Kdybych byl král

04

Noel, 11 let

Z pokoje Nancy, která právě prochází nějakou divnou fází a "hledá samu sebe", jak to často říká, se ozývala hlasitá metalová hudba, kterou občas na pár sekund přehlušil hrom. Pokaždé, když se na obloze objevil blesk, Isaac, který měl čelo opřené o okno, se zářivě usmál. Noela z té metalové hudby začínala bolet hlava. Ne, že by se mu to nelíbilo, jen to bylo příliš hlasité.

Opět se objevil blesk a hned po něm zazněl hrom, který byl hlasitější než všechny předchozí, déšť zesílil a úsměv na zrzkové tváři byl taky mnohem větší než všechny předchozí. Noel se při pohledu na Isaaca musel usmát. Bylo zajímavé, že obyčejná bouřka dokáže na něčí tváři vytvořit úsměv, a ještě zajímavější bylo, že ten úsměv dokáže vytvořit úsměv na další tváři.

Metalová hudba se ztišila a během několik sekund se Nancy objevila v blonďákově pokoji.

"Nechcete jít ven?" zeptala se. Konečky jejích blonďatých vlasů byly zářivě růžové, na sobě měla roztrhané černé kalhoty a černé tričko, kolem očí měla tlusté černé linky a existovala možnost, že by se jí někdo v noci zaleknout.

"Prší," odpověděl blonďák a rozhodil rukama, jako by nebylo zjevné, že ven jít nechtějí. Tedy, jen Noel nechtěl, Isaac by rád šel.

"Budu tu mít pár kamarádů, tak buďte zticha. Opovaž se to říct rodičům," vyprskla a práskla dveřmi. Potom chlapci uslyšeli kolem pokoje projít partičku lidí, která dělala takový hluk, že to přehlušilo i hromy. Hudba opět začala hrát, hlasitěji než předtím, což oba kluky naštvalo, blonďáka víc, zrzka o mnohem méně.

Isaac se opět opřel o okno a pozoroval déšť, Noel si sedl na svou postel a pozoroval ho a obdivoval, jak zrzkovy vlasy ladí s jeho tričkem a spodním prádlem, které už bylo několik dní, možná dokonce týdnů pohozené na podlaze.

"Co to je za kapelu?" zeptal se zrzek po chvíli. Blonďák mu věnoval jeden pohled a pokrčil rameny. Isaac se slovy "Zní to jako All That Remains" vyběhl z Noelova pokoje a Noel ho následoval. Zrzek doslova rozrazil dveře do pokoje Noelovi starší sestry a jakmile to udělal, všichni v pokoji na něj upřeli pohled. Nancy vypadala, že by byla schopná ho zabít.

"To jsou All That Remains?" jakmile se na to Isaac zeptal, ostatní v místnosti, včetně Nancy, se na něj usmáli a začali si s ním povídat, Noel jen stál na chodbě a ptal se sám sebe, co se to sakra děje. Jeden kluk sedící na podlaze, který jen tak mimochodem v ruce držel plechovku piva, Isaacovi rozcuchal vlasy a nějaká divně vypadající holka se stejně zářivými konečky, jako měla Nancy, a stejnou plechovkou piva, ho vzala za ruku a posadila ho vedle sebe na postel, což v Noelovi probudilo agresivitu, o které do teď nevěděl, že existuje. Isaac se usmíval a vypadal, že je ve společnosti blonďákovy starší sestry víc než rád.

Noel se vrátil do svého pokoje a zbytek dne strávil sám a občas pěstí bouchl do svého polštáře.