,,Připravená?", řekl.
,,To bych se měla já ptát tebe.", zasmála jsem se. ,,Připravenej na nejsladší pár tvýho života?"
,,Myslím, že stejně celá moje pozornost bude patřit tobě.", řekl a políbil mě.
,,Natalie má taky modrý vlasy, tak aby ses nespletl."
,,Sakra.", řekl a naoko se zamračil.
Ani jeden z nás nebyl náročný na přípravu, já oblečená už byla, Vinny to stihl během dvou minut. Vlasy, které jsme měli podobně dlouhé jsme si jen prohrábli hřebenem, aby se neřeklo a mohli jsme vyrazit. Bylo půl dvanácté, takže jsme krásně stíhali. Restaurace byla na druhé straně, čili na straně, kde bydleli Denis s Natalie. Obuli jsme se, Vinny zavřel za námi dveře a následně zamknul.
,,Můžem?", zeptal se a chytl mě za ruku.
,,Jasně."
Od rána počasí trochu zchladlo a to nám oboum vyhovovalo, nestačili jsme se ani pořádně rozkoukat a začalo z oblohy padat několik kapek.
,,Panebože, co můj účes?", řekl rádoby šokovaně Vinny a já si hned představila Denise a jeho velice pečlivě načesanou a zalakovanou patku.
,,Vypadáš pořád skvěle.", usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval.
Na místo jsme dorazili tak akorát a ani jsme se neztratili. Tohle bylo na Jersey Shore asi nejlepší. Bylo to tu tak malý, že jsem se ani já nemohla ztratit. A to bylo co říct. Sice jsem nevěděla, jak dobře je na tom s orientačními schopnostmi Vinny, ale když cestujete po tolika zemích světa a pořád jste se neztratili, nějaký talent pro to mít musíte. Moc dobře jsem Natalie znala a tak jsem věděla, že zpoždění minimálně pět minut jí nemine.
,,Italská restaurace?'', koukl Vinny vzhůru na ceduli, když jsme se zastavili před dřevěnými dveřmi restaurace.
,,To je dobře nebo špatně?", zvedla jsem obočí.
,,Miluju italský jídlo, spíš bych se bál o tebe.", šťouchl do mě.
,,Asi si tam dám kafe a chleba. Nemůžu přece porušit pravidlo : nikdy si nedávej špagety v restauracích, nebo budeš litovat.", povzdechla jsem si.
,,Myslím, že bys byla roztomilá i pokydaná od omáčky."
Jak jsem si myslela, měli zpoždění. Přesně deset minut. Moc dobře známé hlasy se ozývaly zpoza rohu a o chvíli později se vynořili i jejich majitelé, usmívající se a zřejmě o něčem nadšeně debatující. Natalie měla svojí nesmrtelnou černou tylovou sukni a také klobouk. Denis s perfektním účesem jí jako obvykle převyšoval o docela dost centimetrů a měl ruku kolem jejích ramen.
,,Ahoj!", zavolala na nás a věnovala mi vřelé obětí. ,,Umm, takže tohle je Denis, Denisi tohle je-"
,,Chris přítel?", natáhl Denis ruku a my ostatní stuhli nad tou už pár dnů nezodpovězenou otázkou.
Vinny se na mě podíval a usmál se..
,,Jo, Chris přítel. Jsem Vinny.", představil se.
Nechtěla jsem si ani představit jak jsem v tu chvíli byla rudá. Kluci šli dovnitř, Natalie ke mně přišla s významným výrazem a její oči přímo křičely : ,,Panebože!"
,,Já vím, já vím, já vím.", říkala jsem rychle, potichu a samým vzrušením jsem nemohla propadnout dech.
Ze začátku to vypadalo, že Denis a Vinny jsou dva naprosto odlišní lidé, naprosto odlišných názorů a pohledů na věci. Ale ať už jste jakkoliv rozdílní od kohokoliv, pokud máte stejnou práci, tak se vždycky máte o čem bavit. Vždycky. A tihle dva to vzali pěkně hopem.
,,Myslíš, že by si všimli, kdybychom odešly?", zasmála se Natalie jejich horlivému rozhovoru o skládání hudby.
,,Myslím, že ti dva se hledali.", zakývala jsem hlavou.
Všichni si objednali porce větší, než bych já byla schopna sníst za dva týdny. Párkrát se mě zeptali, jestli mi ta káva fakt stačí a já je ukidňovala, že jsem měla velkou snídani, díky čemuž se Vinny málem zadusil svojí limonádou.
,,Hele muffin je na mě dobrej výkon.", dloubla jsem ho do ramene.
,,Opravdu, je. Žiju s ní už pár let.", řekla vážně Nat.
,,Jak jste se vy dva vůbec poznali?", prolomil naší konverzaci o jídle Denis.
,,Noo..", začala jsem, i když jsem nevěděla jak pokračovat.
,,Doslova se zjevila před mým prahem, brácho.", uchechtl se Vinny. ,,Co vy dva?"
,,Skutečně dojemný příběh.", prohodila jsem.
,,Copak, slyšela jsi ho už hodněkrát?", zvedl obočí.
,,Kdyby jen to, hochu. Já u toho byla."
,,Udělaly jsme si jedno léto výlet do Evropy.", začala Natalie.
,,Přesněji řečeno na Ukrajinu.", dodala jsem.
,,A tam jsme se nějak poznali.", dokončil to Denis.
,,Ty hrdličky se do sebe zamilovaly na první pohled.", zamrkala jsem a Nat na mě hodila vražedný pohled.
Všichni už dávno dojedli, ale to nás od pokračování v konverzaci neodrazovalo. Řekla bych, že jsme si dobře rozuměli a spadl mi kámen ze srdce. Představa, že si budeme povídat jen my dvě a kluci budou jen trapně mlčet mě celkem děsila, ale dopadlo to víc než skvěle.
~
~
,,Tak se mějte.", zavolal ještě Denis, když mizeli za tím stejným rohem, jako přišli.
,,Tak co, obstál jsem?", zeptal se Vinny.
,,V čem?", nechápala jsem.
,,Nemají kamarádky nějaký ten test, kterým musí kluk jedné z nich projít, aby byl schválen, nebo tak nějak?", řekl posměšně.
,,Netuším, ale i kdyby byl, tak jsi to určitě zvládl na jedničku.", usmála jsem se.
,,Až tak?", zazářil.
,,No jo, příteli.", na tom posledním slově jsem si dala sakra záležet, protože jsem nehodlala dovolit, abychom dělali jako že se nestalo, to co se stalo.
,,Doufal jsem, že ti to nebude vadit, ale jestli jsi usoudila, že chceš být jen moje kamarádka.", zastavil a postavil se přímo naproti mně. ,,Tak do toho, od tebe bych se nechal zranit klidně stokrát.", dořekl a chytl mě kolem pasu.
,,To bych ti v životě neudělala.", zahleděla jsem se do jeho očí. ,,Chci, abychom byli spolu, jakože úplně spolu."
Oči se mu rozzářily, tančily v nich malé jiskřičky a jeho úsměv mi podlamoval kolena.
,,Chris...", zašeptal a pohladil mě po tváři.
,,Nic neříkej.", řekla jsem téměř neslyšně jeho rtům, které od mých dělily milimetry.
Byl to ten nejkrásnější a nejživější polibek vůbec. Usmívali jsme se celou dobu a jeden druhého se nemohli nabažit. Toho večera se z oné restaurace vraceli v tu chvíli dva nejšťastnější lidé, šli po chladnoucí ulici s propletenými prsty, zářícími úsměvy, s lehkou hlavou a srdci bijícími pro toto druhého.
