V těle nepřítele ✓

Lily a Severus podruhé

Harry seděl s Poberty u nebelvírského stolu ve Velké síni a vychutnával si svou snídani. Vtom mu někdo poklepal na rameno. Harry se otočil.

„Á, Severus," zašklebil se Sirius. „Jak ses sem zatoulal od zmijozelského stolu?"

„Také tě rád vidím, Blacku," odfrkl si pohrdlivě Severus. „Mimochodem, doneslo se mi, že tvá drahá sestřenka Bellatrix, se již dala do služeb."

„Jakých služeb?" zajímal se Peter.

„Prosímtě, Petere, buď ticho," okřikl kamaráda Sirius. „Víš, Snape, že seš pěknej hajzl?"

„Nejseš první ani poslední, kdo mě o tom informoval," ušklíbl se Severus. „Ale nepřišel jsem k vašemu skvělému nebelvírskému stolu proto, abych se vybavoval zrovna s tebou. Přišel jsem pouze Harrymu oznámit, že si s ním po snídani musím promluvit," dopověděl Snape a odešel.

„Idiot," ulevil si James.

„Siriusi, ale vážně, o čem to ten Severus mluvil?" zeptal se Remus tónem, pro který se na něj Sirius nemohl zlobit.

„Víš, Reme, moje milovaná sestřenka Bellatrix se nedávno přidala ke Smrtijedům."

„To mě moc mrzí," pověděl Remus.

„Mě ne," zašklebil se Sirius. „O Lordíkovi Voldíkovi básnila odjakživa, takže jsem to od ní tak nějak čekal. Je uhozená, stejně jako celá moje rodina."

„Ty seš taky uhozenej," zasmál se James.

„Jo, ale jenom tam decentně," mrkl Sirius.

Po snídani se chlapci vydali do společenské místnosti, Harry se od nich oddělil a šel za Snapem.

„Chtěl jste mi něco?" zeptal se ho.

„Očividně. Jen jsem vám chtěl říct, že ta dnešní akce se ruší. Lucius vše zařídí."

„Malfoy?"

„Ano, Malfoy. Věří mi a jako prefekt se k té knize dostane snáz. Už dnes večer mi ji donese a za tři dny se přemístíme zpět."

„Proč ne zítra?"

„Zítra to nebude možné, můžeme se přemístit pouze při úplňku."

„A mohu se ještě na něco zeptat? Ten kamarád mého otce, Sirius Black, to je ten Sirius Black, který je v naší době ten utečenec z Azkabanu?"

„Ano, je to on."

„Nikdy bych to do něj neřekl."

„Já ano. A teď mne omluvte, musím něco dořešit," řekl Snape a odešel.

Harry se pomalu odloudal do nebelvírské společenské místnosti a pustil se do úkolů.

Severus šel "něco dořešit". Harrymu to sice oznámil takto, ale ve skutečnosti nic řešit nemusel. Vydal se za Lily. Jen to nechtěl Harrymu říkat. Nemusí vědět všechno.

Lily byla s nějakou přítelkyní venku a povídaly si.

„Lily," vydechl Severus a projela ním vlna nostalgie.

„Ahoj Seve," usmála se Lily. „Přidáš se k nám?"

„Já už budu muset jít," vymluvila se najednou Lilyina kamarádka. „Měj se, Lily."

Lily pohlédla na Severuse a vzala ho za ruku.

„Pojď," táhla ho někam.

Došli až k velikému stromu na okraji bradavického pozemku. Slunce svítilo na vyhřátý kámen a z dálky byl slyšet radostný výskot dětí, které dnešek rovněž trávily venku. Lily si lehla na trávu a Severus vedle ní.

„Vidíš ty mraky, Severusi? Vypadají jako různé věci." Lily se vesele usmála. „Třeba tenhle!" ukázala na mrak. „Vypadá jako Moudrý klobouk!"

„A tenhle jako věštecká koule," ukázal Severus na jiný mrak.

„Máš pravdu!" souhlasila Lily. „Škoda, že spolu poslední dobou netrávíme tolik času, Severusi. Myslela jsem, že nás Moudrý klobouk zařadí do stejné koleje."

Severus chtěl nějak odpovědět, ale neměl slov. Věděl, že by se neměl utápět v minulosti. Ale on v ní teď byl. Vždy miloval Lily, nyní se s ní bavil a ležel vedle ní. Nevědomky natáhl ruku k Lily a ona ji chytla. Mlčky pozorovali mraky a Severus se v tuto chvíli cítil tak šťastně, že ani felix felicis by mu neposkytnul tolik štěstí.