Kdybych byl král

39

Isaac & Noel, 17 let

Noel mu to všechno vysvětlil. To, jak se cítil hrozně když neustále slýchával otcovy řeči a jak mu bylo ze sebe samého špatně, jaký byl srab a idiot a jak si myslel, že když začne chodit s holkou, možná potom nebude tak moc gay, což se nestalo, jak se po čase začal nenávidět, jak mu Nancy s celou tou nepříjemnou situací pomohla a jak ho to všechno moc mrzí, a Isaac poslouchal každé jeho slovo a objímal ho a hladil ho po vlasech a líbal na tvář, aby se cítil líp.

Isaac to vlastně všechno chápal. Samozřejmě ale, že to, co Noel udělal, rozhodně nebylo nejlepší řešení. Kdyby se tak moc nebál a řekl mu to, všechno by to mohlo dopadnout jinak. Nemohl si pomoct, ale cítil se poněkud provinile, protože byl předtím na Noela naštvaný a moc se nesnažil s ním mluvit a později ho od sebe odháněl. Samozřejmě, že nemohl vědět, jak se Noel cítil, ale i tak se cítil provinile.

Leželi spolu v Isaacově posteli, zrzek měl na sobě blonďákovo tričko, které mu ukradl s neplánoval mu ho někdy vrátit.

"Jak se tvoji rodiče vlastně dozvěděli, že jsi gay?" zeptal se Noel a opřel se bradou o Isaacův hrudník.

"Když nepočítám Emmu, tak u nás doma nikdy nebyla žádná holka," začal zrzek, " Nikdy jsem ho holkách nemluvil, takže myslím, že jim to po čase začalo docházet. Potom pořád říkali ať někdy nějakou pozvu na večeři nebo tak a vždycky po mě házeli takové divné pohledy. Nedávno jsem domů pozval Jeffa - to je ten druhý zrzek -, vlastně myslím, že se pozval tak nějak sám, a rodiče byli doma a on mi neustále sahal na vlasy, jako by zapomněl, že je taky zrzek a že si v klidu může sahat na svoje, a od té doby byli pohledy rodičů ještě divnější a začali se na mě taky divně usmívat."

"Ty a ten druhý zrzek -,?" zeptal se blonďák s pobaveným výrazem.

"Cože?" vykřikl Isaac tak nahlas, že chlapci dostali strach, že to vzbudí zrzkovi rodiče, "Ne, bože, děláš si ze mně srandu? On je hrozný. Pořád za mnou chodil a pořád se mě dotýkal a já jsem se někdy musel fakt hodně snažit, abych mu nedal pěstí. Možná je taky gay a možná jsem se mu líbil, ale to mi je upřímně úplně jedno. Jak se někomu může líbit zrzek? Klidně bych vsadil obě nohy na to, že jsem jediný zrzek na planetě, který nemá rád zrzky."

"Sklapni," nařídil mu Noel, naklonil se k jeho rtům a políbil ho. Po chvíli se odtáhl a přesunul se ke svému batohu, který byl položený na podlaze. Několik sekund se v něm přehraboval, potom vytáhl černou krabičku s modrou barvou, úplně stejnou, jako tehdy. Tentokrát ji ale neukradl Nancy, tentokrát ji koupil. Když Isaac spatřil krabičku s barvou, usmál se.

"Zase?"

Noel se místo odpovědi vrátil zpět za zrzkem.

"Pamatuješ na Kdybych byl král?" zeptal se blonďák.

"Bože, na to se nedá zapomenout. Nejtrapnější hra na světě."

"Děláš si srandu? Nejlepší hra!"

"To říkáš jen proto, že jsi to vymyslel

"Já jsem to vymyslel?"

"Jo, nikdo jiný by nebyl schopný vymyslet něco takového," zasmál se Isaac, za což mu Noel věnoval zvednutý prostředníček.

"Pamatuji si, že jsi říkal, že bys zařídil, aby byly všechny knihy na světě zadarmo." Oba chlapci se začali nahlas smát a tentokrát si byli jistí, že to zrzkovi rodiče určitě vzbudilo.

"To jsem vážně řekl?"

"Jo."

"Vlastně se ani nedivím."

"Co bys udělal teď, kdyby jsi byl král?"

"Všem zrzkům kromě tebe bych nařídil přebarvit si vlasy a zařídil bych, aby se už nikdy nikde nenarodil žádný zrzek, abys mohl být jediný zrzek na planetě," řekl blonďák a přesunul se k zrzkovým rtům a začal ho líbat a přál si, aby mohl být král, aby mohl zastavit čas a líbat ho navždy.

Večer se chlapci přesunuli k Noelovi, kde měla proběhnout společná večeře a Noel plánoval, že tam konečně rodičům představí Isaaca jako svého přítele. Když společně ruku v ruce vešli do kuchyně, Noelova máma se na oba chlapce usmála. Jeho otec z nich nespouštěl pohled. Nikde na jeho tváři ale nebyl náznak znechucení.

"Mami, tati," začal Noel, "Tohle je Isaac, znáte ho jako mého kamaráda, ale on to není tak úplně můj kamaráda, je to můj přítel." Úsměv na tváři jeho mámy se ještě zvětšil a jeho otec přikývl a taky se usmál, což Noela překvapilo. Blonďákova máma oba chlapce objala a potom se jich začala ptát na to, jak se dali dohromady a podobné otravné otázky, a jeho otec svého syna poplácal po rameni a za celý večer ani jednou nevypustil z pusy žádnou narážku nebo urážku. Byl si jistý, že kdyby tady byla Nancy, nedokázala by zavřít pusu. Všechno probíhalo v nejlepším pořádku a Noela napadlo, že by vlastně všechno mohlo být tak, jak si to představujeme, jen to musíme udělat správně.

Isaac a Noel se společně rozhodli, že se vykašlou na názory druhých. Nikdo jim nemohl zakazovat to, co k sobě cítili, nikdo jim nemohl zakazovat držet se za ruce nebo líbat se na veřejnosti. Nikdo neměl právo je urážet nebo po nich házet znechucené pohledy. Nikomu nikdy nevadilo, když se na veřejnosti líbali chlapci a dívkami, tak proč nemohli oni?

Oranžový chlapec s pihami a vysoký blonďák , později opět Modrovláska, byli šťastní, a to bylo nejdůležitější.

THE END

//nevím, zda spolu isaac a noel byli navždy, i tak jsem ale toho názoru, že nejspíš ne, protože nic netrvá věčně a já jsem hrozný pesimista. ale podle mě není moc důležité, jak dlouho jim to vydrželo.

uviděla jsem pár komentářů s otázkou, jestli bude pokračování, a odpověď je ne, nebude. moje práce tady skončila, teď si jen můžeme představovat, jak to bylo dál.

upřímně jsem ráda, že ten příběh skončil, protože se mi ke konce přestal líbit tak, jako na začátku a já jsem pak už neměla chuť na psaní (to se mi stává skoro se všemi příběhy lol). tím nechci říct, že bych ten příběh neměla ráda, mám, podle mě je to jedna z nejlepších věci, jaké moje prsty kdy vytvořily.

chtěla bych vám za všechno moc poděkovat. já to moc neumím takhle veřejně a nechci vypadat jako nevděčná něco, ale doufám, že víte, že jste úžasní a že vám moc děkuju.//