Ona je šestnáctiletá holka neustále kontrolovaná rodičema na každém svém kroku. Vždycky jí věřili, tak co se v jejích 14 letech změnilo? Za poslední dva roky se stihli několikrát přestěhovat, ale je to, na co se vymlouvají rodiče, opravdový důvod je...
Tak konečně je pátek. No pro spoustu děcek v mém věku to znamená, že se minimálně dva dny nemusí ani podívat na žádnou pitomou učebnici a všichni utíkají ven za zábavou. No...všichni kromě mě. Nehledě na to, že tady vůbec nikoho neznám, protože jsem se dnes přistěhovala, mám taky nehorázně divné rodiče, kteří se mi snad snaží zničit život.
No vážně...Je mi 16 let a skoro nemůžu chodit ven. Ne že bych si nezvládla hledat kamarády a zapojovat se do kolektivu, ale stěhujeme se už tak často, že už se skoro ani seznamovat nechci. Stejně se dřív nebo později odstěhujeme a já nepotřebuju sto kamarádů, po kterých se mi bude stýskat. To bych se fakt musela zbláznit. Na druhou stranu... takhle už to taky dál nezvládnu...na to abych byla pořád bez přátel jsem až moc společenská. A nemůžu mít ani štěně. Za poslední dva roky se něco prostě hodně změnilo a já už to nedávám.
Bylo mi 14, když jsme se poprvé strašně rychle přestěhovali a já musela opustit svůj domov a všechny své přátele, které jsem znala celý svůj život. Oba rodiče se začali chovat opravdu divně. Začali být neskutečně opatrní, skoro mi zakazují chodit ven z baráku. Vždycky mi věřili, nechápu, jaký důvod jsem jim dala k tomu, aby mě kontrolovali na každém kroku. Doma musím být do 7 do večera a to ještě s pravidlem, že každou hodinu zavolám a nahlásím, že jsem OK.
Klidně bych si zvykla i na to jejich věčné stěhování, ale ta jejich přehnaná opatrnost už mě vážně štve. Za ty dva roky už jsme se přestěhovali minimálně šestkrát, fakt už to ani nepočítám. Do toho mě ještě vždycky přihlásí na gympl. Táta samozřejmě chce, abych ve škole měla výsledky co nejlepší, ale vůbec tomu nepomáhá, že pořád přecházím ze školy na školu, takže jestli si hodlá stěžovat na moje známky, může se zlobit jen na sebe.
A hlavní důvod všech těch stěhování? Sama nevím...jasně, rodiče se vymlouvají, že je to kvůli práci, ale zas tak blbá fakt nejsem. Proč se tak často stěhujeme, mě zajímá úplně stejně, jako to, proč mě neustále kontrolují a opatrují, ale s nimi se o tom rozumně mluvit prostě nedá.
Jediná výhoda toho mého osobního pekla je, že vždycky dostanu všechno o co si řeknu, ale hned bych to vyměnila za život jako má každá normální šestnáctiletá holka. Každopádně jako každá normální teenagerka neposlouchám rodiče na slovo. Každý večer beru longboard a na chvíli vypadnu z baráku, pustím si písničky a zdrhám pryč z reality. Miluju ten pocit, že chvíli dělám něco zakázaného, i když je to jen taková blbost a jen na pár minut...ale i to mi na chvilku umožní volně dýchat.
Nenápadně jsem vyšla ze školy a vydala se domů po úplně neznámé cestě, nijak zvlášť jsem nepospíchala, protože na mě doma čekalo jen několik nevybalených krabic. Dneska v noci se tady budu muset porozhlédnout. Zase nový začátek. Pomyslela jsem si a zhluboka jsem se nadechla při pohledu na úplně cizí a nové město. Ve škole jsem za celý den nepromluvila vůbec s nikým. Snažila jsem se jen přežít den a hlavně na sebe nestrhnout žádnou pozornost. Nasadila jsem si sluneční brýle a tou samou cestou, jakou jsem se sem dostala ráno, jsem teď opouštěla školní pozemek a vydala jsem se domů... No spíš do úplně cizího baráku, který dříve, nebo později budu určitě zase muset opustit.
Tady jsem vám jen chtěla hodit pár fotek hlavních postav jen pro představu, i když každý si vytvoří asi svou😄💖
Melissa Parker
Rất tiếc! Hình ảnh này không tuân theo hướng dẫn nội dung. Để tiếp tục đăng tải, vui lòng xóa hoặc tải lên một hình ảnh khác.
