Byla jsem tu sotva pět vteřin a už jsem toho měla po krk. Ne, Amanda opravdu neumí pořádat večírky. Nechám si od číšníka dolít skleničku whisky a na ex ji do sebe kopnu. Už jen poslouchat ty její myšlenky je jako bych otevřela hlavu Barbie a podívala se jí do kebule. Co to plácám, Barbie je rozhodně chytřejší a bohatší. Kdežto Amanda se musela přilepit na mého otce, aby si mohla vychutnávat plnými doušky luxusu, kterého se jí od něj dostává. A když jsem ji viděla, jak je pusou přisátá na krk taťky.. ble začíná se mi navalovat.
Amanda ale neskončila, červené nehty zahákne za tátovy kalhoty, aby mu jasně naznačila na co myslí. V tom k ní přijde Clint.
,,Ale no tak Natalio, jsi opilá, raději pojď.'' Natalia? A jo, opravdu je to Natalia, jak jsem si ji mohla splést? Clint se jí pokusí odtáhnout, ale Natalia se nenechá.
,,Ne, musím ho sbalit, chci být novou maminkou Meredith.'' Vyprsknu třetí skleničku a vytřeštím na ni oči.
,,Hej Mer! Ahoj!'' směje se Natalia a mává mi.
Taky táta se otočí, ale už to není můj otec, ale Loki, který na mě vycení zuby. Vyjeknu. Natalia se na něj otočí a zamračí se.
,,Co tu děláš? Vždyť to mělo být překvapení!'' oboří se na něj.
Vedle mě se objeví Tony a ležérně se opře o bar. Otočím se na něj.
,,Rychle, musíme zavolat S.H.E.L.D., Loki je tu!'' zatřesu s Tonym, ale ten se jen pobaveně usměje.
,,Jen klid kotě, ten je neškodný, navíc Thor si sním poradí,'' ukáže někam na pódium.
Stočím pohled směrem, kam ukazuje jeho prst a spatřím Thora, který mi také zamává. A za ním se zničehonic objeví Loki s nějakým předmětem. Než stačím vykřiknout, abych Thora varovala, Loki se vražedně usměje a zabodne do Thora dýku, který ihned padá k zemi. Zaječím.
,,Jsi moje!'' křikne a zamíří ke mně.
Vyskočím na nohy na napřáhnu k němu dlaně ale moje světýlka se ne a ne dostavit. To už na mě Loki namíří své žezlo a mnou projede nepředstavitelná bolest. Klesnu k zemi. Zatraceně, kde jsou moje schopnosti, když je nejvíc potřebuji! Obrátím se na Tonyho, ale ten zmizel, otočím se zpět, ale nikdo, až na Lokiho tam není.
,,Nikdo ti nepomůže, musíš se přidat ke mně,'' usměje se vražedně.
Ustoupím o dva kroky nazpět, jenže nedávám pozor na cestu a o něco zakopnu. Loki se sehne, popadne mě za krk a vytáhne do stoje na špičky. Lapám po vzduchu, od kterého mě odstavil a přeji si, aby se objevily moje schopnosti.
,,No tak, popros, možná se smiluji,'' ušklíbne se.
Jenže je ze sebe nedovedu vydat ani hlásku.
,,Víš co? Už mě to trochu nudí,'' upustí mě na zem.
Ale já nedopadnu. Padám stále dál do něčeho rudého. Do spousty rudé krve vytékající z těl, těl Avengers. Z úst se mi vydere výkřik. A nepřestávám ječet ani po tom, co dopadnu.
Ano, ano, po dlouhé době opět mé malé šílené já! Na začátek musím připojit jednu omluvu za dlouhé čekání, škola mě teď trošičku nervuje. + ještě jedna menší omluva. Já si tak docela nejsem jistá touto kapitolou (vydávám to s jednou rukou na očích). Je trochu jiná, než ostatní a nevím jestli v tom dobrém nebo v tom špatném směru. V každém případě, pokud se nebude líbit, smažu ji a kompletně přepíšu :) (vážně, pls, nekamenujte mě, já si to nezasloužím a opravdu ji když tak smažu!) A je tak trochu kratší, taky mínus na této kapitole. Takže ( moje ♥♥♥ slovo) ovšem, že komentáře, hlasy a čtení pomohou (hlavně v tom, jestli tento text tu smím ponechat) a budu se těšit opět u další kapitoly!( až se konečně dokopu k tomu ji napsat)
-Váš little šílenec♥
ČTEŠ
Avengers and me
Fanfiction,,Zatraceně už chcípni!'' zaječím a namířím na něj dlaně. Loki se jen pobaveně zasměje. ,,Mě nemůžeš zabít tou svou chabou sílou.'' Napřáhnu se a silně ho kopnu do rozkroku. Loki se bolestně chytne a klesne k zemi. ,,Dobře, dej mi chvilku přehodnoti...
