New life

7.

Pohled Am

Ráno mě probudil děsný rámus. Aspoň, že jsem nebyla mokrá. Když jsem otevřela oči, uviděla jsem Natashu, jak chodí po pokoji s pánvičkami a tříská s nimi o sebe. 

,,Natasho! Přestaň! Už jsem vzhůru." řekla jsem, nebo spíš zakřičela, aby mě slyšela. ,,No konečně. Za hodinu buď v tělocvičně." řekla a odešla. Pořád jsem tak nějak tušila, že mě nemá moc v oblibě. Převlékla jsem se a šla na snídani. Dala jsem si jen müsli, aby mi pak nebylo špatně. 

Potom jsem se vydala za Natashou do tělocvičny. Natasha už na mě čekala. ,,Tak Am, zkusíme boj zblízka. Ještě nemáš udělaný tréninkový plán, takže to je jen takový test." řekla a přešla k ringu, který stál uprostřed tělocvičny. 

Nejdřív jsme se rozcvičily. Pak jsme vešly dovnitř. ,,Zkus mě uhodit." pobídla mě. Chvíli jsem se zdráhala, ale nakonec jsem mrštila rukou jako bych jí chtěla vybít zuby. Ona moji ruku chytila, praštila se mnou o žíněnku a málem mi vyrazila dech. ,,Bude to chtít hodně zapracovat." poznamenala. Pomohla mi vstát. 

,,Zkusím tě to naučit. Dělej to, co já." ukazovala mi, co dělat a sem tam mi upravila postoj. ,,Natasho, pojďte na chvíli se mnou." Ve dveřích stál Bruce. Obě jsme se rozešly za ním. Přišli jsme do velké místnosti. Byl v ní velký stůl a hodně židlí. Sedly jsme si. Za chvilku už tu byli všichni. 

,,Přinesl jsem Aminy testy." začal Bruce. ,,Poprvé jsem se setkal s někým, kdo by měl schopnosti zděděné jak po otci, tak po matce." Cože? Máma má nějaké schopnosti? To je nemožné. ,,Časem se projeví i další schopnosti. Tím myslím telepatii a telekinezi. Ale také může mít schopnosti navíc, třeba měnit podobu nebo tak něco. To však zjistíme, až se projeví." 

,,Teď se ujmu slova já. Teda jestli už Bruce skončil." ozval se Steve. Bruce jen kývl na souhlas. ,,Udělali jsme pro tebe rozpis tréninků. Ještě ti sepíšeme seznam věcí, které si musíš sehnat." řekl a podal mi papír. ,,Dobře. A kdy začneme?" ,,Dneska je pátek, takže začneme v pondělí." Kývla jsem na souhlas. Potom jsme se rozešli do svých pokojů. 

,,Co budu dělat?" přemýšlela jsem nahlas. ,,Co kdybys šla na oběd." Za mnou stála Wanda. ,,Jasně, proč ne." Úplně jsem zapomněla, kolik je hodin. ,,Uvaříme si nebo si oběd necháme přivést." zeptala jsem se cestou do kuchyně. ,,No, nevím jak ty, ale já vařit neumím." řekla Wanda. ,,Já umím jen to, co jsem odkoukala od mamky." 

Nakonec mě Wanda přemluvila na svíčkovou. Nějakým zázrakem jsem všechno potřebné našla. Začali jsme tedy vařit. Wandu jsem nechala dělat knedlík. Sama jsem začala s masem a omáčkou. Za necelé dvě hodiny jsme byly hotové, a dokonce se nám povedlo nic nerozbít. Zrovna jsem dochucovala omáčku, když přišli ostatní. Wanda mezitím stihla prostřít. 

,,Ahoj. To ale voní. Co to je?" zeptal se Bruce. ,,To je svíčková. Tradiční české jídlo." řekla jsem a posadila se. Ostatní si taky sedli. Všichni si to moc chválili. Byla jsem ráda, že jim chutnalo, ale zároveň jsem se cítila tak nějak divně. Jako bych sem nepatřila. Vstala jsem a začala sklízet ze stolu. Steve mě však zastavil. ,,Vy jste vařily, my uklidíme." ,,To byste byli hodní." řekla jsem s úsměvem a ustoupila, aby Steve mohl k dřezu. Pomohla jsem mu všechno nádobí sklidit. 

Došla jsem do svého pokoje. Sedla jsem si k oknu opřená o sloup a dívala se ven.

,,Jsi v pohodě?" Ve dveřích stál Pietro. ,,Jo, jen jsem přemýšlela." ,,Přinesl jsem ti ten seznam. " ,,Díky." Jen se usmál a odešel. Podívala jsem se na ten kus papíru. Ihned jsem se dala do hledání věcí. Skoro všechny jsem našla. Podívala jsem se na hodinky. Bylo 17:00. To mi to trvalo tak dlouho? Zakručelo mi v břiše. Asi bych měla jít na večeři. 

Když jsem vešla do místnosti, všichni už seděli u stolu. ,,Jdeš právě včas. Pietro dělá palačinky." Sedla jsem si ke stolu. Za chvíli přišel Pietro s talířem palačinek. ,,Pietro, ty palačinky jsou úžasné." řekla Wanda. ,,Jo, ani mamka takové neumí." pochválila jsem mu je. ,,Jsem rád, že vám chutná." Všichni jsme se pořádně najedli. Kluci začali uklízet. 

,,Tak aby to bylo fér, tentokrát uklidíme my." Chytla jsem Wandu, která se na mě mračila. Sklízela jsem ze stolu a Wanda byla u dřezu. V kuchyni už nikdo nebyl. Přinesla jsem poslední talíř a postavila se k dřezu, abych jí pomohla. Domyly jsme poslední kusy nádobí. 

Zničehonic na mě přistála voda. Měla jsem úplně mokré triko. ,,No, počkej. To si vypiješ." Wanda skončila mokrá stejně jako já. ,,Asi bychom se měly jít převléct." řekla jsem s úsměvem Rozešly jsem do svých pokojů. Oblékla jsem se do suchého oblečení. 

S tichým zaklepáním vešel do pokoje Bruce. ,,Am, pojď na chvíli se mnou. Potřebuji ještě udělat pár testů. Šla jsem s ním do laborky. Napojil mě na něco podobného EKG. ,,Teď musím počkat, tak se tě zeptám. Je to spíš osobní otázka, ale kterého Avengera máš nejraději? Určitě už jsi o nás slyšela."

結束

Šla jsem kolem laborky. To, co jsem uslyšela mě překvapilo. Bruce seděl s Am v laboratoři. ,,Tohle je spíš osobní otázka, ale které Avengera máš nejraději? Určitě už jsi o nás slyšela." 

,,Je těžké se rozhodnout pro jednoho, ale nejvíc obdivuji Natashu." Kdybych se neuměla ovládat, tekly by mi slzy. ,,Proč zrovna Natasha?" No, to by mě taky zajímalo. 

,,Ona je prostě dobrá. Čím vším si musela projít, aby se to naučila. Taky to tu s vámi vydržela, hlavně se Starkem." řekla a oba se začali smát. ,,To je pravda. Nejraději bych mu dala do držky." řekla jsem si pro sebe a pousmála se. Musím se jí nějak omluvit za své chování. Ale jak? Šla jsem do pokoje a přemýšlela. Vezmu ji zítra do města.

Tak jsem tu s další kapitolou. Mám na vás malý dotaz. Chtěli byste, abych vám psala počet slov u kapitol?

Hell