Gotta Be You II. /N.H./

26.

Amie

Uběhne týden a můj zdravotní stav je čím dál tím lepší. Doktor mi dokonce slíbí, že mě možná zítra pustí domů. Jsem za to opravdu ráda, protože už se tady můžu ukousat nudou. I když je se mnou Niall každý den, stejně bych raději byla doma. A pak je tu ještě Barbara. I když se podle toho co říká Niall, celý týden neozvala vím, že to brzo přijde a bude to stát za to, protože zrovna ona se bez boje nevzdá.

„Nad čím přemýšlíš lásko?" zeptá se Niall.

„Nad ničím."

„Ale no tak, vždyť to vidím."

Povzdechnu si.

„Jen jsem přemýšlela nad tím, jak moc se už těším domů a tak."

„Vážně?" zeptá se.

„Jo."

„Hm a vadilo by ti kdybych tě nevzal domů, ale k nám do vily?"

„Uhm ne, jasně, že by mi to nevadilo."

„Tak dobře," řekne nadšeně Niall.

„Hlavně ať už jsem pryč odtud, protože už se tady vážně můžu ukousat nudou."

„Chceš říct, že jsem nudný?" zeptá se naoko dotčeně Niall.

„Ale no tak, nic takového jsem neřekla," zasměju se.

„Dobře," usměje se.

Víc zabořím hlavu do jeho hrudi.

„Nenudí tě to tady už?" zamumlám.

„Cože?" zeptá se překvapeně.

„Tak určitě by si měl dělat jiné věci."

„Nic teď není důležitější než ty."

„Co kapela?"

„Máme volno."

Povzdechnu si.

„Tak dobře."

„Zní to skoro jako kdyby si mě tady nechtěla."

„Jasně, že tě tady chci," zašeptám a otřu své rty o ty jeho.

Opatrně si mě přitáhne blíž k sobě.

„Tohle mi tak strasně chybělo."

„Mě taky," zašeptám mu do rtů.

Někdo zaklepe na dveře a já si frustrovaně povzdechnu. Pustím Nialla, který si okamžitě sedne na stoličku vedle postele a já si upravím peřinu.

„Ano dále," řeknu.

Dovnitř vejde doktor a v závěsu má sestřičku.

„Dobrý den slečno Hudson."

„Ehm, dobrý den," řeknu s úsměvem.

„Nesu vám dobré zprávy."

„Opravdu?"

„Ano."

„Tak to sem s nimi."

„S ostatními doktory jsme se dohodli, že vás pustíme domů už dnes."

„Cože, opravdu?"

„Ano."

„Panebože, to je úžasné. Děkuju moc," řeknu a otočím se na Nialla, který se moc nadšeně netváří.

„Ehm a jste si jistý, že je to dobrý nápad," zeptá se.

„Ano pane Horane, jsem si jistý, že je to dobrý nápad."

Proč se sakra ptá jestli je to dobrý nápad. Před chvílí byl nadšený, že půjdu domů a teď se ptá na tohle.

„No, ještě naposledy zkontrolujeme rány a myslím, že potom už se můžete zabalit a hurá domů."

„Dobře."

„Ehm, omluvte mě, musím si zavolat," řekne Niall a zmizí na chodbě.

Já za ním překvapeně koukám. Když mi doktor zkontroluje všechny zranění a usoudí, že se všechny hojí výborně, odejde s tím, že mi vypíše papíry. Já se mezitím vyhrabu z postele a začnu se převlékat. Chvilku mi to trvá, protože musím dávat pozor, abych nezavadila o ránu na břiše, ale za chvíli jsem oblečená. Hned na to se objeví Niall.

„Nevypadáš nadšeně," řeknu potichu.

„Ne jsem nadšený, to jenom, že..."

„Co?"

„Nic, nic," zamumlá a vezme mojí tašku z postele.

Na sesterně si pak vyzvednu papíry s tím, že se za pár dní musím dostavit na převaz a můžeme vyrazit domů. Nemůžu se, ale zbavit neodbytného pocitu, že se něco děje, protože Niall se chová opravdu divně.

Kdybych věděla co mě čeká doma.

Ahojky❤

Tak co myslíte, že Amie čeká doma?
Jsem moc zvědavá na vaše názory😌❤

Moc vám děkuju za komentáře u předchozí kapitoly😌❤

Tenhle díl věnuji KleideRangel16 ❤❤❤

Budu ráda za každý komentář a hvězdičku😌❤

Janďa🙃