Uniquely Perfect CZ překlad (AU Larry Stylinson+a bit of Niam)Book1 Kitten!Harry

Chapter 13

“Jasně,” zachraptěl Liam, postavil se a šel si nasadit kabát a boty. Když to ale udělal, ztuhnul na místě a vydal ze sebe něco, znějící jako udušený vzlyk.

Zayn stál nejistě na boku, nejistý, co by měl udělat, ale já jsem vyskočil a přihnal se k Liamovi, abych ho objal, “Já vím... já vím, tohle je fakt na nic... Je mi to hrozně líto... všechno je to moje vina.”

“Ne,” zakňučel a zavrtěl hlavou. “Ne, jenom... ani jim nevzali kabáty a boty.”

Mrskl jsem pohledem k věšáku a ucítil v krku knedlík, “J-jsi si jistý, že tu nechceš zůstat?”

“Potřebuju jít domů,” Liam se odtáhl a protřel si oči.

Křečovitě jsem kývl, “Dobře... uvidíme se zítra, Li... a my... my na něco přijdeme. Dostaneme je zpátky.”

Liamovy hnědé oči se znovu naplnily slzami, rychle kývl, otočil se na patě a opustil byt. Natočil jsem se k Zaynovi, který na mě soucitně hleděl, “On má tohohle Nialla asi dost rád, co?”

Ztěžka jsem polkl a kývl, “Jo... Tím myslím, já mám rád Harryho, protože... protože to prostě musíš. Harry je tak... já nevím, prostě tak sladký a umazlený. Jako kotě... proto mu někdy říkám Kitty... no, proto a taky protože je zčásti kočka. Niall to s Liamem má stejně, jenže jejich vztah za ty dva roky tak trochu přerostl a teď jsou na tom stejně, jako byli tvoji rodiče...”

“Oh,” Zayn vypadal překvapeně. “Takže vy je vážně... nemáte jako domácí zvířátka...”

“Ani trochu,” povzdechl jsem si. “Harry mohl dělat, co chtěl... kromě chození sám ven, protože jsem se bál, že na něj někdo promluví a... no, slyšel jsi, jak rozkošně mluví. Jiní lidi by poznali, že není jako jiný normální kolemjdoucí, kterých denně potkáváš desítky.”

“Rozkošně, hmm?" zahihňal se Zayn. “Myslím, že skončíte přesně jako Liam a Niall.”

Povzdechl jsem si, “Jenom doufám, že budu mít možnost přijít na to, jestli skončíme jako oni.

“Promiň, že jsem ti nemohl pomoct líp,” řekl mi.

“Není tvoje chyba, že to číslo nefungovalo,” vzdychl jsem.

“No... jenom prostě... víš, jak mě najít, kdybys ještě něco potřeboval,” pokrčil rameny a otevřel dveře.

“Díky, Zayne,” řekl jsem upřímně.

“Jasná věc...” věnoval mi křivý úsměv. “Čau.”

“Čau,” odvětil jsem, a on odešel, nechávaje mě stát samotného v prázdném bytě.

Začínalo se stmívat, konec konců Niall a Liam u mě byli na oběd a zůstali tu asi pět hodin, než nás přepadli. Odploužil jsem se bezcílně do obýváku, na mobilu jsem zkontroloval čas. 20:30. Televize se zdála jako jediná možnost, tak jsem sebou praštil doprostřed gauče, popadl ovladač a zapnul ji. Kdykoli jsme se s Harrym naposledy dívali na telku, museli jsme se dívat na film, protože bylo zapnuté DVD. Titulky Aristokoček se začaly objevovat a já jsem se málem přetrhl, jak jsem se snažil co nejrychleji televizi zase vypnout. Nebylo možné dívat se na ten film bez kočičího kluka přitisknutého k mému boku.

Poprvé od chvíle, kdy byli Harry s Niallem uneseni, jsem ucítil pálení vzadu v krku, jako předzvěst slz. A věděl jsem, že brečet mi nijak nepomůže. Mamka vždycky říkala, že nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem. Harry miloval mléko... Propukl jsem v pláč a namáčkl se na opěrku pohovky. Brečel jsem tak dlouho, až jsem vyčerpáním usnul, místo toho, abych si dal večeři a uložil se do postele.