Avengers and me

Kapitola 9.

Clint, je to Clint. Ale není stejný. Jako by z něj někdo udělal robota. A ten někdo stojí hned vedle mě. Tedy jen jeho odraz. Lapám po dechu. Vzduch, potřebuji se nadechnout. Moje racionální uvažování na mě ječí, abych se uklidnila a začala normálně dýchat. Moje ruce naopak nechtějí být v klidu a ze všeho nejvíce si přejí do něčeho praštit. Nebo do někoho.

,,Přivedl jsem ti společnost, abych ti usnadnil tvůj přestup na mojí stranu,'' směje se mi škodolibě Loki přímo do tváře.

Nejsem schopná nic říct, už tak mám problém se ztrátou kontroly nad svým chováním.

,,Ale v tomhle oblečení nemůžeš bojovat.'' 

Prohlédne si jednoduché šedé tričko a džíny, které jsem od něj dostala druhý den mého nedobrovolného pobytu tady. ,,Proto jsem ti něco nechal donést,'' pokračuje. Teprve teď si všímám, že Clint něco drží v dlaních. Oblečení, ale ne jen tak ledajaké, je to oblečení od Abby.

,,Ty zpropadený hajzle!'' procedím konečně skrz zaťaté zuby. 

Třesu se vzteky. Ruce svírám v pěsti tak, že mi bělají klouby a nehty se mi zařezávají do kůže, ale já to nevnímám. Uvědomuji si pouze svůj vztek.

Loki přistoupí o kousek blíž a založí si ruce za zády.

,,Já jsem ti říkal, že mám i jiné prostředky, jak tě donutit přidat se ke mně, má drahá.'' 

S tím překoná už tak malou mezeru mezi námi a než se naději a stihnu cokoli udělat, políbí mě. Téměř okamžitě ho chci praštit pěstí do obličeje, ale zapomněla, že ho nemůžu trefit, takže moje ruka prochází skrz něj a řítí se přímo na dveře. Tohle mě bude hodně bolet, pomyslím si vteřinu před tím, než má pěst narazí do kovu. To co uslyším, ale není křupnutí kostí a kloubů v ruce. Ten zvuk je dunivý a skřípavý, jako když se rozpohybuje zrezlý stroj.

,,A do háje!'' 

Zírám na dveře před sebou, na kterých se od místa rány postupně táhne dlouhá trhlina připomínající blesky. Nějaký zbytek mého rozumu přivede moji pěst k životu a ta začne okamžitě znovu útočit na dveře. Dveře se lámou, trhají a ohýbají pod sílou mých ran. Nevím jak je to možné, ani nechápu, jak to, že jsem toho vůbec schopná, ale teď vážně nemám čas se tím zabývat.

,,Zastav ji!'' křičí Loki na Clinta a sám se o to pokusí.

 Já je ale oba stihnu včas odstrčit a zasadit poslední ránu. Konečně. Dveře se rozletí na kusy. Za nimi mě však čeká nemilé překvapení. Stráže. Z dlaní mi vyšlehne fialová záře. Vznesu do vzduchu úlomky dveří a mrštím je po nich. Získám tak trochu času, abych se dala na útěk. Začíná mě to pěkně vyčerpávat. Ty dveře, to, že jsem je doslova roztrhala na cáry si začíná vybírat svoji daň. V tom se rozječí alarmy. Nejraději bych si zacpala uši, ale musím běžet dál. Nevím, kde jsem, kolem jsou jen bílé chodby. Už jen utíkám a kryju se před hlídači.  

Zabočím za roh, tam už na mě však čeká další hlídači. Napřáhnu dlaně a přiměji jejich zbraně rozbít se o strop. Najednou ale něco ucítím v zádech. vykřiknu. Ta bolest je nesnesitelná, jako tisíc ledových jehel, které se mi postupně začnou zavrtávat do masa. Padnu na všechny čtyři, protože se to nedá vydržet. Vyděsím se, ta bolest mě naprosto paralyzovala a to znamená , že se nemůžu bránit. Ještě děsivější je ale fakt, kdo mi tohle způsobil. Loki ke mně pomalu dojde, sevře moji čelist a přiměje mě podívat se na něj. V levé ruce drží nějaké modré žezlo. a na tváři mu hraje úšklebek.

,,Tohle jsi neměla dělat a za to, že jsi se o to pokusila zaplatíš,'' zamíří na mě tím žezlem a mnou projede další vlna ostré bolesti, tentokrát ještě mnohem horší.  

Zaječím bolestí a do očí se mi nahrnou slzy. 

,,Nádhera,'' usmívá se Loki při pohledu na mě a pustí do mě novou dávku.

 Před očima mi tančí hvězdy. S trochou štěstí už za chvíli nebudu nic vnímat. Zatím ale cítím jak mě bolest svírá až v morku kostí. Nemám už žádnou sílu a i kdybych ji měla, bolest by mě stejně zastavila. V tom Loki zkřiví obličej do zvláštní grimasy. A za mnou někdo promluví.

,,Zkus ještě něco a s nevýslovnou radostí tě zabiju.'' 

,,Tony,'' vydám ze sebe a pokusím se alespoň sednout si ale ten pohyb mě naprosto odrovná.

 Vybaví se mi vzpomínka na párty ve Stark Tower, když se ozval výbuch. Jako by se vše odehrálo znovu, ale tentokrát si pro mě nepřišel Loki ale Tony. Už necítím příšernou bolest. Už jen padám do tmy.