#Ginger #Redhead :33 Obrázky nejsou úplně autentické, ale v rámci možností:
........................................................................
Hned další den jsme se s Emily omluvily z vyjížďky a rozhodly jsme se totiž podniknout svou „dámskou jízdu ve dvou". Sešly jsme se kolem desáté u nás, abychom mohly vzít poníky ven. „Wow, věděla jsem, že máte Shetlandy, ale ještě nikdy předtím jsem je neviděla, jsou ták roztomilí," rozplývala se Em, zatímco nadšeně poskakovala kolem dvou zmatených poníků. Pravda. Vlastně u nás doma ještě nikdo z mých kamarádů nebyl. Tedy kromě Sonny, ale ta tu přeci bydlí. Vážně? No nepovídej. Zatímco já jsem se hádala se svým vnitřním já, má kamarádka už se chopila vodítka a vytrvale se snažila Choco donutit, aby za ní ve výběhu klusala. Ne, že by se ti to zrovna dařilo, holka.
Připnula jsem vodítko i Coffeemu k ohlávce a vydali jsme se brankou ven. Cestou mi Emily povídala o všem možném a já jí odpovídala na mobilu přes zprávy pomocí sociální sítě. Je to mnohem rychlejší a navíc neplýtvám papírem. Šetříme naše lesy ne? Mířili jsme všichni čtyři k sadu, nikam jinam se nám ani jít nechtělo. Třešně a meruňky už pomalu a jistě dozrávaly, zatímco na jabloních se teprve tvořily květy. Je tu opravdu krásně. Ale je mi líto všech lidí, kteří mají alergii na pyl. Kousek jsme si s poníky zaklusaly a já si celou dobu pohrávala s náramkem od Skye a zasněně jsem pozorovala nebe. To však neušlo Emilyně pozornosti.
„Hezké, to máš od Skye, že?" zaculila se a začala se jako vášnivě líbat se vzduchem a hlasitě při tom mlaskala. Hahaha, moc vtipné. „Co je? Líbíš se mu," řekla Em se smíchem a pokračovala ve svém malém divadýlku alias „Vášnivá scéna". No tak to nevím. Jako sice k němu mám asi nejblíž, co se kamarádů týče. Nikdy jsem nepoznala kluka jako je on. Ale taky mě na něm spoustu věcí rozčiluje. Třeba, jak mě občas překvapí svým náhlým zjevením.
Vylekalo mě jemné, ale zato netrpělivé šťouchnutí do zadku. Sklopila jsem pohled a setkala jsem se s Coffeeho vyčítavýma očima. Jako by si chtěl postěžovat, že už moc dlouho stojíme zaseklí na jednom místě. Nojo, nojo. Ty seš ale netrpělivka. S Emily jsme se znovu daly do kroku a pokračovali jsme podél pole zpět na cestu k našemu domu.
Než se však s poníky vrátíme zpátky, chtěly se ještě stavit v pekárně Na růžku. Nebylo to zas tak daleko od sadu, naše městečko není nijak velké, a navíc tak můžeme navštívit paní Colettovou. Em zůstala stát na prašné cestě před obchodem a podržela poníky, já zatím rozrazila dveře a vešla jsem do pečivem provoněné pekárny. Jen co mě oči paní Colettové zpozorovaly, vyslaly signál puse, aby nastavila úsměv, až z něj oči přechází. „Ahoj Mellanie, ráda tě vidím, co si budeš přát?" zeptala se vstřícně a rukou pokynula k regálu s čerstvými kousky. Kývla jsem jí na pozdrav, potom jsem si vyhlídla pěkné crossainy s čokoládou, budu tlustá, vlastně jeden mám pro Emily, takže to je v pořádku, a ukázala jsem na prstech počet dva.
Paní Colettová mi je podala v papírovém sáčku a ještě mi jako bonus přibalila dva čerstvě dopečené skořicové šneky. Jídlo zadarmo? No neberte to! „D-dě-u-ju," podařilo se mi vyslabikovat, a byla jsem na svůj výkon patřičně hrdá. Když jsem se s milou paní rozloučila a vycházela jsem z prodejny, zamrzla jsem vprostřed kroku a málem jsem zakopla o vlastní nohy. Kromě fialové hlavy jsem si totiž všimla venku ještě dvou dalších. Zrzavých. Došla jsem rázným krokem ke smějící se trojici a postavila jsem se vedle Emily, aby mě nově příchozí v žádném případě nepřehlédli. Má kamarádka se na chvilku odvrátila od těch dvou a otočila se na mě.
„Hej, Mell, tohle jsou Kristiana a Aron Tabwoodovi - dvojčata. Věřila bys, že Natalie je jejich teta?" prohodila Emily směrem ke mě. Naše trenérka Natalie? No, zrzavost mají rozhodně v rodině. Podala jsem si s oběma zdvořile ruku a z úst jsem vypustila něco, co vzdáleně připomínalo „ahoj". Vzpomínám si, že jsem je viděla ve stáji, včera po tréninku. Ten kluk na mě divně koukal a asi s tím hodlá znova začít. Opravdu, Aron mě sjížděl odspoda nahoru, až se mi nakonec zadíval do očí a odhalil dvě řady perleťově bílých zubů. Chrup má teda perfektní... a ty krásné modré oči... co to říkáš holka?! Snad se ti ten kluk nelíbí? Musela jsem si chtě nechtě přiznat, že je zrzek, ať už mi byl sebeprotivnější, byl poměrně dost atraktivní.
Pihy na jeho obličeji byly roztomilé a dokonale ladily k jeho rezavým vlasům. Svaly měl docela vypracované. Určitě se na něj holky lepí jako mouchy na koňské zadky. –já vím :D nejdivnější přirovnání všech dob- Jeho oči byly podobné mým, modré s trochou šedého odstínu, ale byly zvláštně světle žluté kolem zorniček. Jako pomněnky! A byl minimálně tak vysoký, jako Sky. Možná i o malilinkou trošičku vyšší. Ehh... no musím uznat, že je fakt hezký, ale vzhled není všechno, navíc moje srdce patří Rainbowovi. Takže, holky z celého světa, klidně si nechte tohohle týpka pro sebe!
„Ahoj krásko, jsem Aron," řekl zrzek a políbil mi lehce ruku jako v nějakém středověkém filmu. To mě teda značně překvapilo! Začervenala jsem se, vytrhla jsem mu svou ruku a radši jsem se otočila k jeho sestře. „Já jsem Kristiana, ale říkej mi Kriss a neboj, ruku ani jinou část těla ti líbat nebudu," zasmála se dívka a odhrnula si z obličeje zrzavé pramínky vlasů, "bráchy si nevšímej, jen se snaží vypadat galantně." „Nech si to," přerušil svou sestru Aron a pokračoval, "Přijeli jsme za tetou na prázdniny až z Evropy," Aron se na mě a Emily významně pousmál a sledoval, jestli nás tenhle fakt nějak nadchne.
Hmm, u mě teda nic. Ale Emily vypadá docela ohromeně. Dalo by se říct, že málem slintá a hltá každé jeho slovo. Drbla jsem do své kamarádky loktem, aby mě třeba taky představila. „Co?" vypadlo z ní, když můj loket narazil do jejího boku, „aha, jasně. Tohle je má kamarádka, spolužačka a spolujezdkyně Mellanie. Je jí 15 let a... můžu to říct?" zeptala se mě opatrně. Trochu nesvá jsem přikývla. Je lepší, když se to ti dva dozví rovnou. „Co?" vyhrkla dvojčata najednou. „Ona... no, moc nemluví. Spíš vůbec," vysvětlila jim Emily. Oba vypadali poněkud překvapeně, i přesto, že se snažili své výrazy zakrýt. Nakonec se na mě Kriss usmála a prohlásila: "To nevadí, já toho stejně většinou tolik napovídám, že to bude stačit za nás obě!" Při těchto slovech jsem se na ni taky usmála. „Smím vás nyní, krásné dámy, doprovodit tam, kam máte namířeno?" zeptal se Aron a opět se snažil působit velmi šarmantně. Em v tu chvíli vypadala, že se jí asi štěstím rozteče obličej, ale mě to nepřišlo jako nejlepší nápad.
Ať rozhodne můj milý malý kamarád, pomyslela jsem si a přivedla jsem Coffeeho blíž k Aronovi. Pony si kluka očuchával a já očekávala jeho reakci. Zrzek se sklonil a se slovy "Ahoj, drobečku" ho podrbal na krku. Takže poníci mu nevadí a on zas nevadí poníkům, dobré vědět. I když netuším, jestli je možné, aby si někdo na světě nerozuměl s takovým ztělesněním roztomilosti a vlídnosti jako je Coffee.
Aron se zatvářil vítězoslavně. „Myslím, slečno Mellanie, že tvůj pony můj doprovod schvaluje," prohlásil s triumfálním úsměvem. Jakmile to dořekl, Coffee si pořádně odfrknul a obsah jak jeho huby, tak i nosu přistál přímo na Aronově žlutém tričku. Mám pocit, že každou chvíli exploduju, jak se snažím zadržet smích. Koukla jsem na Emily a spatřila jsem, že je na tom podobně. Zato Kriss se ani nesnažila pobavení skrývat. V momentě se smála tak, až byla v obličeji rudá jako její vlasy. Aron si znechuceně otřel rukou tričko a snažil se zachovat si aspoň nějakou důstojnost. Aneb jak udělat první dobrý dojem na holky.
Super! Další kapitola za námi^^ speciální díl tedy bude nový a z pohledu Skye...jen ještě musíte počkat až se Sky vrátí z dovolené😂😂
Jako vždy budu ráda za *votes* a komentáře
-zatím ahooooj-
ČTEŠ
Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|
Adventure-PROBÍHÁ KOREKCE- Mellanie je statečná čtrnáctiletá dívka, která miluje koně. Jednoho dne se však setká s tragickou nehodou, při které přijde o oba rodiče a je natolik otřesená, že ztratí i řeč. Musí se odstěhovat pryč, daleko od své milované stáje...
