Byl večer, venku právě probíhal neskutečný slejvák a můj den plný dělání naprosto ničeho se pomalu, ale jistě chýlil ke konci. Chvíli jsem stál před velkou policí, na které byla seřazená všechna DVD a vybíral vhodný film, u kterého bych mohl usnout. Moje myšlenky stále utíkaly do kavárny přes ulici za tou modrovlasou dívkou, se kterou jsem se sice viděl sotva na dvacet sekund, ale nemohl jsem jí vyhnat z hlavy. A protože jsem byl myšlenkami úplně jinde, dobrých pět minut jsem čuměl na svojí speciální edici Vetřelce jako idiot. Automaticky jsem sáhl po čtvrtém díle, protože (přiznejme si) je prostě nejlepší. Zasunul jsem disk do přehrávače a zmáčkl play. Byl jsem zrovna asi v prvních dvaceti minutách, když začal někdo zuřivě mačkat tlačítko od mého zvonku a celý mým bytem se rozlehlo pronikavé a nanejvýš otravné zvonění.
Co to proboha je?
Zvonění nepřestávalo a tak jsem se s hlasitým zasténáním zvedl z gauče, natáhl si tepláky a šel se podívat, kdo to je a co v tuhle hodinu chce. Došel jsem ke dveřím a prudce je otevřel.
,,No ne, tak jsi to ty.", řekl neznámý hlas, který patřil tváři až moc známé. ,,Připadá ti to vtipný?", řekla jedovatě.
,,Co?", nechápal jsem. Vlastně jsem byl totálně vyveden z míry.
,,Vzít moji peněženku a čekat, že na to nepřijdu, že by?"
,,Podívej, Christine, tak-", začal jsem vysvětlovat.
,,Jo takže ty ses v ní i hrabal!", přerušila mě.
Pravda byla taková, že jsem tu peněženku vzal a hodlal za ní jít a vrátit jí. Ať už v kavárně, nebo bych jí nějak našel. Plus to byla záminka vidět ji znovu.
,,Ne! Teda jo, ale proto, abych tě našel a vrátil ti jí.", vysvětloval jsem dál.
,,A to tu tvojí chytrou hlavu nenapadlo, že jí můžeš dát tomu chlapovi, co tam dělá a ten by mi jí dal, až se pro ni vrátím?", zněla čím dál tím víc naštvaněji.
,,Myslíš Jerryho?"
,,Panebože! Je mi úplně jedno, jak se ten chlápek jmenuje."
,,To bych ale přišel o šanci tě znovu vidět.", vypadlo ze mě.
Vypadala jako, že na mě chce pustit další studenou sprchu nadávek, ale jakmile jsem to řekl tak se zastavila a tváře se jí lehce zabarvily do růžova.
,,Hele, uhm.", po té chvíli, co tu stála jsem se dostal z počátečního šoku a všiml si, že je totálně promoklá. ,,Nechceš dál? Pěkně mokneš."
,,K cizímu chlapovi do bytu? Za co mě máš?", utrousila.
,,Mám kávovar.", řekl jsem s malou nadějí v hlase.
Koutek jí lehce cukl nahoru.
,,Fajn, ale jenom protože mě ten déšť za chvíli rozpustí.", zamumlala a já uvolnil prostor, aby mohla vejít dovnitř
Pousmál jsem se a dovedl jí do kuchyně, která byla naštěstí čistá, hlavně ale kvůli tomu, že jsem jí téměř nepoužíval. Posadila se ke stolu a já zaběhl do koupelny pro ručník a pak do ložnice pro nějaký čistý tričko. Otevřel jsem skříň a hrábl náhodně mezi haldu černých triček.
,,No, aspoň tvůj hudební vkus je v pořádku.", řekla Christine, když vyšla z koupelny s jakž takž ručníkem vysušenými vlasy a mým Slipknot tričkem, které jí bylo trošku větší, ale stejně jí to slušelo.
,,Doufám, že dostanu to slíbený kafe.",prolomila ticho a já si uvědomil, že na ní zase civím.
,,J-Jo, jasně.", vyhrkl jsem a zapnul kávovar.
Po dvou minutách chrčení byly konečně dva hrnky plné kávy hotové.
,,Mlíko a cukr?", zeptal jsem se.
,,Ano, prosím.", usmála se.
Donesl jsem jí hrnek a ona ho položila na stůl a začala míchat.
,,Děkuju...uhm."
,,Jsem Vinny. Vinny Mauro.", prohrábl jsem si vlasy.
,,To zní..povědomě?", zvedla obočí a podívala se za mě do obýváku na moje bicí.
,,Jo, možná. Hraju v Motionless in White, jako bubeník."
,,Očividně."
,,Ehm, sice jenom na turné zatím, ale doufám, že se posunu dál."
,,No tak hodně štěstí, Vinny.", řekla s úsměvem a usrkla si.
Udělal jsem totéž.
~
~
,,Fatality!", ozvalo se z mojí televize.
,,A máš to!", zvolala Christine, která mě porážela už třetí hru.
,,Šetřil jsem tě."
,,No tak se teda ukaž pane "nechámseporazitkýmkoliv" ", vyplázla na mě jazyk.
,,Tentokrát si vezmu Scorpiona a uvidíš, to je moje tajná zbraň.", řekl jsem.
,,Tak v tom případě budu Sub-Zero, ať je to správně epický.", uchechtla se.
~
,,Říkal jsem ti to.", smál jsem se o pět minut později její prohře.
,,Je to 3:1, hochu. Pořád jsi marnej.", řekla a zvedla se z koberce. ,,Tak, děkuju moc za kafe, ručník, tričko a za skvělou hru. Nakonec nejseš uchyl, jak jsem čekala."
,,To jsem rád. Doufám, že ti je jasný, že musíš někdy přijít na odvetu, nemůžu se jen tak nechat zahanbit.", řekl jsem a podal jí její věci, co se mezitím sušily na topení.
,,A taky ti přinesu to tričko, i když... to si ještě rozmyslím.", řekla šibalsky.
,,Mám jich spoustu.", usmál jsem se.
,,To neříkej dvakrát, nebo ho už neuvidíš."
Sklonila se, aby si obula boty a já v předsíni vyhrabal deštník.
,,Děkuju.", řekla, když si ho brala.
,,Vážně nechceš doprovodit? Je docela pozdě."
,,Myslím, že to zvládnu. Jsem přece velká holka."
Zvedl jsem obočí.
,,Hele, tak aspoň mentálně.", zasmála se sama svojí výšce.
,,To určitě."
Vrhla na mě naoko naštvaný pohled, pak se usmála, roztáhla deštník a odkráčela pryč do hluboké noci.
