~K
,,Ne, že bych vás špehovala, ale tak roztomilej pár mířící k našemu domu prostě nepřehlídneš.", vyhrkla na mě Natalie, hned jak jsem překročila práh našeho bytu.
,,Stalkere.", zasmála jsem se a svlékla ze sebe bundu.
,,Soudím, že to šlo asi dobře?", culila se nadějně.
,,Přímo skvěle.", začervenala jsem se a šla se rozvalit po celé délce našeho gauče.
Natalie si klekla vedle mě a nepřestávala zvědavě zírat.
,,Já pořád čekám!", máchla rukama.
,,Byli jsme na večeři, tak to bylo i plánovaný."
,,A?"
,,A docela mi chutnalo, i když pořád nevím, co si mám myslet o tuňákovi v syrovém stavu, verze v konzervě je sice pořád ho-"
,,Neštvi mě Christine! Víš co chci vědět.", bodla do mě prstem.
,,Políbil mě.", zamumlala jsem.
Z Natalie vyšel jakýsi prapodivný oslavný zvuk, který sice připomínal koťátko, co zrovna prošlo cirkulárkou, ale bylo vidět, že má opravdu radost.
,,Spokojená?", řekla jsem a přitiskla si polštář na tvář, abych nějak předešla červenání a nekontrolovatelnému hihňání, ale to prostě jednoduše nešlo.
,,Co vlastně ty a Denis?", zahuhlala jsem zpod polštáře a lehce vykoukla.
,,No, zítra přijede, takže se budeš muset vypořádat s otravnými zákazníky sama.", řekla a zamilovaně se usmála.
Denis byl Nataliin přítel. Byl zpěvákem britské kapely Asking Alexandria a už víc jak rok s Natalie chodil. Přestěhoval se kvůli ní i do Pensylvánie a vždycky když se vracel z turné přicházela jsem o svou spolubydlící. Na těch pár měsíců, týdnů, nebo prostě určitého časového úseku, který odděloval příjezd od odjezdu, se Natalie zabydlovala u něj v domě, který si tu koupil. Pro mě to znamenalo několik týdnů omezené komunikace s lidmi, trávení v práci mnohem více času a nechávání tam většinu své energie. Když s ním ale byla šťastná, neměla jsem námitky. Věděla jsem, že tentokrát to bude jiné. Do mého života přibyl člověk ke kterému jsem si postupně začala budovat city. Člověk, co se začínal dostávat pod mojí kůži a zabíral valnou část mého mozku, protože jsem na něj nedokázala přestat myslet, zvlášť po dnešním večeru. To jednoduše nešlo. Byla jsem neskutečně unavená a oční víčka se mi pomalu zavírala. Hlavou se mi přehrávaly poslední sekundy našeho dnešního rande a pak už jen mlha, jak jsem usnula.
~
~
,,Přijdeš pozdě do práce.", vzbudilo mě o pár hodin později jakoby vzdálené volání.
,,Hej! Nedělej, že spíš.", teď už to bylo mnohem blíž a mnohem hlasitěji.
Otevřela jsem oči a lekla se obličeje, který byl těsně u toho mého a budil mě.
,,Panebože! Natalie, to mi nemůžeš dělat.", trhla jsem sebou a posadila se.
,,Ale můžu, tak hezky vstávej.", řekla a strhla ze mě deku, kterou přes moje malé schoulené tělo pravděpodobně v noci přehodila.
Neochotně jsem se zvedla, odšourala jsem se do koupelny a o patnáct minut později jsem vyšla jakžtakž probuzená a připravená na den plný práce. Do obchodu jsem přišla deset minut před osmou, bylo to tak akorát, abych stihla vytáhnout rolety, zapnout kasu a rozečíst prvních pár stránek knížky. Během dopoledne přišlo několik lidí, kteří hlavně kupovali CD, protože "ty desky jsou strašně drahý!". Nával tu nikdy nebyl a tak jsem za den vyřídila nanejvýš deset zákazníků. Ostatní se "jen koukali" a nebo si to na poslední chvíli rozmysleli. Svojí nudu jsem zahnala tím, že jsem byla donucena seřadit desky podle abecedy, protože zákazníci je vždycky nelítostně rozhrabali a vrátit je na původní místo byl asi velký problém. A tak jsem, neustále opakující si, jak jde abeceda za sebou, rovnala a rovnala. Najednou se ozval zvonek u dveří, který hlásal, že někdo přišel a před tím, než jsem se stihla otočit a podívat rozlehl se obchodem ten hlas.
,,Říkejte mi spása!", zvolal Vinny a zvedl nad hlavu ruce. V jedné držel tácek, ve kterém byly posazené dvě kávy v papírových kelímcích a v druhé sáček, jehož obsahem byly donuty polité polevou.
,,Já tě zbožňuju.", usmála jsem se a rozběhla jsem se za ním naproti. V obchodě zrovna nikdo nebyl a tak jsem se vyhoupla na pokladní pult a vzala si jeden z kelímků.
,,Koukám, že tu máš narváno.", řekl.
,,Jo, takhle zábavný je to tu pořád.", kývla jsem hlavou.
,,Čekal jsem, že tu poznám i tvoji spolubydlící, ale nikde nikdo."
,,Je se svým přítelem Denisem.", vysvětlila jsem a zakousla se do toho bochánku plného cukru.
,,Co kdybychom šli do kina?", zeptal se najednou.
,,Nemám absolutně nic proti. V pět končím."
,,No, asi mi nezbývá nic jiného, než to tu s tebou vydržet.", povzdechl si a já si položila ruku na srdce a věnovala mu vděčný pohled.
~
~
,,Jednička se mi líbila víc.", vyšlo o pár hodin později z Vinnyho úst, když jsme opouštěli kino.
,,Nepruď, bylo to fakt skvělý.", rozhodila jsem rukama.
Popravdě jsem netrpělivě čekala pár týdnů, než se Strážci galaxie dostali i do tak malého kina, jako bylo to naše. Věděla jsem, že Natalie na to jen tak nedostanu, tudíž jsem byla ráda za Vinnyho, který byl víc než ochotný. Směřovali jsme k mému bytu a já se nesměle zeptala jestli nechce chvíli zůstat. Samozřejmě souhlasil. Vyšli jsme mlčky po schodech nahoru a já otevřela dveře.
,,Za případný nepořádek se omlouvám.", řekla jsem, když jsme vstoupil do předsíně.
,,Tos neviděla mojí ložnici.", uchechtl se a svlékl si bundu.
Posledních pár hodin tohoto dne jsme strávili pokusy o uvaření večeře a koukáním na seriály, až jsme konečně ulehli v mojí útulné ložnici do mojí velké postele.
Tu noc jsem se v jeho objetí cítila líp, než kdy předtím.
