přes to množství alkoholu, které v sobě měl, se na něj naštěstí nevrhl a nepolíbil ho, přestože to v tu chvíli bylo to jediné, co chtěl.

Další důvod byl to, že neměl ponětí, co to Noel sakra dělá a proč to dělá. A další, že ho to, co udělal, neuvěřitelně naštvalo a zklamalo a Noel se nějak neměl k tomu, aby mu to vysvětlil.

Když skončila hodina, Emma se rozběhla k Noelovi a společně se vypařili. Isaac se vydal směrem ke skříňkám, ale všude bylo takové množství lidí, že se bál, že se tam nedostane. Musel se snažit ze všech sil, aby do nikoho nenarazil, ale i tak bylo jeho snažení k ničemu.

Najednou jeho tělo narazilo do těla nějakého kluka, který ze sebe vzápětí vydal tiché "sakra". Ten kluk měl stejnou barvu vlasů, jako Isaac, ale nikde na jeho obličeji nebyla jediná piha, Isaac si neustále prohlížel jeho tvář, ale nikde neviděl žádnou z těch zatracených teček barvy psích výkalů, což způsobilo, že se cítil poněkud dotčený.

Jeho oči měly zvláštní zelenou barvu a jakoby zářily a Isaac z nich z nějakého důvodu nedokázala spustit pohled. Ten kluk se při pohledu na Isaaca usmál.

"Myslel jsem, že jsem jediný zrzek na škole," řekl a dotkl se Isaacových vlasů, což mu rozhodně nebylo příjemné, ale nechal ho.