Byla jediná, která tancovala sama. Uprostřed davu tanečních dvojic Lenka zvedla ruce do vzduchu a nechala se unášet melodií. Její nohy se sotva dotýkaly země. Vznášela se nad všemi, prsty se natahovala po hvězdách. Proplouvala tóny, jako by ta píseň bez ní nemohla existovat. Všímal si i nejmenších záchvěvů v prstech. Pozoroval její pohyby a přál si stát se součástí jejího světa. Jeho duše se otřásla zraňující touhou. Srdce sevřela bezmoc. Na to, jak moc jí byl vzdálený, bylo jeho přání troufalé. Neměl by o ní ani přemýšlet. Jak by ona mohla stát o někoho, jako byl on? Pro ni byl neviditelný. Ona totiž potřebovala někoho dokonalého, a to on nebyl. Zamrzelo ho, že vlastně neměl jedinou šanci. ,,Ty už zase nad něčím přemýšlíš, Remusi," řekla paní Weasleyová, když si přisedla. ,,Měl by ses jít bavit. Zatancovat si..."
,,Raději ne," odvětil Remus. ,,Nejsem dobrý tanečník. A takhle od stolu se mi to líbí víc, než kdybych toho byl účastníkem."
,,To je náš samotář," zasmála se Molly. Měla pravdu. On byl prostě vlk. Možná, že by byl rád stejný jako ostatní, ale nebylo mu to předurčeno. Remus Lupin - navždy bez smečky. ,,Přitom je tu tolik tanečnic," dodala ještě paní Weasleyová. Jistě, mohl vyzvat jinou... Jenže on chtěl jen ji. Dotancovala a stoupla si ke stolu s nápoji. Vzala si skleničku a spokojeně sledovala oslavu. Tak rád by vstal a došel za ní! I kdyby ji měl jen pozdravit... Nebo jí i pochválit šaty. Ale on si nezasloužil jediný její pohled. Dřívější pesimismus nahradilo daleko větší zoufalství. Přistoupil k ní Harry a něco začal povídat. Usmívala se a párkrát něco odpověděla. Remus Harrymu záviděl jejich přátelství. Harry byl hrdina, on pouze bývalý profesor. Harry si dokázal jen tak povídat s lidmi, dokonce i s tak krásnou a nedosažitelnou dívkou.Proklouzl ven a zapálil si cigaretu.
Skrýval tolik věcí... Kouření, strach a ji. Silně popotáhl, až ho zabolelo na plicích. ,,Dobrý večer," pozdravila. Neslyšel ani otevření dveří, ani její příchod. Otočil se k ní, ale místo pozdravu se rozkašlal. Tomu se musela potutelně zachichotat. ,,Zdáte se mi posmutnělý, pane profesore."
,,Už nejsem váš profesor," připomněl jí a dodal: ,,Nejsem smutný, jen jsem se zamyslel."
,,Tak to býváte zamyšlený často, protože vypadáte smutně pořád," pravila a chtěla si stoupnout blíž k němu. Začal couvat. ,,Vy přede mnou utíkáte?" zeptala se na rovinu, ale rozhodně ne naštvaně.
,,Ne, jistěže ne. Jen nechci, abyste vdechovala ten kouř," odpověděl Remus spěšně.
,,Ach tak. To je od vás velice milé," řekla Lenka a usmála se. Oba mlčeli. Lenka proto, že nepotřebovala mluvit. Remus kvůli svým obavám. Dokonce ho napadlo, že kdyby ještě něco řekl, vzduch z jeho úst by ji odvál pryč. Zadívala se do dálky a okouzleně vydechla: ,,Les vábí..." Překvapeně se podíval směrem jako ona a na tu vteřinu viděli oba úplně stejně. Šumějící stromy lákaly do svého objetí, natahovaly k nim své větve a nabízely skrýš. Vždycky si myslel, že takhle vnímá les jen on. Lenka se podívala na Remuse. ,,Nechtěl byste být mým společníkem? Ráda bych se prošla."
,,Já nevím," znejistěl Remus, ,,měl bych spíš jít dovnitř."
,,Nenechte se přemlouvat. Copak vás les nevolá?" Nejen les, musel sám sobě přiznat. Měl by od ní utéct, nepokoušet své (už tak ztrápené) srdce. Být s ní bylo až moc bolestivé. Odsouhlasil její nabídku. Nemohl si pomoct, musel jít s ní. Pomalu kráčeli k lesu. Ucítil vůni jehličí. Takhle pro něj voněl domov. Sem patřil. Náležel lesu. Ale ona patřila do světa lidí. Ona nebyla vyděděnec. Zrychlila, takže pozoroval její vlající zlaté vlasy. Občas si radostně poskočila. Došli k studánce.
,,Kouzelné!" vydechla Lenka a vyzula si boty. Vykasala si sukni, aby nezmáčela její lem a vstoupila do vody. ,,Studená..." řekla a zadrkotala zuby, ale nakonec se zasmála. ,,Docela osvěžující." Pozoroval Lenku i její odraz v hladině. A byla krásná dvojnásob. Sedl si na kraj studánky, zatímco ona se procházela a něco si broukala. ,,Chtěla bych být strom!" řekla z ničeho nic. Když si všimla jeho zmatení, začala vysvětlovat. ,,Miluju les... Chtěla bych zakořenit v téhle hlíně a prostě jen tak růst do nebe." Nevěděl, jestli má přiznat, jak moc ji chápe. Ztotožnil se se vším, co vyslovila, ale o každém slově musel mlčet. ,,Věděla jsem to hned, jak jsem vás uviděla."
,,Co prosím?" zeptal se Remus.
,,Hned jsem věděla, s čím se vaše duše rve. Ve Velké síni jste často hleděl z oken a vaše myšlenky utíkaly k lesům. Ten pohled já znám. Vím, snažil jste se to schovat hluboko v sobě, ale já to věděla ve stejné vteřině, kdy jste o sobě prvně zapochyboval. Vstal jste od stolu a krátce jste se uklonil, ale uzavřené zvíře ve vás křičelo," vyprávěla s něžným úsměvem. Jako kdyby ani nevyprávěla o naprosto zbytečném člověku, kterým on zajisté byl. ,,Tohle si o sobě nemyslete!" zarazila jeho vnitřní sebekritiku.
,,Jak...? Jak to víte?" zeptal se Remus. ,,Ovládáte nitrozpyt?" Lenka se vesele zasmála.
,,To přeci není potřeba. Zamračil jste se tak, že bylo jasné, jak o sobě uvažujete." Byla pro něj záhadou. Lákavou záhadou. Ale ona žila ve výšinách, zatímco zbytky Remusovy duše se plazily po zemi.
,,Neměli bychom už jít? Začíná noc, a to les není nejbezpečnější místo..." řekl, protože chtěl být sám. Lenka zavrtěla hlavou.
,,Cernunnos nad námi přece drží ochrannou ruku," odvětila jemně a vystoupila z vody. Spustila sukni ke kolenům a prošla se kolem studánky. ,,Zná naše úmysly, zná naši pokoru." Ona sama byla bytost z bájí a legend. Když obešla kolečko, přisedla si k Remusovi. ,,Třepotají nad námi naše sny. Co se teď zdá vám?"
,,Vy," odpověděl popravdě Remus.
,,Snít o přítomnosti, to je moudré, pane profesore," odpověděla uznale Lenka.
,,Nejsem..."
,,Můj profesor, já vím, ale je to nezvyk," skočila mu do řeči tichounce. ,,Navíc, váš odstup mi stále připomíná rok, kdy jste mým profesorem byl."
,,To jsem nechtěl. Omlouvám se. Jsem prostě..."
,,Uzavřený, já vím," dopověděla za něj a chápavě se usmála. ,,Je to škoda, že jste tak tichý. Máte tolik co říct," povzdechla si a položila hlavu na jeho rameno. ,,Doufám, že vám to nevadí?"
,,Ne," odpověděl Remus.
,,A přesto vám srdce buší mnohem rychleji než před chvílí," odtušila Lenka. Neuvěřitelné, jakými schopnosti oplývala.
