Uniquely Perfect CZ překlad (AU Larry Stylinson+a bit of Niam)Book1 Kitten!Harry

Chapter 13

„Miluju chodit do cizích domů,“ prohlásil.

„Proč mě to nepřekvapuje?“

„…To byl vtip,“ řekl pomalu.

„Oh… v tom případě jsem si taky dělal srandu,“ zamumlal jsem.

Konečně, po chvilce poslouchání Zayonva brumlání, se moje dveře rozletěly dokořán a dovnitř vtrhl kluk s černou ofinou a shlédl na nás s pozvednutým obočím, „Nedělal sis srandu… seš… doslova svázaný.“

„Kdybych nebyl, nevolal bych někoho v podstatě cizího, aby mi pomohl,“ vyštěkl jsem.

„No jak vidím, tak můžu odejít…“ začal.

„Ne!“ vyjekl Liam. „Ne, prosím! Aspoň… aspoň potřebujeme to číslo…“

Zayn vypadal překvapený Liamovým výbuchem, ale pohnul se nejdřív k němu, „Ty asi vážně chceš Harryho nazpátek, co?“

„No ano,“ zašeptal Liam a natáhl se, aby si rozvázal nohy, jakmile mu Zayn osvobodil ruce. „Ale Niall… toho potřebuju nazpátek.“

Černovlásek se přesunul ke mně a uvolnil mi ruce, zamumlal jsem rychlé děkuju a začal jsem si rozvazovat nohy, zatímco Zayn se sklonil pro můj telefon a zvedl ho ze země. Zmaten jsem ho přejel očima, „Co to děláš?“

Vytáhl svůj vlastní telefon, ve druhé ruce pořád držel můj, „Ššš…“

Nejdřív se chvíli zabýval svým mobilem, než se obrátil k mému a něco so něj naťukal a podal mi ho. Liam se připlazil vedle mě a nakoukl na displej, „To je to číslo?“

„Aspoň myslím,“ pokrčil rameny Zayn. „Už je to nějakou dobu… mohl si změnit číslo.“

„No doufejme, že je to ono,“ zasténal jsem. „Počkat… odkud ho znáš?“

Zayn si odhrnul ofinu z cesty a ukázal si na uši, „Nějak se dozvěděl o těchhle… nevím jak, protože se většinou neprocházím s tričkem ‚Jsem Zčásti Kočka‘. Každopádně přišel a zeptal se, jestli nechci být součást jeho experimentu. Mile jsem mu řekl, ať si nas- okay, nic jsem mu neřekl mile. Stejně mi nechal to číslo, kdybych si to rozmyslel…  víš co, kdybych mu chtěl ze srandy třeba zavolat nebo tak.

„Liam přikývl, „To stojí za zkoušku, Louisi, zavolej mu!“

Zmáčkl jsem zelený telefonek a téměř vzápětí i reproduktor. Liam se prakticky třásl úzkostlivostí, položil jsem mu ruku na záda, ve snaze ho uklidnit. K obrovskému zklamání nás obou nás hlas z telefonu informoval, že volané číslo neexistuje. Liam zasténal a složil hlavu do dlaní. Já sám jsem se cítil dost bídně. To číslo byla jedna z opravdu mála možností, jak je dostat zpátky, na které jsem dokázal přijít, a nefungovala.

„To je mi vážně líto,“ řekl Zayn upřímně, než ukázal na Liama. „Je v pohodě?“

Natáhl jsem se, abych pohladil Liama po hlavě. Vždycky měl pěkné hnědé vlasy, ale tvrdil, že ho to rozčiluje, a před pár měsíci si je nechal ostříhat na ježka, „Liame, kámo… chceš na noc zůstat tady?“

„Ne,“ zašeptal. „Měl bych… potřebuju jít domů.“

„Chceš, abych tě doprovodil?“ ptal jsem se ho.

„Ne, děkuju,“ vypískl. “Asi... asi se uvidíme zítra?”

“Zítra nemusím do práce,” pokrčil jsem rameny. To uvědomění, že nebudu mít Harryho přituleného k boku při sledování televize mě najednou udeřila, a to silně. Znal jsem ho jenom něco málo přes týden, ale věděl jsem, že mi bude chybět, když tu teď není. Nedokázal jsem si ani představit, jak se cítil Liam. Miloval Nialla. Nialla jsme oba znali skoro dva roky, a nemít najednou toho živelného blonďáčka nablízku bylo zničující.