Gotta Be You II. /N.H./

25.

Amie

„Chrisi, co tady děláš?"

„To se nemůžu přijít podívat za mojí nejlepší kamarádkou?"

„Jasně, že můžeš. Ráda tě vidím."

„I já tebe. Teda chci říct, že rád vidím, že si v pořádku."

„Omlouvám se, nechtěla jsem tě takhle vyděsit. Asi jsem ani neměla utíkat, ale prostě toho na mě bylo v tu chvíli strašně moc a já nevěděla co dělat."

„Když se to stalo myslel jsem, že si toho blonďatého idiota najdu a zabiju ho."

„No ještě, že si to neudělal," zasměju se nervózně.

„Doufám, že si mu to pořádně vytmavila a vyhodila ho odtud."

„No víš Chrisi, já..."

„Počkej Am. Stop. Pokud se teď chystáš říct, že si mu odpustila, neříkej to."

Povzdechnu si.

„Odpustila jsem mu a dali jsme se zase dohromady. Víš, že si teď o mě nejspíš budeš myslet, že jsem strašně naivní, ale.."

„Ale ty si naivní, Am. Koukej, jak to dopadlo předtím, udělal to jednou udělá to znovu. Navíc čeká dítě s jinou, to ti nestačí," zvýší hlas Chris.

„Ale tenkrát to bylo úplně jinak."

„Dobře, dobře i kdyby to tenkrát bylo jinak, teď čeká dítě s jinou holkou Am a to je dostatečně pádný důvod, chápeš?" křičí Chris a jsem schopna na něj jenom zírat, protože jsem ho takhle v životě neviděla.

Rozrazí se dveře a dovnitř vtrhne Niall.

„Co se tady sakra děje?" vyhrkne a jeho pohled padne na Chrise.

„Nic, nic jen jsme se s Chrisem bavili," řeknu rychle.

„Ne Am, klidně to řeknu. Řeknu mu, že si myslím, že by jste se k sobě němeli vracet, protože ti tolik ublížil a čeká dítě s jinou holkou. Je to obyčejný děvkař."

„To si trošičku přehnal nemyslíš," zavrčí Niall a já vidím, že má co dělat, aby nevybouchnul.

„Řekl jsem jenom pravdu. Amie by se měla mnohem lépe, kdyby byla se mnou. Se mnou by totiž byla opravdu šťastná, víš? Já bych ji nikdy nenechal odejít. Neodhodil bych ji jako kus hadru," zašeptá.

To už Niall vybouchne a přimáčkne Chrise na zeď.

„Jestě ke všemu agresivní," zamumlá.

To už to Niall nevydrží a jednu mu vrazí. Chris si to samozřejmě nenechá líbit a brání se.

„Kluci no tak," vyhrknu a chci se rychle zvednout.

Neuvědomím si, ale svoje zranění a taky to, že mi z ruky vede několik hadiček, takže bolestí vypísknu a okamžitě padnu zpátky do postele. Oni okamžitě přestanou a ihned stojí oba u mě. To už se, ale ve dveřích objeví taky sestra.

„Jste vy dva normální? Slečna Hudson potřebuje klid a vy se tady poperete jako dva malí kluci, jdětě na sesternu ošetří vám tam rány, já zatím zkontroluju slečnu Hudson."

Oba dva se na mě provinile koukají, ale já jen zavrtím hlavou. Když odejdou sestra mě zkontroluje a naštěstí jsem si tím pokusem o postavení nic neudělala. Za chvíli se ke mně do pokoje vrátí jenom Niall.

„Omlouvám se," je první co řekne.

„Nezlobím se," povzdechnu si.

„Opravdu?" zeptá se nedůvěřivě.

„Jo, měl si právo vybouchnout, tohle Chris neměl říkat."

„Stejně jsem neměl takhle vyletět, měl jsem se trošičku klidnit."

„Teď už je to jedno. Chris mě zklamal."

„On tě taky miluje, Am."

„Já vím, ale on taky celou tu dobu ví, že já miluju tebe."

Pousměje se a lehne si vedle mě.

„Já tě taky miluju."

„Proč nemůžeme mít prostě chvíli klid. Jenom chvíli víš?"

„To by byl náš život nuda ne?"

Zasměju se.

„No, to máš asi pravdu, ale i tak bych chvilku klidu brala."

„Neboj, budeš mít tolik klidu kolik budeš chtít, slibuju."

„Dobře," zamumlám a políbím ho.

A taky doufám, že má pravdu.

Ahojky❤

Nevydržela jsem vás napínat dlouho, takže tady máte nový díl😌😅❤
A překvapivě Barbara za dveřmi tentokrát nestála😌😅❤
Co říkáte na to jak se Chris zachoval? Myslíte, že byla jeho reakce oprávněná?😅🙄

Každopádně vám jako vždycky strašně moc děkuju za komentáře u předchozí kapitoly😌❤

Tenhle díl věnuji NikCik 😌❤
Určitě se mrkněte na její příběh Right Now!❤

Btw: nějak tomu nemůžu uvěřit, ale pomalu se blížíme ke konci🙄neříkám, že bude hned, ale stejně😅vážně tomu nemůžu nějak uvěřit😅🙄❤

Budu ráda za každý komentář nebo hvězdičku😌❤

Janďa🙃