ALWAYS ?!? ✔

Díl první

Wonho's pov.

Crrrrr. Budík. Tak otravná věc. Proč musí zvonit každé ráno, dokud ho nevypnu? No možná proto je to budík. Ale co, to nikdo neřeší.
Po pěti minutách se zvednu z postele a jdu spáchat ranní hygienu. Za půl hodiny musím být v té komunistické budově s vyblitými barvami a poslouchat nekonečné žvásty profesorek a profesorů.
Chodím totiž  do třeťáku na prestižní střední škole v Seoulu.
Po ranní hygieně na sebe hodím uniformu a seběhnu do kuchyně. "Dobré ráno mami." řeknu a začnu se cpát toastem s marmeládou. "Dobré," odpoví a následně se rozloučí s tím, že musí do práce. Poslední dobou je nějaká přešlá. Zajímalo by mě proč.
Po snídani kouknu na hodiny. "Sakra, nestíhám!" vběhnu do chodby, nazuji si boty a jeleními skoky peláším do školy.
Po vyčerpávající cestě zjistím, že mám ještě pět minut. Proč jsem běžel tak rychle? Moje nožičky, asi mi za chvíli upadnou. Pomalu jsem tedy kráčel do třídy. "Čau bro," zařve hned Jooheon. Jeden z mých nejlepších přátel. Máme takovou skupinku. Jsem v ní já, Jooheon, Minhyuk, Shownu a Kihyun. Jsme asi největší paka na škole, ale prospěch máme kupodivu dobrý. Jeden by neřekl, že je to možné.
Sednu si do lavice vedle Minhyuka, věčně veselého týpka. Všichni si myslíme, že něco bere, ale on to popírá. "Wonho, dneska večer je párty, nechceš přijít?" zeptá se mě Hyuk. "Jasně, proč ne," kývnu a hned na to zazvoní. Matika začíná.

Hyungwon's pov.

Další ráno, další školní den. Už teď je mi zle. Mohl bych zůstat doma a spát. Ano, zůstanu tady. Stejně mě ve škole čekají jen samé posměšky, urážky a podkopávání nohou. Proč se to děje mně? Ani nevím. Všichni si myslí, že jsem divný. Tak asi jsem.
Cink, cink. Zvonek. Proč na mě někdo zvoní? Já chci spát!.......Zvonění neustane a já se tedy rozhodnu otevřít. "Wonie! Kde jsi!? Za deset minut máme být ve škole!! Udělám ti rychle snídani a ty se běž obléct!" typický Changkyun, ani nepozdraví a už chce abyste něco dělali. Je to můj jediný kamarád. Mám jich mnoho že? Ale Changkyun mi bohatě stačí, známé se už od dětství, šli jsme spolu na základku a teď jsme v druháku na střední v Seoulu.
Navlékl jsem si uniformu, vyčistil zuby, upravil vlasy a s Changkyunem po boku a se snídaní v ruce jsme vyrazili do školy.
"Wonie?" promluvil po několikaminutovém tichu Kyun. "Hmm?" "Víš, já...našel jsem si přítele." Ohromeně jsem otevřel ústa. "To ti přeju. Doufám, že spolu budete šťastní a že na mě nezapomeneš." usmál jsem se na něj. Zajiskřilo mu v očích a rychle mě objal. "Neboj, na tebe se zapomenout nedá. Dneska bych ti ho rád představil. Pozval mě na párty s jeho kámošema a dovolil mi tě vzít s sebou. Půjdeš?" zeptal se mě. Chvíli jsem vstřebával všechno, co na mě vyhrkl a potom přikývl na souhlas. Upřímně? Moc se mi na nějakou párty jít nechtělo. Spousta cizích lidí a bůh ví co ještě. Ale to bych přeci Changkyuniemu neudělal. Nadšeně mě pustil ze svého sevření a hned na to zazvonilo.

----------------------------------------------------------
Ehm, první díl je na světě!! 👏👏
Zatím celkem o ničem, ale to se brzy změní...slibuju.

Každopádně moc děkuji všem kteří si přečetli prolog atd. Jste nejlepší!!
Beta: PikachuMaan
#Ramyon