Pomsta

5.Stěhování

Na obrázku Endriu🙈👑

Melissa
Cesta trvala snad nekonečně dlouho. Už jsem ani nedoufala, že by jsme konečně mohli dorazit na místo. Auto párkrát zastavilo, ale po pár minutách se zase rozjelo.
Ležela jsem celou tu mučivou cestu svázaná v kufru a celou dobu to se mnou házelo.
Strašně mě z toho bolela hlava. Myslela jsem, že se každou chvíli pozvracím. Když už jsme konečně dorazili a Nick se uráčil mě vysvobodit z kufru a rozvázat mě, zvednul se mi žaludek. Vyškubla jsem se mu. Samozřejmě že nebyla žádná šance utéct...ne hned. Pořád se mi hrozně motala hlava z té srážky a nepomáhalo tomu, že jsem moc nespala. Bezmocně jsem si klekla na zem.

Cítila jsem, jak se mi promočila kolena. Sníh. ''Hej jsi v pohodě?'' Ani jsem se nenamáhala odpovídat. Jen jsem zakroutila hlavou a snažila jsem se zvednout. Je tu kurva velká zima. Kam až mě to do hajzlu odvezli?..

  Ucítila jsem něčí ruce na svých ramenech. Podlomily se mi nohy a cítila jsem, jak se hlavou přibližuju k zemi. ''Ouou...Pomalu zlato.'' Vzal mě do náruče šel se mnou dovnitř obrovského baráku.
Potom mě nesl někam po schodech nahoru. Ani nemám zájem o to si něco prohlížet. Chci jen aby mě pustil. Nechci u něj být tak blízko, ale je mi tak špatně, že nezvládnu ani protestovat...A vlastně ani sama chodit.
Odnesl mě do nějaké malé ordinace, kde mě položil na nějaké lehátko. Ten je opravdu připravený i vybavený na všechno. Rozhlížela jsem  se zmateně po dokonale vybavené ordinaci.

Měla bych asi začít něco dělat...pokoušet se o útěk, nadávat, vyhrožovat....cokoliv. Ale ještě se mi pořádně nepovedlo se vzpamatovat vůbec z ničeho. Od toho večera, co se za mnou objevila ta dodávka, mi srdce buší tak, že se divím, že mi ještě nezlomilo žebra. Útěk se ale konat nemůže, dokud nebudu schopná aspoň té debilní  chůze. Nejradši bych se prostě schoulila a začala bezmocně brečet, ale takovou radost mu prostě neudělám.Takže prostě budu jen držet hubu a házet na něj vystrašené a vyčítavé pohledy. Bravo Melisso. Nick se začal hrabat v nějakém šuplíku.

No...Když se ke mně začal vracet s nožem v ruce všechno jsem si rozmyslela. Klidně budu běhat sprinty s touhle dlahou. Chtěla jsem seskočit z lehátka. Přece se nenechám zabít jen tak, bez toho abych se jakkoliv bránila. Ničemu jsem si tím ale nepomohla, na noze jsem se neudržela ani vteřinu a praštila jsem sebou tvrdě o zem. Celá místnost se se mnou zatočila. Chytla jsem se za hlavu do které jsem se zase praštila a převalila jsem se na břicho. Sykla jsem, když jsem přejela kolenem po podlaze. Slzy jsem měla na krajíčku.

Zvedla jsem hlavu a snažila jsem se zaostřit na Nicka. Jen si hluboce povzdechl, hodil nůž na lehátko a šel ke mně. ''Víš, že si sama zbytečně ubližuješ?'' Zašklebil se na mě a chytil mě za ramena. Prudce jsem sebou škubla. ''Táhni do hajzlu a nesahej na mě!'' Zakryla jsem si obličej rukou, kterou jsem měla položenou na podlaze a zabránila jsem tak další velké facce. Zavřela jsem oči a zůstala ležet na břiše čelem k podlaze.

Cítila jsem jeho dech na krku, ale hlavu jsem pořád nechala ležet zakrytou na rukou. ''Uklidni se..'' Zašeptal mi do ucha a prudce mě přetočil na záda. Zase jsem se praštila do hlavy a chvíli jsem fakt chtěla umřít, než cítit tolik bolesti najednou. V očích mě pálily slzy a zrychleně jsem oddechovala. Tentokrát jsem se radši ani nebránila, když mě chytil za ramena a dostal mě zpátky na lehátko. Zase si vzal do ruky nůž a rozříznul s ním dlahu na mé noze. Sykla jsem, když mi ji neopatrně sundal a zmateně jsem se na něj podívala.

Konečně, ale dorazil i Eliáš a když si všiml co Nick dělá, zhrozil se a nasadil přísný výraz.
E-Nicku, co to děláš?! Je brzy na to abys ji to sundal!''
N- Eliáši zmlkni prosím! Vím že to zvládne. Já si s ní chci taky trochu prohrát, vždyť je docela v pohodě a ležet v posteli určitě zvládne.