Avengers and me

Kapitola 1.

Já toho egoistického parchanta nenávidím! Co si myslí? Že se se mnou vyspí a pak mě v klidu odkopne? Tak to mu opravdu nedaruju.

Pobaveně se pro sebe usměju. A přitom nemá tucha o tom, že u něj pracuji/ jsem pracovala. Po tomhle už zaručeně nebudu. Vyjedu výtahem ve Stark tower do nejvyššího patra kde má Tony pracovnu. Přiložím dlaň na pole vedle dveří a počkám až mě J.A.R.V.I.S. pustí dovnitř.

,,Ahoj J.A.R.V.I.S.i ,'' pronesu do vzduchu.

,,Zdravím slečno Meredith, dnes je sobota a vy byste měla mít volno,'' pronese robotický hlas.

,,Já vím ale čeká mě tu menší prácička.''

Otevřu dveře do pracovny a zacvaknu je za sebou. Tony by měl být na nějaké akci, mám tedy času dost. Nejprve prohrábnu počítač a vymažu všechny jeho práce.

Ten jeho,,geniální,, mozek je určitě dá brzy do kupy. Roztrhám všechny plány, které najdu a rozmontuji přes polovinu jeho menších i větších projektů.

,, Slečno, upozorňuji vás, že to co provádíte je trestné,'' Promluví J.A.R.V.I.S.

,,Já vím, proto bys mě zavolat Starkovi a na policii, zlato.''

Naštvané převrátím Tonyho pracovní stůl.

,,Já tě tak nenávidím!'' zařvu.

Popadnu jakýsi ostrý předmět a rozcupuju jím luxusní pohovky a koberce.

,,Tak co J.A.R.V.I.S.i? Už jsi zavolal Starka?'' Procedím jízlivě.

,,Ano slečno, je na cestě.''

,,To je fajn vědět,'' usměju se pro sebe.

Otevřu dveře od výtahu a nastoupím. Zmačknu tlačítko pro patro garáže. Otevřu velkou kabelku, vyndám černou koženou bundu a sluneční brýle. Přehodím přes sebe bundu a na obličej si nasadím brýle. Namaluji si pusu rudou rtěnkou a rozpustím si blond vlasy z culíku. Tohle je typický vzhled, v jakém mě zná Tony. Ozve se tiché cinknutí a dveře výtahu se otevřou. Vystoupím. Hm tak které autíčko si zapůjčím? Co třeba nějaké Porsche? Ano tamto, na to je opravdu pyšný. Otevřu dveře a nasednu, kabelku položím na sedadlo spolujezdce. Klíčky v zapalování, no považte, kdo jiný může být takhle nezodpovědný vůči zlodějům. Nastartuji a vyjedu z garáže. Upřímně je mi opravdu jedno, když půjdu sedět, za výraz ve Starkově tváři to bude stát.

Odjedu na Manhattan. Zastavím u chodníku a vystoupím. Klíč nechám v zapalování a nechám i otevřené dveře. Zamyšleně si prohlédnu auto. Sice je tu docela klid ale zlodějové se najdou vždycky všude, tak proč je nepovzbudit ještě víc. Otevřu červenou rtěnku a na kapotu auta napíšu nech si mě. Doufám, že tohle pochopí i ta hloupější individua. Rozezní se mi Iphone. Mrknu se na displej, Tony, kdo jiný. Pobaveně se usměju a přejedu po obrazovce.

,,Ano?'' pronesu sladkým hlasem.

,,Já tě zabiju!'' promluví rozhořčeně Tony.

No vlastně se to mluvením ani nedá nazvat. Přesně tohoto efektu jsem chtěla dosáhnout.

,,Hm, tak tohle už jsem někde slyšela, copak se děje drahoušku?''

,,Sakra zničila jsi mé práce a ukradla mi auto za miliardu, nehraj si, že nic nevíš!'' zavrčí.

Tentokrát zvážním.

,,Jen klid, já si ho pouze vypůjčila,'' ohlédnu se zpět na Porsche, které se mezitím stalo středem zájmu party mladíků, ,,Ale v každém případě by sis pro něj měl přijet nebo ti ho vážně někdo ukradne.''

,,Mer..''

,,Měj se,'' přeruším ho a zavěsím.

Tohle bude trvat přesně třicet sekund. Vzduchem se ozve zvláštní zvuk a u Porsche přistane Tony Stark ve svém Ironmanském převleku. To se moc nelíbí těm klukům, které auto zajímá, ale Tony je rychle přepere. Protočím oči. Mám chuť mu ironicky zatleskat, místo toho se otočím a líně se dám na odchod.

,,Snad si nemyslíš, že tě nechám utéct?'' přibrzdí vedle mě.

,,A vypadám snad na to, že utíkám génie?'' poznamenám jízlivě.

,,Máš pořádný průšvih a můžeš být moc ráda, že nezavolám policii, takže si nastup.''

,,Ani mě nenapadne, třeba si policii zavolej, na tvůj naštvanej výraz do smrti nezapomenu.''

,,Nevezu tě na policii, ale k sobě.''

Ohlédnu se

,,Ale copak, ty o mě stále ještě stojíš?'' zasměju se.

,,Nastup,'' zopakuje po třetí.

,,Změň disk, nenastoupím.''

Zastaví, vystoupí z auta a namíří na mě mechanickou ruku.

,,Věř mi, že tohle tě dokáže omráčit, takže běž do auta!''

,,Ne.''

Stojím přímo proti němu.

,,Dělej.''

Nehnu ani brvou, pouze mám zaťaté pěsti.

,,Říkám to naposledy, stejně tě do toho auta dostanu a je jen na tobě jestli příští zastávka bude Stark tower nebo policejní stanice.''

Pálí mě dlaně, doslova mi hoří.

,,Já ti naposled říkám, že nenastoupím.''

Tony se zamračí.

,,Tak dost.''

Vyšle proti mně zář. Ale jí ji odrazím jinou, fialovou září. Od mých rukou se šíří zvuková vlna, rozlévá se dál a dál ode mě. Okna aut i vitríny praskají, rozezní se alarmy, signalizující narušení výloh a skel. Tony leží opodál, ne na dlouho. Motá se mi hlava, všechno slyším jakoby z větší dálky, nejspíš mám zalehnuté uši. Uvidím Tonyho jak pomalu přichází ke mně ale to už se mi podlamují kolena a ztrácím vědomí.