~K
,,Určitě to zvládneš?"
,,Určitě."
,,Neuloví mi tě tam nějaká krasavice?"
,,Jakože by snad byl někdo hezčí než ty?", zatvářil se udiveně jednoho slunečného rána Vinny.
Plácla jsem ho do hrudi a přitiskla svoje rty k těm jeho.
,,Ty tak hrozně kecáš.", zasmála jsem se.
,,I kdyby byla, můžeš být v klidu, já ty ostatní stejně nevidím.", usmál se na mě.
,,Aww, nechceš odjíždět častěji? Takhle romantického jsem tě ještě nezažila.", začervenala jsem se.
,,No, odjíždět budu docela často.", povzdychl si.
,,Já vím, ale to přežijeme a někdy pojedu s tebou.", řekla jsem optimisticky. Turné se pomalu blížilo a já se musela smířit s tím, že ho na dva měsíce neuvidím.
Plánovali jsme takhle do budoucna pořád. Je to snadné, když toho pro někoho cítíte tolik a všechno je to tak krásné. Víkend se ale pomalu blížil a Vinny se musel sejít s kapelou, aby něco probrali. Samozřejmě jsme všichni tušili, že Vinnyho do kapely přijmou, což znamenalo, že se uvidíme ještě míň. Nic mě ale nemohlo jen tak odradit od našeho vztahu, cítila jsem se po dlouhé době tak šťastně a naplněně, hřejivý pocit spokojenosti proudil celým mým tělem a moje srdce šťastně bušilo při každém úsměvu, který mi věnoval.
,,Ah, Ricky je tady.", ukázal na auto parkující u chodníku. ,,Je tak hodnej a vezme mě s sebou do Scrantonu.", řekl a chopil se svojí tašky, kterou vynesl před dveře.
,,Ale ale, Vincenzo nemá nos přimáčknutý u displeje a ještě k tomu má vztah? Nevěřím vlastním očím.", zavolal na nás bledý kluk s havraními vlasy, které mu spadaly těsně pod ramena.
,,Chris, tohle je Ricky. Ricky, tohle je Chris.", prohodil rychle Vinny a já si šla potřást ruku s usmívajícím se Rickym.
,,Až ho nebudeš moct dostat od počítače tak mi zavolej.", mrkl na mě Ricky.
,,Snad si nějak poradím.", nervózně jsem se zasmála.
Nebyla jsem zvyklá na to, že bych někdy někoho nijak zvlášť přitahovala, ale poslední dobou toho bylo hodně. Měla jsem vztah a lidé se mnou flirtovali víc, než kdy předtím. Jak se tak s tou nechtěnou pozorností zachází?
,,Nedělej ze mě takovýho závisláka, teď už mám konečně život.", koukl se na mě Vinny a zazubil se.
,,Neměli byste už jet?", nechtěla jsem prodlužovat už tak dlouhé loučení. Vinny vzal svoji tašku a hodil ji do kufru Rickyho auta. Ten zase strkal klíčky do zapalování a sjížděl mě zkoumavým pohledem.
,,Napíšu ti, až dojedeme.", přišel ke mně a objal mě.
,,Je to jen víkend, zlato.", chlácholila jsem ho.
,,Já vím, ale i tak bych ho radši strávil s tebou.", uchechtl se a políbil mě na čelo. ,,Tak ahoj."
,,Ahoj.", pohladila jsem Vinnyho po tváři. Otočil se a nastoupil do auta, které Ricky během vteřiny nastartoval a rozjel
Sledovala jsem jak auto odjíždí a ztrácí se hned v první zatáčce. Vzala jsem svou tašku s věcmi a vyšla druhým směrem, jednou, pro změnu, ke mně domů. Ten byt začínal být lehce zbytečný, když Natalie trávila čas s Denisem a já se pomalu usadila u Vinnyho. Nechtěly jsme ho ale prodávat, přece jenom jsme spolubydlící a ten byt nás stál hodně peněz. Když jsem dorazila ke dveřím, kupodivu bylo odemčeno.
,,Nat?", zavolala jsem do zdánlivě prázdného bytu.
Odpovědí mi byly jen tiché vzlyky ozývající se z její ložnice. Vyzula jsem se z mých černých conversek a šla za ní, pomalu jsem otevřela dveře a naskytl se mi pohled na mou kamarádku ležící na posteli, jak objímá polštář a pláče do něj.
,,Panebože Nat.", sedla jsem si za ní a objala jí. ,,Co se stalo?"
,,On... " vzlyk. ,,On mě... Podvedl na turné..", vydala ze sebe a z jejich zarudlých očí se vyvalil další proud slz.
,,Cože? A to ti to řekl až teď?", nevěřila jsem. Bolelo mě to i za ní.
,,Jo... Ne-nemohla jsem mu to
odpustit. ", zakoktala a zabořila hlavu hlouběji do polštáře.
,,Ššš...udělalas dobře.", hladila jsem ji po zádech.
Nemohla jsem tomu uvěřit. Denis se dokonce přestěhoval až do Pensylvanie, jen kvůli Natalie. Kdykoliv měl čas, tak sem za ní jezdil a trávil čas jen a jen s ní. Člověk by řekl, že nějaká děvka z koncertu mu za to nestojí. O asi hodinu utěšování později mi začal vibrovat mobil.
,,Haló?"
,,Tvůj úžasný přítel dorazil.", řekl vysmátě Vinny.
Usmála jsem se. Muselo mu chybět povyražení s přáteli, přece jenom trávit veškerý čas se mnou by ho nadosmrti nebavilo.
,,To jsem ráda, nevadí když zavolám později?"
,,Stalo se něco?", poklesl mu tón ve hlase.
,,Mně nic, povíme si až přijedeš, ano?", řekla jsem rychle, protože jsem to nechtěla probírat přes pomalu usínající Natalie.
,,Dobře, tak zatím."
,,Pa.", položila jsem mobil a přehodila přes Nat peřinu. Ta vypadala, že už brzo usne a tak jsem se pomalu zvedla a šla rovnou ke dveřím.
,,Jakmile jsou na turné, nedá se jim věřit.", vydechla unaveně a zavřela oči.
Ta věta mě uhodila jako dělová koule přímo do hrudi. Rychle jsem zavřela dveře a šla si lehnout k sobě na postel. Nepochybovala jsem o tom, že ke mně Vinny něco cítí, ale opravdu se jeho povaha může za pár týdnů cestování po světě změnit? A i kdyby, tajil by mi to stejně, jako Denis Natalii? Zatřásla jsem hlavou.
,,Na co to myslíš, Christine. On není takový.", povzdechla jsem si.
To samé sis myslela i o Denisovi.
Zavřela jsem oči. Neměla bych na to myslet. Náš vztah teprve začal vzkvétat a já už myslela na to, jak by mohl skončit. Ale skutečnost, že i přes to, jak Denis Natalii miloval a byl schopen udělat něco takoveho, mě děsila. Pohlédla jsem na malou podélnou jizvu na svém zápěstí.
Nesnesu další zklamání.
