Jsem Harry Styles. Alfa. Čtvrťák. Král školy. Z bohaté a vážené rodiny. S dobrými známkami. Oblíbený u profesorů a zbožňovaný spolužáky. Holky mi padají k nohám a kluci stojí o moje přátelství. Mám všechno, o čem většina puberťáků jenom sní.
Mám dva nejlepší kamarády Liama a Zayna. A o sex taky nemám nouzi. Stačí si jen ukázat prstem. Mnohem radši ale lovím. Vyberu si nějakou omegu a snažím se, dokud ji nedostanu. A to se vždycky podaří.
Jenže... Jenže mi něco chybí. Nechci si stěžovat, protože svůj život miluju. Ale moje alfa chce mít konečně svoji omegu. Tu pravou, kterou budu moct milovat, opatrovat a udělat ji svou.
Možná jsem ve vztahu k omegám trochu hajzl, ale to jen proto, že pořád nemám tu jedinou, kterou hledám.
Dnes začíná mé poslední pololetí na střední škole. V létě maturita, přijímačky na vysokou, stěhování z domu,... Rád bych tohle zažil s někým po svém boku.
Z přemýšlení mě vytrhne zaklepání na dveře. „Pane Stylesi, smím dál?" ptá se mě hlas naší služebné Emmy. Postarší bety, která u nás pracuje teprve několik měsíců.
„Jo, jasně," křiknu.
„Promiňte, pane Harry, ale můžu vám už ustlat a vzít špinavé ručníky?"
„Oh, jo jasně. Stejně jdu do školy," a s tím si beru batoh a mířím ke dveřím.
**********
Před školou už na mě čeká Zayn a zdálky mi mává.
„Ahoj Zee," zdravím ho. Nenechám ho ani odpovědět a pokračuju. „Kde je Liam? Neříkej mi, že je zase někde s Niallem. Moc mu tu jeho blonďatou omegu přeju, ale začínám trochu žárlit. Jsme snad jeho nejlepší kamarádi, no ne?"
„Ahoj Hazz. Stačí, když se otočíš a uvidíš," směje se Zayn a dívá se do dálky přes mé rameno. Otočím se tím směrem a vidím Liama, jak jde ruku v ruce se svým klukem Niallem k budově školy.
Pod schody si ho Liam přitáhne k sobě. Majetnicky ho obejme a věnuje mu vášnivý polibek. Když se odtáhnou, tak Niall má na tváři omámený usměv a vrávoravou chůzí se vydává na druhou stranu školního dvora.
Liam se za ním ještě chvíli mlsně dívá a pak už jde k nám.
„Dobrý ránko, kluci," zanotuje vesele.
„No, jak pro koho," odpovídám kousavě.
„Ale copak copak. Harry si zase nezašukal? Chlape, měl bys s tím něco dělat, než ti to vleze na mozek," směje se Liam a přitom si plácne na pozdrav se Zaynem. Ten ho šeptem varuje, aby mne neprovokoval.
„Ty vole pojďte radši do školy, než vás oba zabiju," říkám jim s polovičatým úsměvem a míříme na první hodinu.
***********
Dopoledne uteklo celkem rychle a pomalu odtikávaly už i poslední minuty anglické literatury, což je hodina před obědovou pauzou.
Snažil jsem se poslouchat výklad profesora Thompsona, ale bylo to marné. Ten chlap měl neuvěřitelné znalosti, ale bohužel měl nezáživný výklad.
„Co po jméně? Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně," cituje zrovna profesor Shakespeara. A mě v tu chvíli praští do nosu naprosto dokonalá vůně. Na chvíli mě to naprosto ochromí, nic nevidím, mám zrychlený puls a srdce mi málem vyskočí z hrudi.
