Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|

Kapitola 60 - Závody, část 2.

Jdeme do finiše! POSLEDNÍ KAPITOLA! Dost okecávání a jde se číst;)

..............................................................................

Hnědé oči i vlasy. Brýle. Sprška pih na nose. Všechno je přesně tak, jak si pamatuju. Helma i klíčky od auta mi vypadly z ruky. Z očí se mi vyvalily slzy. „T-t-tori," zašeptala jsem a zamrkala jsem, jestli se mi ten vřelý úsměv jen nezdá. Tori ke mě přišla blíž a dotkla se mého ramene. Skutečně je to ona. Dlouho jsem se nezdráhala a objala jsem ji v doprovodu šťastných vzlyků.

„Mell, slyšela jsem, že se chystáš na první závody a to jsem si přeci nemohla nechat ujít," řekla Tori, po našem přivítání. Tolik věcí. Tolik věcí bych jí chtěla říct. Co se stalo, co se děje teď, a co se teprve dít bude. Jen jedním pohledem ve mě dokázala utišit tu narůstající nervozitu z blížícího se startu. V tuhle chvíli jsem děkovala Bohu, že mi ji seslal jako anděla, aby tu byla se mnou.

Jenže náš okamžik byl brzy přerušen posměšným výkřikem. „A heleme se, není to náhodou naše malá ustrašená Mellinda?" Argh...ta kráva je tu vždy, aby mi zkazila ten nejhezčí moment. Napochoduje k nám Alex s Brittou a měří si mou kamarádku pohledem. Ty dvě se mi hnusí tak moc, že mám chuť si před nimi odplivnout.

„Tohle je kdo? Nějaká tvoje psychická podpora, aby ses nezhroutila? Divím se, žes vůbec našla kuráž sem přijet," pokračovala Alex svým typickým nafoukaným tónem. Tori přistoupila k Alex o krok blíž a udělala něco, co nikdo z nás nečekal. Objímá nepřítele?! Alex byla tak zaskočená, že se nechala obejmout a dokonce se nezmohla ani na slovo.

„Proč...proč jsi to udělala?" zeptala se Alex mírně vyděšeným hlasem. Tori nasadila soucitný výraz a řekla klidně: „Protože je mi tě líto. Musíš ostatní shazovat, aby sis připadala dost dobrá? Nebo se jen bojíš prohry?" Alex přimhouřila oči. „Já...já," koktala. „Ále, někomu tady došla slova. Rády bychom počkaly na tvou výpověď, ale jsou tu dva problémy. Zaprvé, Mell musí vyhrát jedny závody a zadruhé, vůbec nás to nezajímá."

S těmito slovy mě Tori vzala kolem pasu a nechaly jsme Alex za zády. „Pche, kráva," uchichtla se má ochránkyně a podala mi helmu. Díky, jsi vážně jednička. Tori mě doprovodila až k opracovišti a pak se vydala směrem k tribuně. Dál jsem pokračovala jen se svou kobylkou po boku.

Emily už byla v sedle a vyčítavě se na mě podívala. Jen jsem pokrčila rameny na znamení, že jí to vysvětlím potom. Trochu jsme koně zahřály v kroku a klusu. Musely jsme dávat dobrý pozor, protože ohraničený obdélník byl plný koní. Po pár minutách za námi přišla trenérka a snížila jednu ze cvičných překážek na křížek.

Párkrát jsem si ho skočila. Easy. Pak ho zvedla na kolmák a skákala Emily. Když ho skočila potřetí, končila právě sedmá jezdkyně jízdu a byl čas, aby se připravila na start. Jela jsem rovnou s ní, s tím, že s Riannou počkáme někde u východu. Chci vidět, jak pojede. I když vím, že určitě skvěle.

Co jsem se tak dívala, tak v kategorii do 50 cm soutěžili především malí, tlustí poníci, kteří shazovali překážky po tuctech. To by znamenalo dost dobrou šanci na umístění i pro začátečníky jako jsme my. Ale nedělám si zas nějaké naděje na stužky. To Rianna by na to určitě měla. Jen kdyby měla lepšího jezdce.

Emily se snažila ukočírovat svého divokého bělouše Luxora. Na svůj věk byl stále dost čilý a plný energie. Na každou překážku si nabíhal velkou rychlostí, což jim sice vyneslo lepší čas, ale zároveň nebyla jejich jízda zdaleka čistá. Po přejetí cílové čáry nechala Em Luxora ještě vycválat dvě kola a i přes několik trestných bodů, které dostali, se jí po tvářích rozléval úsměv.