This Is NOT Gonna Happen || Destiel AU [CZ]

8. Nevadí mi to

Dámy a pánové (teda nevím, jestli to čte nějaký pán, ale pro jistotu :D), zdravím a přidávám další díl. ^^

Btw Mary, máš tam tu svou větu. x3

Enjoy. ♥

★★★★★★★★★★

Už to byl týden, od našeho "posilování" a Hannah nic nevěděla. Pořád jsem jí volal, ale ještě jsem za ní nebyl. Jo, jsem fakt kámoš, že za ní nezajdu kvůli takové blbosti. Vždyť o mě ví všechno a přesto je tu pořád pro mě. Přemýšlel jsem o tom po každém telefonátu.

V tom týdnu se stalo dost věcí. Například jsem v práci nahradil Hannu, dokud zase nebude v pohodě. To jsem si fakt pomohl. Chtěl jsem se od Deana po té zvláštní noci držet dál, ale on si mě přitáhl nejblíž, jak to jen šlo.

Každý večer přišel ke mě domů přesně v jedenáct. Neřekli jsme ani slovo. Šli jsme rovnou na věc a jediné, co jsme při tom všem chaosu nechali uniknout z našich úst, byla naše jména. Odcházel spěšně a vždycky za sebou nechával hořkosladkou atmosféru, smíchanou s vůní jeho parfému.

Každou noc jsem objímal polštář, na kterém ležel těch deset minut po sexu a snil o tom, že tu třeba někdy zůstane do rána. Pane bože...nenáviděl jsem, jak hluboko jsem do toho spadl. Do východu slunce ta vůně vyprchala a já se musel vrátit do reality a hlavně do práce.

Tolik k našemu "vztahu".

"Ehmm..." zaslechl jsem nad sebou a málem vylil kávu, když jsem prudce trhl rukou, ve které jsem držel propisku. Zvedl jsem k němu zmatený pohled. Vypadal, že je v dobrém rozpoložení.

"Umm...co si přejete?" v práci jsem mu pořád vykal. Bylo by divný, kdyby se to najednou změnilo.

"Abych byl upřímný...právě teď si přeju, abys šel se mnou do kanceláře a..." s jeho slovy se otvírali dveře a dovnitř vešel pan...něco na L...teď si nemůžu vzpomenout. Dean zareagoval neuvěřitelně rychle.

"...protřídil ty dokumenty, co jsem přinesl..."

Málem jsem dostal záchvat smíchu. Ten jeho výraz byl k nezaplacení. Celkem mi to spravilo náladu. Dean se odporoučel do kanceláře sám a já jsem přežil zbytek směny.

***

Bylo 10:57, když se mi v hlavě rozezněl ten hnusný, drnčivý zvuk. Nechtěl jsem jít otevřít, ale nakonec jsem se zvedl a došel ke dveřím. Políbil mě dřív, než jsem stihl něco říct a vzal mě do náruče. Tak tak jsem stihl zavřít dveře, protože zamířil rovnou do ložnice. Položil mě na postel a začal si rozepínat košili. V tu chvíli mi proběhlo hlavou, že by mi vlastně možná ani nevadilo, kdyby to tak bylo napořád. Ale věděl jsem, že ráno už budu mít jiný názor, takže jakmile mě znovu políbil, odstrčil jsem ho.

"Deane, Deane..."

"Co se děje?" nechápal.

"Nemůžeme...dneska tohle vynechat?" zvedl jsem se do sedu se skloněnou hlavou a on se přisunul ke mě.

"Měl jsi říct, ať nechodím..."

Podíval jsem se na něj. To přítmí mi to dělalo snazší.

"Ale...já chci, abys tu byl..."

"Cassi..." chytl mě za ruku a uhnul pohledem. Bylo mi to jasné.