Little Different

Úplně všude

Probudila jsem se opřená hlavou o lavici. Byla jsem vyděšená. Koukala jsem se kolem sebe. Naštěstí si nikdo nevšiml, že jsem usla. Když jsem se tak rozhlížela, uviděla jsem něco v okně. Byla to ta černá hmota. Málem jsem zapištěla. Ve hmotě se objevil obličej a usmál se. Nebyla jsem jediná, kdo se koukal do okna, ale nikdo nebyl vyděšený. Neměla jsem odvahu něco říct. Byla jsem jako paralyzována. Z mé paralýzy mě zachránil hlas učitelky. ,, Sabino, přečti další řádek a urči přídavná jména." řekla učitelka. Nevěděla jsem, kde jsme, takže mi to musela Saša ukázat. Všimla si mého vyděšeného pohledu. Ústy naznačila, že si o tom popovídáme. Přikývla jsem. Pak jsem přečetla ten řádek a určila přídavná jména. Easy. Normálně bych si připadala jako boss, ale já jsem byla vystrašená z toho snu a zjevení. Byla jsem ráda když zazvonilo. Saša mě ihned odtáhla na chodbu a zeptala se mě, co se stalo. Chtěla jsem ji odpovědět. Už jsem otevírala pusu, když jsem úplně ztuhla. Nevím jestli to byla halucinace nebo něco jiného. Obličeje lidí, kteří kolem nás procházeli, se změnily. Změnily se na ten obličej, který mě pronásleduje v mých nočních můrách. Obličej černé hmoty. A všichni se šklebili. Všichni byli oblečení v černém. A byli od krve. A všichni šeptali jedno slovo. Jiná... Omdlela jsem.

Další díl je tady. Co říkáte? Pište komentáře a hlasujte, abych věděla, jestli mám pokračovat. Jako vždy děkuji za podporu v podobě hlasů a komentářů. Víc asi nemám co říct. Takže zatím bye 😳👋 btw dochází mi smajlíci