Auror

3.

"Žijí mezi námi!"

Lexi se zakousla do hotdogu a sledovala další část představení, žena ve středních letech se rozkřikovala na všechny strany a hlásala o kouzelnících mezi lidmi, o tom jak je uzurpují. Musela se usmát, kdyby jen věděli.

Kousek od ženy stály tři děti, nebo spíše dvě, klukovi mohlo být asi stejně jako jí. Vypadaly žalostně.

Sledovala malou dívku, zhruba desetiletou, mohla by to být ona? Lexi si ji prohlédla pozorněji, hledela sebemeší náznak, něco, co by jí poskytlo alespoň nějakou nápovědu.

Vzpoměla si na obraz Percivala Gravese v zrcadle a lehce se otřásla, hledala obscurus už několik dní, začínala být zoufalá.

MACUSA měla za to, že si vzala dovolenou, takže měla víceméně klid, každý večer se stavila u falešného Gravese aby mu podala zprávu. Nesnášela to, nesnášela sebe za to že s tím nemohla nic udělat.

Za chvíli se hlouček okolo ní začal rozpouštět a Salemisté se dali k odchodu. Zamířila za nimi, všimla si jak dívka chytla svého bratra za ruku a společně šli pár metrů za matkou.

Zastavila se až před budovou největších newyorských novin. Trochu ji zamrazilo.

"Co chtějí sakra dělat tady?" zamumlala si pro sebe.

Vzdálila se od budovy a vyčkavávala, skoro po půl hodině zase vyšli, zdáli se rozrušení, jejich sezení nejspíš nedopadlo nejlépe. Škodolibě se usmála.

.
.

Znovu pozorovala toho chlapce od Druhých Salemitů, zdálo se jí, že mu po tvářích tekly slzy. Lehce se zamračila, něco se jí na něm nezdálo, jen zatím nedokázala přesně určit co.

Pak ji to napadlo, vyšla ze stínu uličky a zamířila za ním, vzala si od něj leták. Všimla si, že růžek byl mázlý krví. Pak si znovu prohlédla chlapcovi ruce. Polkla.

"To ti udělala ona?" hlas se jí chvěl vztekem.

Chlapec si ji vyděšeně prohlížel. Schoval ruce. "Jak se jmenuješ?" skusila mírnějším tónem.

"Credenc Barebone...a-a vy?" řekl rozechvělým hlasem.

"Alexandra Bennett." dívka se lehce usmála a natáhla k němu ruku. Chvilku váhal ale pak jí ruku podal. Přejela mu prsty po dlani a zranění se mu najednou zahojila. Vylekaně ustoupil.

"Neublížím ti."

"Si jedna z nich...Si.."

"Ano to sem." řekla klidně, skoro šeptala.

Ucítila záchvěv magie, překvapeně si měřila chlapce. To přece..

"A myslím, že ty taky."

Credence jako by ta informace ani nepřekvapila, vypadal spíš provinile než překvapeně. "Ona o tom ví, mám pravdu?" zeptala se Lexi.

Váhavě přikývl. Nevěděla co má dělat, nemohla ho vzít přece sebou, ale ani ho tam nechtěla nechat.

"Credenci...Já...Chtěla bych ti pomoc."

Chlapcovi oči se rozsvítily nadějí.

"Ale nejdřív musím něco vyřešit a myslím, že bys mi s tím mohl pomoci zase ty."

"S čím bych ti já mohl pomáhát?" zeptal se zmateně.

"Potřebuji něco, tedy spíš někoho najít.."

"Koho?"

"To já právě nevím Credenci, vím jen, že tomu dítěti by mělo být do deseti let a mělo by projevovat jisté...schopnosti."

Chlapec přikývl. "Mohl bych pomoct..."

Dívka se na něj vděčně usmála, byl to ten nejvřelejší úsměv jaký kdy viděl. Pak něco vytáhla z kapsy, malou minci.

"Vezmi si tohle, pokud budeš mít nějaké informace...nebo budeš potřebovat pomoc, jen se toho dotkni a já přijdu."

"Děkuju."

"Já děkuji Credenci, ani nevíš jak moc mi teď pomáháš."

Pak dívka najednou zmizela a on byl zase sám. V ruce převracel stříbrnou minci s podivným zvířetem a nápisem  Ilvermorny.

.
.

Zaťukala na tmavé, těžké dveře Gravesova bytu, nezvózně se rozhlédla po ulici, dveře se otevřely a ona vstoupila dovnitř. Zamířila do jeho pracovny, tak jako pokaždé, ale tentokrát s sebou překvapeně cukla.

Ten hajzl se už ani nesnažil skrývat svoji pravou podobu. Naštvaně skousnula čelist tak, že jí zaskřípaly zuby.

Muž vzhlédl od stolu a sjel ji pohledem. Opřel se o opěradlo židle a lehce se usmál.

"Něco nového, Lexi?" při vyslovení jejího jména jí po kůži přeběhl mráz.

"Možná jsem našla stopu," Grindelwald zpozorněl "chlapce, zhruba stejně starého jako já, u Salemistů."

"Obscurus se nedožívá víc jak deseti let." přerušil ji.

"Já vím, nemyslím si že je to on, ale dala jsem mu za úkol aby se po tom dítěti podíval."

"Cože?!" zasyčel světlovlasý muž.

"Vyjde to." řekla pevným hlasem. "Dostanete svůj obscurus a pak budete moct konečně vypadnout!" neudržela se.

Lehce se usmál a zamířil k ní, naklonil se jí k uchu. "Ve vašem zájmu doufám, že se nepletete, slečno Bennettová." zašeptal výhružně, cítila jeho dech na svém krku a po zádech jí přeběhl mráz.

Odtáhl se od ní a ještě jednou si ji změřil svýma zvláštníma očima. "Můžete jít." řekl ledovým hlasem.

Otočila se na podpatku a zamířila ven.
Až po tom co dorazila domu si dovolila znovu se zhluboka nadechnout, popadla nejbližší skleničku a mrštila s ní o stěnu. 

"Kurva!"