Strach.
Jediná věc, kterou jsem cítila, byla strach. Byla jsem jím nasáklá, určitě byl ze mě cítit. Avšak já jsem nebyla schopna jej porazit. Sevřel mne do svých spárů a odmítal mě pustit. Snažil se mne pohltit, zničit, porazit. A já nebyla schopna bojovat.
A to jen proto, že mě zavřeli do malého prostůrku obklopeného obrovskými akvárii. Říkáte si, cože?!? Jak může někdo být mimo kvůli něčemu takovému? Odpověď je pro mne jednoduchá. Protože všude v té vodě byly obrovské ryby. Piraně, abych byla přesná. Vždycky jsem z nich měla strach.
Už jako malá jsem v ZOO byla skoro mrtvá, když jsme šli do části s podvodními živočichy. Schovávala jsem se za rodiče a zakrývala oči, snažila se uniknout. Bylo to ovšem těžké. Ať jsem se snažila bojovat jakkoli, měla jsem pořád ten obraz před očima. Snažila jsem se ho z mé mysli vytěsnit, ale to se nedařilo. Zůstal tam uvězněný a já měla i potom zlé sny.
A teď má noční můra byla skutečná. Byly všude kolem mě. Ale nebála jsem se jich proto, že by byly schopny mne sežrat během chvilinky. Ten strach vlastně nebyl pořádně odůvodněný. Prostě jsem jej cítila, ať už jsem dělala cokoli. Ta bezmoc a temnota mě obklopovaly, byly to družky mého největšího nepřítele, strachu. Jako by se mi vysmíval, jak jsem bezmocná.
Křičela jsem, bušila okolo. Byla jsem tam sama, ovšem strach číhal na tu chvíli, až přestanu být sama sebou, až se zhroutím.
A tak oni poznali, jak se jim podaří mě zlomit. Byl to čas, kdy jsem nebyla schopna se bránit. Byl to čas, kdy jsem se stávala nejzranitelnější.
Demon of secrets
YOU ARE READING
Zapomenutá temnota
Mystery / ThrillerKrátké jednodílovky. O čem? O smrti a strachu. Smrt? Co je to vlastně smrt? Je to jen začátek nového příběhu... Stejně tak mé příběhy, které budou se smrtí přímo propojeny. Jestli máte rádi romantiku a happy ending, běžte hledat jinam. Psaní povíde...
