,,Lidstvo napadl virus. Nikdo nevěděl odkud se vzal a zprvu ani jak ho léčit.
Rozdělil lidstvo celosvětově do tří genetických kódů - Alfa a Beta a Omega. Ovlivnil tak nejen jejich postavení ve společnosti, ale hlavně jejich sexuální život. Nikdo...
Ještě včera jsem seděl doma v teplíčku, klídečku a tichoučku.
Pak jsem o pár hodin později seděl na židli ve smradlavé kanceláři s úchylem co se mě snažil znásilnit a teď...
...o pár dalších hodin později sedím zase na židli. U policie...
Nevím ani pořádně co tady dělám. Protože zahřát jsem se sem opravdu nepřišel. Nejraději bych byl, kdybych tu seděl za vraždu. Vraždu Jimina, protože mi na ksichtu ještě furt vázne ten obří modrý monokl z minula. Jenže kvůli tomu tady nejsem. Jsem tady kvůli tomu, ŽE SE KURVA SNAŽÍM TOHO IDIOTA PARKA DOSTAT Z VAZBY!
Idiot! Kretén! Čuba jedna blbá!
Když v nemocnici nějaká sestřička uslyšela můj řev a ten strašný rámus, přišla dovnitř do místnosti a s hrůzou spatřila polomrtvého doktora, polomrtvého mě s ksichtem jak kdybych se snažil před chvílí komunikovat s podlahou a Jimina, co měl pěsti a tričko od krve a ještě tam něco hustil do mě. Zavolala policajty. A hádejte co? Ti ho zavřeli. Ani se ho nesnažili vyslýchat a co jsem řek já jim bylo u těch jejich obtloustlých prdelí, protože nikdo ,,rozumný" přece nebude poslouchat omegu. Well, jděte s tím všichni někam! Kdyby mi Jimin nezachránil dvakrát po sobě život, tak už bych byl doma a popíjel kakao, ... nebo spíš ležel doma s ojetou dírkou a rozbitým oknem, ale to je teď vedlejší. Důležité je, že jsem právě musel minout doslova půlku svojí výplaty jen proto, aby ho pustili ven. Ani nevím na koho jsem víc nasraný. Na ně? Nebo na něj... Mno mám čas nad tím přemýšlet než vyjdeme ven z budovy. Protože pak mu asi jednu fláknu.
Vyšli jsme ven z policejní budovy. Venku už byla znovu tma. No to byl tedy nádherně strávený den! Přesně takhle si představuju svůj víkend! Zachumlal jsem se do Jiminovy bundy, která se nějakým zázrakem objevila na mně a...ne fakt od kdy mám na sobě jeho bundu? Snažil jsem si vzpomenout. Pak mi došlo že mi ji dal už po cestě do nemocnice. Mno byla příjemná, to se musí nechat. A teplá a větší tak o dvě čísla, což mi vyhovovalo. Přesně takové oblečení já rád nosil. Neměl jsem v plánu mu ji vrátit, dokud jsem neviděl, jak se třese zimou. Kráčeli jsme po chodníku osvíceném pouličními lampami, o které už by se vážně mohl někdo postarat protože tamta před námi bliká jak kdyby slavila čtyřicáté narozeniny... Nechtěl jsem se sice mojí...jeho bundy vzdávat, ale pohlo se ve mně něco, čemu myslím lidi říkají city a já mu ji po chvíli podal.
,,Co to děláš?" zeptal se mě, když jsem před ním držel jeho vlastní bundu.
,,Ale chytám netopýry víš co, už dlouho jsem si s nějakým nevytřel prdel," podíval jsem se na něj ironicky. Jen se zasmál, ale tu podělanou bundu si nevzal.
,,Nech si ji, bude ti zima."
,,Tobě už je zima," podotkl jsem.
,,A tobě na tom skutečně záleží?" podával se na mě nedůvěřivě.
,,Vlastně ani ne...ale jestli tady je nějaká pravděpodobnost že fakt chytnu netopýra..." Odvrátil jsem pohled a strčil mu bundu násilně do rukou. Slyšel jsem, jak si pobaveně odfrkl. Chvíli bylo ticho, jen jsem slyšel nějaké pazvuky, jak si na sebe asi nandával tu bundu, než mi ještě vcelku zahřátý kus látky přistál znovu na zádech. Rychle jsem se na Jimina podíval. On se jen usmál se slovy:
,,Já to nějak vydržím." Začal se dívat před sebe a to mi poskytlo dokonalý pohled na jeho tvářičku z profilu. Prohlížel jsem si každý její záhyb, každý obrys... Než mi došlo, ŽE JE TO KURVA DIVNÝ! Já sakra nejsem gay! Nejsem teplej ani chorobomyslnej tak proč sakra dělám co dělám?!
Začal jsem cítit, jak se moje tělo pomalu zahřívá. Neměl jsem ponětí proč, ale cítil jsem stále větší a větší teplo až to po chvíli začínalo být k nevydržení. Problémem ale bylo, že teplo a jeho intenzita stále narůstaly. Začal jsem se třást. Pot mi začal stékat po čele a moje nohy už zbytek těla nedokázaly déle unést. Spadl jsem na trávník hned u chodníku. Dýchal jsem zhluboka v naději, že se aspoň trochu zchladím, ale nešlo to. Cítil jsem kromě toho neskutečného mučivého tepla ještě něco. Něco, co jsem nikdy předtím necítil a co pro mě bylo dosud stejně tak nechutné, jako zakázané. Cítil jsem chtíč. Nevím proč jsem se v tu chvíli rozhodl pohledem hledat právě Jimina, ale když se naše pohledy střetly, zjistil jsem, že už to zase není Jimin. Měl ten samý pohled co tehdy u mě doma, když jsem si nevzal prášky. Teď to bylo ale mnohem víc hrůzostrašné. Jeho zorničky se zúžily a pěsti stejně jako čelist zaťaly. Zamračil se na mě, než se zhluboka nadechl a přiškrceným hlasem řekl:
,,Utíkej!" Snažil jsem se. Chtěl jsem vstát a utíkat od něj co nejdál to šlo, ale moje tělo bylo v jednom ohni a nohy mě neposlouchaly. Dýchalo se mi čím dál tím hůř a touha se stále zvyšovala, ačkoliv jsem netušil proč. Co to do mě vjelo?! Co to vjelo do něj?! Jakmile se mi nepodařilo vstát, podíval jsem se vyplašeně na Jimina, který už to nevydržel. Začal se rychle přibližovat. Vystrašeně jsem pískl a zavřel oči v momentu, kdy po mně skočil jak nějaký pes utrhlý ze řetězů. Když jsem je pak pomalinku a nejistě otevřel, skláněl se nade mnou. Nohy mezi mými a tvář kousek od té mé. Zhluboka jsem nabral dech, protože teplota mého těla a bolest v mém rozkroku, který řval touhou, mi už zamlžovaly mozek. Už jsem nedokázal racionálně přemýšlet. Nedokázal jsem mluvit, hýbat se, nic. Jimin, nebo...ten člověk, který teď byl nade mnou, se o můj rozkrok otřel tím svým a já se neubránil hlasitému vzdechu. Moje ústa byla v mžiku umlčena těmi jeho. Normálně by mi to přišlo víc než jen nechutné, špatné a naprosto nemožné, teď jsem chtěl ale víc. Nebyl jsem to já. Nemohl jsem být.
Jimin se na mě přitiskl ještě víc a já mu začal toužebně vzdychat do úst. Bože jak já jsem po tom toužil. Už jsem ani nedokázal pořádně vidět. Můj pohled byl zamlžený, tělo rozbolavělé, horké a vzrušené. Najednou se Jimin zastavil. Podíval jsem se mu do tváře, ale viděl jsem rozmazaně. Nedokázal jsem přes to všechno co jsem cítil ani utvořit jedinou myšlenku a tak jsem ani nevnímal jeho slzy, které mi kapaly na mou tvář a postupně po ní stékaly až na trávu pod námi. Roztřásl se a s bolestivými vzdechy a skučením se odtáhl.
,,P...promi...ň," zazněl jeho bolestivý hlas, než s neustálým zakopáváním a roztřesením utekl pryč. Nerozuměl jsem tomu co mi řekl. Nerozuměl jsem ničemu. Jen jsem tam tak ležel, cítil že teplota mého těla se neznatelně snížila a ležel bych tam tak snad až do rána, kdyby mě nenašla jakási beta, která mi pomohla, dala mi rychle léky a nakonec mě dostala domů.
Tohle už nechci nikdy zažít.
***
OH MEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEENNNNNNNNNN!
WTFFFFFF! XD
Sorry. Šak víte. Zase je to shit sem shit tam, ale aspoň jsme se někam dostali ne? Teda...na trávník u blikající lampy ve tmě, ale to se taky počítá XDD
Mno já mám ještě na práci jednu peddo kapitolu jedné peddo povídky, takže se s Vámi prozatím loučím a...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
