Avengers and me

Kapitola 12.

Měla jsem další noční můru, která se dostavila po tom, co jsem omdlela v Tonyho náruči. Ano, určitě si každý říká, že věci, které se mi zdávají nevypadají jako noční můry. Jenže když vidíte vlastní mamku, na kterou si jen matně pamatujete s otazníkem místo hlavy a znovu a znovu prožíváte ledový mráz, který vás málem přiměje servat si kůži z těla, a který na vás náhodou při vašem útěku praktikuje ten největší magor světa, ono změníte názor. 

K vědomí jsem přicházela postupně. Nejprve jsem pod sebou ucítila něco vypolstrovaného a zároveň plochého a následně jsem uviděla jako v mlze několik postav. Definitivně jsem si uvědomila realitu až když mi brokolice něco píchla do paže. Můj ty bože, to byla zelenina! Málem jsem se rozesmála, ale vůbec to nešlo. A i víčka se mi zase zalepila. a to nemluvím o tom, že jsem se skoro nemohla hýbat. A šíleně se mi točila hlava. I když jsem byla na místě, měla jsem pocit, že cítím každou otáčku Země.

,,Probouzí se,'' konstatuje někdo vedle mě.

Přísahám, že ten hlas znám, jen nevím odkud. 

,,Urychluji to, ale brání se,'' odpoví brokolice a mě něco píchne i do druhé paže. 

Bráním se? A jak asi? Vždyť i víčka mě neposlouchají! No tak, je to jen jeden sval, nebo dva, co já vím, na biologii jsem nikdy moc nedávala pozor.

,,Pane Bannere, zničí loď, jestli si nepospíšíte,'' zazní opět naléhavě.

Oni se asi pomátli, že ano? 

,,Řekl jsem, že dělám, co můžu!'' řekne ostřeji, ale jeho hlas zní jinak. 

On použil hlas Hulka!

V té chvíli mě někdo vezme za dlaň.

,,No tak lásko, zůstaň v klidu,'' uslyším konejšivý hlas Tonyho blízko mé tváře. 

Teprve teď mi dochází, že moje srdce buší jako o závod. Chci ho vidět. Chci mu dát najevo, aby tu zůstal. Napnu své síly a přiměju se zamrkat víčky. Na pár vteřin ho rozmazaně spatřím, než znovu svět na okamžik pohasne. 

,,Ódine, pomáhej nám,'' hlesne někdo vedle mě. 

  No jasně, jenom jeden člověk, teda bůh něco takového může říct.    

,,Co je to sní?'' ptá se nechápavě Tony, ale dál ho neslyším.

,,Hotovo,'' hlesne Bruce a jeho dech se vzdálí.

První co ucítím jsou konečky prstů, jako by mi jimi pulsovala elektřina. Pomalu zjišťuji, že můžu pohnout i dlaněmi, jen oči mi přichází k životu až postupně. Cítím se jinak, odlišně. Hlava se mi netočí a já pomalu přicházím k sobě.

Podaří se mi otevřít oči. První co spatřím je ostré bílé světlo. A následně Tonyho tvář. Mé rty se pohnou k úsměvu. 

,,Dobré ráno,'' řekne prostě. 

,,Málem jsi nám zdecimovala loď. Dokonce i mimo sebe se umíš pěkně bránit,'' ušklíbne se.

Mám sto chutí ho políbit. Ale to bych se musela nejprve vzpamatovat. Ani moje hlasivky mě neposlouchají. Pomalu skláním hlavu na stranu, směrem k mým rukám. A zůstává na nich viset pohledem. Po mých dlaních se od dlaní do půlky paže nesou podivné nafialovělé ornamenty. Ornamenty, které jasně září. 

,,Co to sakra..'' vydere se mi z úst. 

Tony se odlehčeně zasměje. Taky Steve a Thor. Jsou tu všichni Avengeři. Jo a nesmí chybět i Nick Fury, samozřejmě.