Zapomenutá temnota

Boj

Boj.

Tohle byl boj, na který jsem se připravovala tak dlouho. Podívala jsem se jí do očí. Pořád mne milovala a chtěla mě zachránit. Ona!?! Ta, díky které jsem tímto zabijákem. Ta lítost v očích byla směšná. Tohle ji nezachrání, mám svou povinnost. Pevně jsem chytila nůž v ruce a vyrazila jsem.

Až s děsivou přesností se mu vyhnula a vrátila mi úder. Ten jsem zablokovala a nakopla jsem ji do břicha. Trochu ji to rozhodilo, tak jsem udělala výpad na ruku. Částečně mu uhnula, ale nůž jí rozřízl tričko a zbarvil její rameno krvavě.

Tuhle barvu jsem milovala. Musela jsem se ovšem ovládat. Byla zkušená, mohlo se stát cokoli, co bych nemusela očekávat a doplatila bych na to. Má šílená zabijácká mysl mi ale nedovolila přestat v ostražitosti. Proto jsem zpozorovala, když nůž přehodila do druhé ruky a zaútočila levačkou.

Byla jsem rychlejší, silnější než ona. Stačil malý pohyb a minula. Její překvapený vypovídal za vše. Nacvičeným pohybem jsem vražednou zbraň z její ruky vykopla. Teď už byla oproti mně bezbranná. Zezadu jsem ji chytila pod krkem a začala škrtit.

Vzpírala se, avšak neměla naději. V té chvíli jsem trochu ochabla a to využila. Praštila mne loktem, a tak mohla utéct ze sevření. Okamžitě běžela pro svůj nůž. Bylo ovšem pozdě. Hodila jsem po ní svůj vlastní a trefila se zezadu do srdce. Tohle jsem nacvičovala dlouho.

Okamžitě začala padat na zem. Vítěznou chůzí jsem k ní přišla, vytáhla zbraň z rány a otřela jsem ji o její dosud neposkvrněný kus oblečení. Kašlala krev, to jí avšak nezabránilo se ke mně natočit a z posledních sil zašeptat ty dvě slova. Pak vydechla naposledy a mě pozorovaly její mrtvé oči.

Proč jsem nebyla šťastná? Proč jsem ucítila prázdnotu v srdci? A pak se na mne valily vzpomínky na nás, které byly pohřbeny hluboko v mém nitru. Jak jsme byly spolu šťastné. Ale stačilo tak málo a já se stala zabijákem, monstrem. Tolik lidí kvůli mému nadání zemřelo... Vzala jsem život lásce. Svojí přítelkyni. Když jsem si to uvědomila, věděla jsem, co musím udělat.

Šla jsem k okraji budovy, na které jsme bojovaly. Stačí jeden krok a pomstím její smrt. Ukážu jim, že mě nevlastní. Jako kdyby její duch byl pořád tady. Lehký větřík mi foukl do zad. Tak málo stačilo k tomu, abych ztratila rovnováhu a neměla pod sebou nic.

Byl to osvobozující pocit, chvíle před koncem. Snad se na opačné straně potkáme. A i kdyby ne, byla jsi láska mého života. To si pamatuj.

A tak jsem padala a oplatila já její slova. Do prázdna jsem je opakovala. Miluji tě...

Demon of Secrets