Auror

5.

Pomalu se blížila ke skladišti, měla pocit, že ji někdo sleduje. Ne, spíš věděla, že ji někdo sleduje, ale bylo jí to jedno, pokud se jí někdo postaví do cesty, bude toho litovat.

V hlavě se jí točily všechny možné myšlenky.
Musela přece zachránit Credence, nemohla ho nechat Grindelwaldovi napospas, navíc pokud by měl v ruce takhle mocnou zbraň, byl by s nimi konec a ani si nechtěla představovat co by Credencovi mohla udělat MACUSA.
Opatrně vklouzla do skladiště a zamířila ke známým rezavým dveřím, hůlka jí vklouzla do ruky.
Po těle cítila lehké chvění. Snad ještě žije.

Pomalu našlapovala po schodech. "Lumos." zašeptala a konec hůlky se rozzářil bílým světlem. Bylo jí čím dál chladněji, na holých rukou jí vyskočila husí kůže. Sešla poslední schod a rozhlédla se. Krk se jí stáhl když ho uviděla, vypadalo to jako by ani nedýchal.

Rozeběhla se k němu. "Gravesi!" zoufale s ním zatřásla. Nic, žádná reakce. "Pane!"

Za sebou slyšela pohyb. Snažila se najít nějakou šťastnou vzpomínku. Cítila blížící se chlad. Ruce jí rozklepaly. Snažila se soustředit.

Otočila se, mozkomor se vznášel nad ní, podívala se tam kde měly být oči a lehce se ušklíbla.

"Expecto patronum!" vykřikla a v tom okamžiku jí z hůlky vylétl zářivý medvěd a odhodil mozkomora. Pak se postavil na zadní a čekal.

Znovu se otočila na Gravese. Znovu s ním zastřásla. Něco zamumlal. "Pane musíme jít." mužovi oči se náhle otevřely.

"Lexi?" zamumlal. Dívce vhrkly slzy do očí.

"Dokážete vstát?"

Kývl hlavou. Rozvázala mu pouta a podepřela ho, hůlku musela držet v zubech. Protáhla se okolo svého patrona a dál pokračovala ke schodům. Medvěd mezitím držel mozkomora v bezpečné vzdálenosti.

Když byla na konci schodů pustila Gravese, který se svezl na zeď. Chytla hůlku, "Bombarda!" a pohřbila mozkomora.

Přiklekla si ke zhroucenému Gravesovi. Vzala jeho obličej do dlaní, po tváři jí stékaly slzy. "Percivale?"

Jmenovaný unaveně zvedl hlavu a pokusil se usmát.

"Jak?" zeptal se.

Lexi sklonila hlavu. Cítila jak jí jeho ruka setřela slzu. "Lexi jak si mě našla?"

Dívka vzlykla. "Musela jsem..." podívala se mu přímo do očí. "Pro větší dobro."

Percival na ni vykulil oči. "Spojila ste s.."

"Zabil by vás."

Vstala a odvrátila se od něj. "Musela jsem mu najít obscurus." Její hlas zněl dutě a prázdně. "Vlastně mu ho ještě musím předat."

"Nemusíte, dejte vědět MACUSe, chytí ho, Lexi všechno bude v pořádku."

S námahou vstal a přešel k ní. Přitáhl si ji do náruče a objal ji. "Pokud MACUSA najde obscurus, zabijí ho...a Grindelwald stejně uteče...Musím...Něco vymyslím, slibuju." vzlykala dívka.

Odtáhla se od něj a namířila na něj hůlku. "Lexi" zvedl ruce v obranném gestu.

"Somnumsempra." Zašeptala.

Percival se zhroutil k zemi, klidně oddechoval, spal.

Přemístila se s ním do jeho bytu. Nechala ho ležet na pohovce a místnost zabezpečila ochrannými kouzly. Naposledy se na něj podívala. "Omlouvám se."

.
.

Už se stmívalo, ona mířila k domu Druhých Salemistů, přes ramena měla hozenou malou tašku, zvětšenou uvnitř kouzlem.

Možná před ním budou moci chvíli utíkat, před ním a americkými bystrozory. Jediné co potřebovala bylo dostat se do Anglie. Poznala tam mladého čaroděje, který by snad dokázal něco vymyslet. Možná by je mohl schovat v těch jeho slavných Bradavicích.

Bez zaklepání vešla do domu. Tiše našlapovala, slyšela hlasy. Vycházeli se shora z patra. Rychle a co nejtiššeji vyběhla po schodech a připravila si hůlku. Za rohem viděla Credencovu matku s páskem v ruce. Jemným pohybem ruky jí vystřelila pásek s ruky a vystoupila ze stínu.
Mířila na ni hůlkou.

"Credenci," podívala se po zjevně vyděšeném chlapci "vem si pár věcí, odcházíme."

"Ne. Zůstane tady!" vykřikla žena. Lexi uděla krok blíž a zabodla jí chůlku do krku, žena zakašlala.

"Credenci." zavrčela Lexi "Musíme jít." ohlédla se na chlapce.

Celý rozklepaný ustupoval. "Chci ti pomoc." řekla mírneji. "Musíš mi věřit."

Najednou ucítila ránu do zátylku, hlava se jí zamotala a ona upustila hůlku. "Zrůdo!"

Vyhla se dalšímu úderu a strčila do ženy. Ta narazila do zábradlí. "Ještě se pohni a strčím tě dolu." varovala ji bystrozorka. Vzala si svou hůlku.

Credence se roklepal, oči mu najednou zbělaly až úplně stratily duhovku. "Credenci?" přistoupila k němu opatrně dívka.

"Musíš se uklidnit."

"N-nemůžu." zašeptal.

Pak jako by jeho tělo vybuchlo a změnilo se v temný oblak dýmu, odhodilo ji to stranou. Poslední co slyšela byl děsivý, ženský výkřik.