call me daddy 3 » h.s.

212.

"Tak strašně moc vám to přeju Nicol." vydala ze sebe usměvavá Gemma a vtáhla si mě to pevného objetí. "Patříte k sobě. Nikoho lepšího si najít nemohl."

"Bože jsi ten nejmilejší člověk na světě, děkuju." odpověděla jsem a nezapoměla se usmát. Gemm věděla jak zlepšit náladu.

"Ale prosimtě." zasmála se a mávnula rukou.

Harry byl už od rána v práci, ale každou chvílí měl být doma.

"Půjdu za Zoe." zamumala a než jsem stihla cokoli říct už byla pryč.

Když jsem ráno volala Lise a řekla jí tu velkou novinku tak byla nesmírně nadšená stejně jako Mike. Měla jsem v plánu zavolat Lily, měla by to vědět. Proto jsem na nic nečekala a popadla telefon, vytočila její číslo a čekala až mi to zvedne.

*ahoj!* ozvalo se z druhé strany a já se usmála. *ahoj Nicol.*

*no ahoj.*

*jsem tak ráda, že tě slyším. Fakt. *

*já taky. Jak se máš? Nemluvily jsme spolu celkem dlouho.*

*jo, jo já se mám fakt skvěle. Co ty? Co Zoe a malej? Je všechno v pohodě?*

Lily nevěděla nic, nevěděla, že jsem o něj přišla.

*my se máme všichni skvěle. Všechno je teď poslední celkem fajn.*

Nechtěla jsem jí nic říkat do doby než se uvidíme. Věděla jsem, že pro ní to bude šok.

*celkem?*

Měla jsem tím na mysli to s miminkem, s mým malým Tommym. Zhluboka jsem se nadechla abych se nerozplakala a stiskla deku, kterou jsem přes sebe měla přehozenou.

*vlastně všechno je úplně super.*

*je tu snad něco co bych měla vědět, hm?*

*jo vlastně jo je. Lily zblázníš se.*

*ježiš dělej, říkej.*

*víš, včera -*

*bože dělej. Říkej.*

*požádal - požádal mě o ruku Lily. Harry.*

*děláš si srandu? Že si děláš legraci?*

*ne, nedělám.*

*já se poseru. Bože můj.*

*taky jsem tomu nemohla uvěřit.*

*ty kecáš.*

*nekecám Lil. Vážně to udělal.*

*bože.*

*chtěla jsem se zeptat jestli by jsi nemohla přiletět.*

*jasně, že jo. Všechno zjistím a dám ti vědět.*

*dobře.*

*a co Tommy? Ještě jsi mi ani neposlala žádný fotky.*

Byla jsem zticha, po chvíli se mi udělal velký knedlík v krku, ale nemohla jsem začít plakat. Ne Lily do telefonu.

*j - jo on - Lily musím končit. Zoe si něco udělala a šíleně brečí, musim za ní.*

*pozdravuj tu princeznu.*

*jasně, budu.*

*napíšeme si, pa.*

*ahoj.*

Odložila jsem telefon vedle sebe na pohovku a zrychleně dýchala, chtěla jsem zahnat všechny ty slzy, které se snažili dostat na povrch, ale marně.

Plakala jsem si do klína při představě na to, jak bych teď držela mého malinkého broučka, jak bych si s ním tiše povídala, jak bych ho ukládala do postýlky, jak bych se budila pozdě v noci, protože by plakal, jak by byl Harry šťastný, protože by měl malého kloučka, který by měl jeho oči, vlásky. Plakala jsem při představě jak by Zoe byla šťastná, že by měla menšího brášku, jak by spolu vyrůstali, tak moc jsem chtěla aby se tohle všechno mohlo uskutečnit, ale nikdy se to už nestalo.