Kdybych byl král

12

Isaac, 14 let

Isaac byl zrovna v kuchyni a v mikrovlnce si ohříval zbytky z oběda, když někdo zaklepal na dveře. Když ten někdo pak jako vetřelec vešel dovnitř, Isaacovi bylo jasné, že to nemůže být nikdo jiný než Noel, všichni ostatní totiž vždycky čekali, než byli pozvání dovnitř.

"Ahoj," pozdravil blonďák a zavřel za sebou dveře. Na zádech měl černý batoh.

"Co tady děláš?" zeptal se zrzek pobaveně. Zaznělo pípnutí oznamující, že je jídlo dostatečné ohřáté, Isaac vytáhl talíř z mikrovlnky a odložil ho na kuchyňskou linku.

"Máš doma rodiče?" zeptal se blonďák, jako by zrzkovu předchozí otázku vůbec neslyšel. Zrzek nesouhlasně zavrtěl hlavou a hodil po blonďákovi nechápavý pohled.

"Půjčím si vaši koupelnu," řekl Noel s úsměvem a vydal se dál do chodby směrem do koupelny. Isaac ještě několik sekund stál a přemýšlel, jestli má za ním jít, a nebo se najíst a konečně uklidnit svoje břicho, ve kterém mu neskutečně kručelo. Nakonec se rozhodl jít za ním.

Noel stál před zrcadlem a rukou si prohrabával už tak dost rozcuchané vlasy, Isaac se opřel o zeď a pozoroval ho. Když dokončil rozcuchávání svých vlasů, batoh položil na podlahu, vytáhl z něj nějakou černou krabičku a ukázal ji Isaacovi.

Na krabičce bylo velkým písmem nějaké slovo, které nikdy v životě neslyšel a pod tím bylo menším napsané barva na vlasy a pod tím ještě menším modrá.

"Co to -," začal Isaac. Noel nic neříkal, jen se na svého kamaráda usmíval, takže zrzek pokračoval: "To myslíš vážně? Fakt? Děláš si srandu? Proč modrá?"

"Moje oblíbená barva je oranžová, ale tu už jsi mi zabral ty," odpověděl Noel a zvedl jedno obočí. Zrzek se musel zasmát.

"Vůbec nevím, jak to mám udělat, takže potřebuju pomoct."

"A proč já?"

"Připadáš mi o něco chytřejší než já, takže jsem myslel, že bys mi mohl pomoct," Noel opět zvedl jedno obočí.

"Taky že jsem chytřejší, ale nemám páru, jak nabarvit vlasy."

Okamžik bylo ticho. Zrzek s blonďákem se vzájemně pozorovali a občas se dost nejistě podívali na černou krabičku, kterou blonďák držel v ruce, potom oba vyprskli smíchy.

"Fakt to chceš udělat?" přesvědčoval se Isaac.

"Rychle, než si to rozmyslím," zamumlal blonďák a otevřel krabičku. Z ní vytáhl černou tubu, kde pravděpodobně byla barva, jeden pár igelitových rukavic a návod v podobě snad dvacetkrát složeného papíru. Isaac do koupelny donesl židli ze svého pokoje a na podlahu položil několik ručníků, jen pro jistotu, aby potom místo bílých kachliček nebyly modré. 

Blonďák se opřel o opěradlo židle a pozoroval zrzka, který si se svraštěným obočím zaujatě četl návod.

"Takže," řekl potom, "nejdřív si musíš namočit vlasy."

Blonďák udělal to, co mu Isaac řekl. Potom si vlasy trochu usušil ručníkem a posadil se na židli. Isaac si na ruce navlékl igelitové rukavice a vzal tubu s barvou.

"Jsi si tím jistý?" zeptal se. Blonďák chvíli přemýšlel, nakonec nejistě odpověděl: "Jo."

"Na sto procent?"

"Devadesát osm, možná devadesát devět," Noel si naposledy prohrábl svoje blonďaté vlasy. Zrzek odšrouboval uzávěr tuby a do dlaně si vymáčknul trochu tmavé modré barvy. Hned na to oba chlapci ucítili hodně nevábnou vůni.

Isaac ještě chvíli váhal. Na sekundu dostal strach, že si to Noel rozmyslel a že se ho pokusí zabít, když se tou modrou věcí jen dotkne jeho vlasů. Noel sice vypadal poněkud vystrašeně, ale nevypadal, že by chtěl vraždit. Isaac vzal jeden pramen Noelových krátkých blonďatých vlasů a pokryl ho barvou.

"Už není cesty zpět," zasmál se zrzek.

"Asi se půjdu zabít," řekl Noel s pobavených výrazem.

Isaac nabarvil další pramen jeho vlasů, potom si do dlaně opět vymáčkl množství barvy a nabarvil další, tak pokračoval, dokud nebyly modré všechny prameny. Potom obě ruce vsunul do jeho vlasů a snažil se barvu vmasírovat úplně všude, což si oba chlapci užívali. Isaac si toho nebyl vědom, ale celou dobu, co se doslova hrabal v Noelových vlasech, měl na tváři nepatrný úsměv. 

Zrzek si do dlaně vymáčkl zbytek barvy, když chtěl tubu odložit na bezpečné místo, kde by nehrozilo zašpinění, tuba mu vyklouzla z ruky a spadla na podlahu, která byla naštěstí pokrytá ručníky.

"Doprdele, uf," zamumlal zrzek načež se Noel musel zasmát.

Zrzek mu do vlasů dostal poslední zbytek barvy a sundal si rukavice. Natáhl se pro návod, aby zjistil, jak postupovat dál. 

"Po dvaceti minutách barvu smyjte vodou, dokud nepoteče čirá voda" přečetl. Ze země zvedl prázdnou tubu, která byla kompletně modrá, a zabalil ji do igelitových rukavic, které pak společně i s návodem vyhodil do koše. Oba chlapci z podlahy uklidili ručníky. Ručník, který se stal obětí barvy, hodili do vany a pustili na něj vodu. Možná by bylo efektivnější ho hned hodit do pračky, na to ale nepomysleli.

Potom se posadili na podlahu vedle sebe. Isaac se při pohledu na Noela musel zasmát. Jeho vlasy byly kompletně modré, nebyly na nich známky toho, že předtím byly blonďaté, barvou měl pokryté uši a měl modré fleky i na krku a čele.

"Něco vtipné?" zeptal se Noel.

"Vůbec," odpověděl Isaac, pořád se ale musel smát. Noel vstal, podíval se na svůj odraz do zrcadla a na zrzka hodil vražedný pohled. Prstem si setřel barvu, která ještě nebyl uschlá, z čela, sehnul se k Isaacovi a stejným prstem mu přejel po tváři, což na ni zanechalo modrou čáru. Isaac se hned začal bránit, ale Noelovi se podařilo mu zašpinit i čelo a ruce. 

Když zrzek přece jen vyhrál a konečně ho setřásl, oba chlapci se se smíchem opřeli o bílou zeď. 

"Doprdele," zavrčel Noel, když mu došlo, že jeho hlava kompletně pokrytá modrou barvou, takže opírat se o zeď rozhodně není dobrý nápad. Vzal jeden ručník, namočil ho a začal zeď utírat, modrý flek ale nemizel. Isaac se nezmohl na víc, než ho pozorovat a u toho se smát. Když ani po dalších pokusech flek nezmizel, Noel se na Isaac podíval s provinilým výrazem.

"Promiň," řekl potichu. Isaac nad ním jen mávl rukou a zasmál se.

Když uběhlo dvacet minut, Noel strčil hlavu pod vodu a měl ji tam do té doby, než místo modré konečně tekla čirá voda, jak říkal návod. Potom si vlasy usušil ručníkem a postavil se před zrcadlo. Jeho vlasy byli modré až tyrkysové a nedalo se říct, že by mu to neslušelo. Oba chlapci se na jeho odraz v zrcadle museli usmát.

"Barvu ti dala sestra?" zeptal se Isaac, když byli zpět v kuchyni a modrovlasý Noel se chystal na odchod.

"Neřekl bych přímo, že mi ji dala, ale jo."

"Ví o tom?"

"Zeptal jsem se jí, jestli si můžu půjčit barvu, ona sice nesouhlasila, ale jsem si jistý, že jí jedna modrá barva vadit nebude," prohrábl si modré vlasy a na záda si hodil batoh. Ještě se na zrzka usmál, pak otevřel dveře a odešel.