This Is NOT Gonna Happen || Destiel AU [CZ]

2. Winchester a...Winchester?

Čauky. ^^ Chtěla jsem to napsat dřív, ale minulé úterý jsem dočetla "Twist and Shout" a kdo ví o co jde, určitě pochopí, že po tomhle nejde jen tak něco napsat.

Nicméně. Po týdnu poslouchání Elvise a čtení alternativních konců, jsem toho (samozřejmě taky díky vašim milým komentářům ^^ )
 byla schopna, tak si toho važte. :D

Enjoy. ♥

★★★★★★★★★★

On se mi sakra nelíbí. Co to vlastně znamená? Zní to, jako by to řekl někdo, kdo si ještě dělá domácí úkoly. 

A proč se mi v jeho přítomnosti v hlavě přehrává nějaká random písnička od Coldplay? Vždyť ani Coldplay neposlouchám. Počkat...není tahle zastávka až za tou mojí? Zarazil jsem se. Doháje, vždyť on mi úplně zamotal hlavu.

"Ten parchant..."

Já to řekl nahlas? Protože z pohledu paní, která se ke mě otočila z předního sedadla, to tak vypadalo.

Pokoušel jsem se přijít na jiné myšlenky, ale když jsem koukal z okna, projeli jsme kolem billboardu s Jamesem Deanem (co mi to jen připomíná?), budu přemýšlet o práci...sakra pracujeme spolu. Nemůžu myslet na práci. Koťátka! Jedno jsem potkal ten den, kdy přišel poprvé do nakladatelství...sakra!

No jasně. Ta písnička z reklamy na Alzu! Paráda. Nevěřil jsem, že mi bude tak chybět.

"Sto tabletů týdně, sto tabletů týdně..."

Zase ta paní. Ještě, že už jsme zase zastavili. Jak se teď dostanu domů? No samozřejmě pěšky. Žádný autobus už nejede a k mému bytu je to celkem daleko. Bude to půlhoďka svižné chůze a odhánění myšlenek na toho lamače srdcí. Tím samozřejmě v žádném případě nemyslím to moje.

Po pěti minutách jsem si uvědomil, že ty tři tašky nejsou zas až tak lehké. Položil jsem je na chvilku na zem a vydechl jsem. To je fakt nádherný zakončení dne. Vzal jsem tašky opět do rukou ale po pár vteřinách jsem se zase pustil na zem, protože na mě někdo zatroubil. Samozřejmě, že když jdete v jedenáct v noci po tmavé, pusté ulici, vždycky čekáte, že vám za zadkem zatroubí auto.

"Moc se omlouvám," začal ten chlap, co vylezl z vozu, který zapříčinil rozbití vajíček v mojí tašce. Jestli jsem si myslel, že je Dean vysoký, tak do chvíle, než jsem viděl jeho.

"Vylekal jsem vás?"

"Absolutně ne, ty tašky jsem pustil jen tak for fun..." řekl jsem trošku naštvaně, ale pak jsem se musel usmát, protože jeho výraz byl víc, než provinilý.

"To jsem nechtěl. Já...říkal jsem si, že to asi musíte mít těžké. Nechcete svézt domů?"

Touhle větou si vysloužil moje plné odpuštění. Ale...

"Hele, já nevím, jestli je dobrý nápad nastoupit do auta s cizím týpkem v jedenáct v noci..."

Zasmál se. Já to ale myslím vážně. Zatvářil jsem se trošku uraženě, když sbíral moje jogurty ze země. Proč mě nikdo nebere vážně?

Stál jsem tam, dokud nebyli všechny moje věci v mustangu. Usmál se na mě, když otevřel dveře spolujezdce. Obrátil jsem oči v sloup a nastoupil. Stejně už nemám co ztratit. Když mě zabije, alespoň umřu v pěkným autě.

***

"Vy rád takhle chodíte po nocích do obchodu?" zase se zasmál.