Pomsta

20. Alkoholik

Zavřela jsem za sebou dveře a jak jsem čekala, žádnej klíč tady nebyl. Zklamaně jsem přešla k zrcadlu, které viselo nad umyvadlem. Bože..Musela jsem se překonávat, abych hlasitě nevykřikla. Rovnou bych mohla jít hrát do živých mrtvých. Vypadám úplně hrozně. Nějaký šminky by byly bezva, ale ani to by mi nepomohlo. Potřebovala bych přibrat a nejmíň dva týdny bez přestávky spát, abych vypadala aspoň trochu jako předtím.

Váhavě a pomalu jsem se svlékla ze špinavého oblečení. No nebylo špinavé, ale od té doby, co jsem tady, jsem se převlékla asi tak třikrát. Nick si totiž moc holčičího oblečení nezařídil. No....stejně nikam nechodím. Zůstala jsem tam stát jen ve spodním prádle.

Znovu jsem se zadívala na své drobné tělo. Jak dlouho tady sakra jsem? Přes tři týdny to asi nebude, a přesto jsem přišla aspoň tak o čtyři kila. Zhluboka jsem si povzdychla a došla jsem k velké průhledné sprše, kde jsem si nastavila správnou teplotu vody.

Už jsem se chystala zbavit se posledního oblečení, co jsem na sobě ještě měla, ale ozvalo se krátké zaklepání. Téměř okamžitě a bez pozvání se dveře otevřeli a Nick vstoupil dovnitř. S leknutím jsem se rychle otočila. "Promiň.." Uchechtnul se Nick. "Jen jsem ti zapomněl dát čistý věci. Jo...a v ložnici už máš tentokrát půlku šatníku i ty.." Jen jsem přikývla a doufala, že co nejdřív vypadne. Naneštěstí pro mě se rozešel směrem ke mně. Jeho dlaně se po chvíli dotkly mých ramen a mně se zvedly všechny chloupky na těle.

Začal ruce posouvat přes moje záda až k bokům, ale to už jsem se vzpamatovala a rychle jsem se otočila. Styděla jsem se, že před ním stojím skoro nahá a ještě víc jsem se bála, že právě nastala ta chvíle, kdy se vrátil zpátky ten Nick, kterého si pamatuju. Vyděšeně jsem mu pohlédla do očí a udělala jsem krok zpátky. On se jen uchechtnul a zvednul ruce nad hlavu. "Jen klid zlato." Chytnul mi bradu mezi ukazováček a palec a jemně zatlačil, abych se mu podívala do očí. "Nemusíš se mě bát." Nevěřícně jsem nadzvedla obočí. "Já se přesvěčila o opaku." Zašeptala jsem a zhluboka se nadechla, abych si dodala odvahu. On otráveně zaúpěl. "Řekl jsem, že už se znovu omlouvat nebudu. Jen mi prostě věř, že už se to nestane."

Šel směrem ke dveřím a vypadalo to, že už konečně odejde. Ale on se zastavil a znovu si mě celou pomalu....jako fakt pomalu prohlédnul. "Musíš přibrat..." Prohlásil opatrně. "Jsi hrozně droboučká....omlouvám se..." Smutně jsem sklopila pohled a čekala, než se za ním konečně zavřou dveře. Pak jsem svlékla i poslední zbytky oblečení a vstoupila jsem do sprchy.

🔫🔫🔫

V čistém oblečení a s mokrou hlavou jsem vyšla z koupelny. Tak velkou úlevu jsem necítila už dlouho. Sešla jsem po schodech dolů a zamířila jsem do kuchyně za tou úžasnou vůní. Přímo na baru byl obrovskej talíř. Na něm bylo několik vaflí a hned vedle ležela obrovská miska s čerstvým ovocem a další plná šlehačky. Z toho pohledu se mi skoro zamotala hlava. Chvíli jsem jen stála a nebyla jsem čehokoliv schopná. Než mě vyrušil Nickův smích. "Budeš se na to jen takhle dívat, nebo si konečně sedneš a najíš se?" Hodila jsem po něm uraženej pohled, ale bez váhání jsem si sedla a pustila se do jídla.

Strčila jsem si do pusy poslední vafli. A už asi po desátý jsem zavraždila Nicka pohledem, protože celou dobu stál naproti mě opřenej o kuchyňskou linku s pobaveným úšklebkem na tváři a nahlas se uchechnul pokaždý, co jsem si vzala další vafli, nebo si nabrala další nálož ovoce se šlehačkou. "Jsi tak mrňavá a sežereš toho víc než já a Endriu dohromady." Prohlásil pobaveně a zase zadržoval smích čímž si vysloužil další vraždu mým pohledem.