Auror

2.

Ráno se probudila ještě před východem slunce. Rozespale se vyhrabala z postele a šla si uvařit kafe. Chvilku zírala do plného hrnku, po dlouhé době nemusela nikam spěchat, nikdo ji nehonil a dokonce ani nemusela nic vyřizovat.

Otevřela si noviny, po chvilce zjistila, že byly přes půl roku staré, odhodila je a pozorovala východ slunce nad Central Parkem. Přemýšlela nad Gravesem, opravdu se jí zdál jiný, to jak s ní mluvil i to jak se tvářil když mu vtrhla do kanceláře. Takový pohled by přece nemohl nahrát.

"Si paranoidní.." okřikla se a promnula si oči. "O Grindelwalda už se někdo postará...Nemusím být přece u všeho.." mumlala si pro sebe.

Přesto, když se vrátila do ložnice, vytáhla z kufru malý poznámkový blok.

Nalistovala v něm potřebnou stránku.

Gellert Grindelwald
- narozen 1883
- výška 180,
- sestřihané bílé vlasy
- levé oko tmavé, pravé je modré
- čistá k. krev
- Chce odhalit existenci čarodějů mudlům, a poté jim vládnout, cílem jsou Relikvie Smrti

- míří z Londýna do NY, myslím, že hledá něco co by mu pomohlo získat Relikvie.

Pročítala svoje poznámky pořád dokola, zamyšleně si kousala ret.

Co tu sakra hledá?? Dívala se na portrét muže, kvůli kterému za posledního půl roku několikrát málem přišla o život.

Vytáhla další knihy. Jedna byla kniha kouzelnických bajek a druhá a neobvyklých magických zdrojích a jiných podivnostech. Nalistovala stránku o Relikviích. Znovu četla zvýrazněné řádky, bezová hůlka, kámen vzkříšení a neviditelný plášť. Ani jedna z těch věcí v NY být nemůže.

"Tak co tady sakra hledá?!" zabručela zoufale dívka.

Listovala druhou knihou, když se najednou zarazila. Sáhla zpět po svém zápisníku.

Obscurus
Lze popsat jako „tmavou" a „parazitní" sílu, Obscurus je vytvořen, když je dítě nuceno potlačovat svůj talent prostřednictvím fyzického nebo psychického týrání. Tato energie se může projevit jako samostatný subjekt, který může přerůst v násilný a destruktivní. Tyto děti se zpravidla nedožívají více jak deseti let.

Chvíli zírala na text, pak zpátky do zápisníku.

"U Merlina.." vydechla.
.
.
.
Mířila velkou halou do Gravesovi kanceláře. V ruce měla svou knihu.
Když dorazila na místo, ani neťukala a vrazila do kanceláře.

"Vím po čem jde." zamířila ke stolu a položila na něj knihu. "Hledá tohle." zabodla prst do stránky.

Chvíli bylo ticho, pak si to uvědomila, nebyli sami.

"Paní prezidentko." cítila jak rudne "Já...omlouvám se..."

Žena se lehce usmála. "Alexandra Bennett, nepletu se?"

"N-ne, paní prezidentko."

"Slyšela jsem o vás, neměla jste být v Evropě?"

"Byla jsem tam, vrátila jsem se včera...."

Prezidentka se koukla do knihy. "O co jde?"

Lexi na ni překvapeně koukala. "Emh...G-grindelwald, zjistila jsem po čem by tady v New Yorku mohl jít." koukla se po Gravesovi.

"Grindelwald je v New Yorku?!" vyjekla prezidentka.

S Gravesem se po sobě koukli, starší bystrozor si odkašlal. "Mysleli jsme si, že je v New Yorku, ale vyšlo najevo, že je to jen falešná stopa."

"Cože?! Není! Tohle přece...Pane, přesně tohle chce." Lexi vytáhla z kabátu noviny. "Vidíte? nečaři si myslí že je to únik plynu-"

"Slečno Bennettová," přerušil dívku Graves "myslím že tohohle už bylo dost."

"Ale-"

"Dost!" Lexi nadskočila, nepoznávala ho "Myslím, že by jste měla odejít, slečno Bennettová."

Mladá bystrozorka si ho nevěřícně prohlédla, otočila se na prezidentku. "Paní prezidentko, bylo mi ctí."

"Pane."

Otočila se k odchodu
"Vaše kniha." zavolal na ni Graves.

"Ta je vaše pane, půjčil jste mi ji než jsem odjela do Evropy." řekla chladně.

.
.

"Idiot." ulevila si Queenie. Lexi se lehce usmála, otřela si slzy.

"Nechápu proč mě takhle shodil."

Queenie pohladila kamarádku po rameni. "Třeba to tak nemyslel, třeba vážně potřebuješ dovolenou."

"Takže ty si taky myslíš, že jsem paranoidní blázen?" zamračila se na ni Lexi.

"Samozřejmě, že ne." řekla Queenie.

"Vyprávěj mi co se tu stalo za tu dobu co jsem tu nebyla. Chtěla bych přijít na jiné myšlenky." usmála se bystrozorka.

.
.

Sledovala muže v černém kabátě, unaveně zívla. Už byl skoro večer. Přemístila se na střechu a sledovala ho dál, zašel do budovy. Po chvilce začala být lehce nervózní. Přemístila se před dveře budovy, opatrně vešla dovnitř. Bylo to velké, prázdné skladiště. Opatrně našlapovala. Vytáhla hůlku.

"Vždycky si byla všímavá." ozvalo se za ní. Rychle se otočila, ale nikdo tam nebyl. Žaludek se jí sevřel napětím.

"Ukažte se!"

Ozval se smích, nedokázala určit odkud vycházel. "Myslíš, že mě můžeš porazit, maličká?"

Z její hůlky vyšlehlo bílé světlo, sloup naproti ní vylétl do vzduchu.

"Vedle." ozvalo se jí u ucha. Pak už letěla vzduchem, přistála o několik metrů dál.

"Glacio Duo!" dívka se najednou nemohla hýbat. Pomalu přešel k ní, zděšeně na něj zírala, nad dívkou se skláněl samotný Gellert Grindelwald. Klekl si k ní.

"Měl bych pro tebe nabídku," usmál se "pomoz mi a já na oplátku nezabiju pravého Percivala Gravese."

"Proč bych ti měla věřit?"

Pokrčil rameny. Vytáhl malé zrcátko a ukázal jí ho. Viděla zuboženého Gravese, byl přivázaný na židli, okolo něj se něco pohybovalo. "Mozkomor," vysvětlil "obávám se, že Percival už nemá mnoho času, takže čím dřív najdu to co chci, tím dřív ho budeš moci zachránit. Dohodnuto?"

Přikývla.

"Hodná holka."

Vytáhl placatku a lokl si tekutiny. Přímo před ní se Grindelwaldův obličej změnil na Gravesův.

"Tohle ti tu nechám." položil zrcátko vedle ní.

Kletba z ní spadla až když se za Grindelwaldem zabouchly dveře. Pomalu se posadila, pod zrcátkem byl leták Druhých Salemistů, zezadu byl napsaný vzkaz.

Sleduj je, obscurus je někde u nich.

Po tváři jí stékaly slzy, znovu se podívala do zrcátka. "Musím tu věc najít." zašeptala sledujíc polomrtvého Percivala.