Uniquely Perfect CZ překlad (AU Larry Stylinson+a bit of Niam)Book1 Kitten!Harry

Chapter 11

“Měj se, Leeyume,” vrhl jsem se na něj a popadl jeho tvář, abych mu mohl dát ne zrovna něžnou pusu na čelo. “Sladký sny.”

Naštvaně mě od sebe odstrčil, “No fuj, Louisi! Prakticky jsi mi poslintal celé čelo!”

“Niall to může dělat,” řekl jsem a vyšpulil rádoby smutně spodní ret.

“Ale toho miluju,” zamračil se. “Sbohem, ty blbečku.”

“Pa!” zahihňal jsem se, zavřel jsem dveře a zamkl je. Harry mě sledoval dost zvláštním pohledem, zvedl jsem na něj obočí.

“Da-dal Louis p-právě Liamovi pusu na čelo?” Vypadal extrémně zmateně.

“Nebylo to jako když mu dává pusu Niall,” vysvětlil jsem. “Ale jo, dal jsem mu pusu na čelo. Ale... přátelskou pusu, předpokládám, že tak by se tomu dalo říkat. Byl to tak trochu vtip, protože vím, že nesnáší, když to dělám.”

“L-Louis dal Liamovi pusu, p-protože Liam je Louisův kamarád?” naléhal Harry a následoval mě ke gauči.

“Jo,” zvedl jsem ovladač a přepnul jsem televizi tak, aby už nebyla v DVD módu.

“M-my nejsme ka-kamarádi?” vypískl Harry a zastavil se pár centimetrů za mnou.

“Samozřejmě že jsme kamarádi,” zamračeně jsem se na něj otočil. “Proč bychom neměli být?”

Harry se začervenal a sklopil obličej k podlaze, “L-Louis Harrymu n-nikdy nedal pusu na č-čelo...”

Byl jsem šokovaný ublíženým výrazem v Harryho obličeji. Jako vždycky, když jsem viděl někoho smutného, můj mozek na mě začal okamžitě křičet, ať ho rozveselím. Opatrně jsem se natáhl a přejel mu palcem po tváři, zvedl jsem mu hlavu, aby se díval na mě. Stáhl jsem mu beanie a nechal mu rozcuchané kudrliny spadnout kolem obličeje. Když mu ale pár z nich spadlo do čela, lehce jsem je odhrnul a jemně přitiskl rty na jemnou kůži nad jeho obočím. Zaplavil mě zvláštní hřejivý pocit, od konečků prstů na nohou až nahoru, což se nikdy nestalo, když jsem ze srandy líbal třeba na tváře Nialla nebo Liama. Když jsem se odtáhl a vlasy mu znovu spadly do tváře, široce jsem se zakřenil, “Vidíš? Kamarádi.”

Věnoval mi jeden ze svých dolíčkových úsměvů, než mě sevřel v pevném objetí a zavrtal mi obličej do hrudníku, “K-kamarádi.”

Zahihňal jsem se a objetí mu opětoval, ale z prostoru mezi námi se ozvalo zavrčení. Odtáhl jsem se a zvedl obočí, “Ty jsi právě... zavrčel?”

Do tváří se mu vlila krev, “Ne... ale H-Harryho žaludek jo.”

“Oh,” začal mě plnit pocit viny. “Ono je dost dlouho po večeři a já usnul... promiň! posaď se tady a dívej se na telku, něco udělám.”

Zamračil se, “Harry půjde p-pomoct...”

Zasmál jsem se, bylo mi jasné, že Harry by ve skutečnosti jenom chodil za mnou po kuchyni a pokládal otázky. Jenže já jsem byl nemotorný, on byl nemotorný a já jsem stoprocentně nebyl nejlepší kuchař... takže bylo asi nejlepší, když jsme se rozdělili, zatímco jsem něco vařil, “Jenom rychle udělám sendviče a hned budu zpátky...”

Harry vyšpulil spodní ret, ale nechal mě usadit ho na pohovku a podat mu ovladač. Jakmile jsem si byl jistý, že je mu pohodlně, přeběhl jsem do kuchyně, abych tomu hladovému kotěti dal něco k jídlu. Jak jsem pobíhal po kuchyni ve snaze udělat sendviče tak rychle, jak to jen jde, v mysli jsem si přehrával, jak šťastně Harry vypadal, když jsem mu dal pusu na čelo. Upřímně, taky mě to dost rozveselilo. Určitě to bylo něco, čemu bych se ani trošku nebránil, kdyby mě o to požádal.