V těle nepřítele ✓

Harryho první den v Bradavicích

„Tak ať je to tedy... NEBELVÍR!" vykřikl Moudrý klobouk na celou síň.

Harry se za hlasitého potlesku posadil k nebelvírskému stolu. Všiml se zde svého otce, který se právě pošťuchoval s jakýmsi chlapcem s dlouhými tmavými kudrnatými vlasy. Kudrnatý chlapec si všiml, že na ně Harry kouká a zašklebil se.

„Jamesi, podívej se, tenhle kluk vypadá přesně jako ty!" ukázal na Harryho.

James se otočil na Harryho. „Ty bláho, to máš teda recht!"

„Nazdar, já jsem James.," pozdravil Harryho chlapec. „A tohle je Sirius, Remus a Peter."

„Těší mě," zazubil se Harry.

„Potěšení je i na naší straně, Harry," pronesl vážně Sirius .

„Bylo by nám ctí, kdybys s námi po večeři strávil čas," pokračoval James.

„Asi s tebou bude zábava..." uvažoval Sirius.

„... a navíc vypadáš fakt frajersky," dodal James.

„Vypadá skoro jako ty, Jamesi," vypískl Peter.

„Petere," začal Sirius vážně.

„....náš drahý příteli..." pokračoval James.

„...že ty ses probudil ze stoletého spánku?" dopověděl Sirius.

Harry a Remus se rozesmáli. Peter ještě chvíli zíral na Siriuse a potom se vrátil k jídlu.

Po večeři byli studenti prvních ročníků zavedeni do svých společenských místností. Harry s údivem zjistil, že společenská místnost vypadá naprosto stejně, jako si ji pamatuje ze současnosti.

James se okamžitě rozvalil do pohodlného červeného křesla.

„Paráda," zívl.

„Harry, jak to, že jsme si tě nevšimli ve vlaku?" zajímal se Remus.

"No, já jsem seděl se svým... nevlastním bráchou."

„Jak se jmenuje?"

„Severus."

„Hm, toho si u stolu nepamatuju," podivil se Sirius. „Představíš nám ho?"

„Představím, ale až zítra."

„On už snad spí?" zeptal se Peter.

„Ehm... ne, jen není v Nebelvíru."

„To naštve," zasmál se James. „Mě by to aspoň naštvalo, kdybych měl bratra v jiné koleji."

„Ale Jamesi, vždyť ty nemáš bratra," podivil se Peter.

„Fakt?" protáhl James. „Díky za informaci, Petere, ale já jsem si plně vedom toho, že nemám bratra."

Peter hlasitě vypísknul a odcupital do ložnice.

„A do jaké koleje se tedy dostal?" zajímal se Remus.

„Do Zmijozelu," odpověděl Harry.

Sirius přišel k Harrymu a soucitně ho poplácal po zádech.

„Upřímnou soustrast, Harry," pronesl James zcela vážně.

„Všichni mí příbuzní taky chodili do Zmijozelu," zazubil se Black. „A já jsem ta výjimka, která potvrzuje ono pravidlo."

Harry si chvíli s Poberty ještě povídal. V devět hodin se vydali spát. Harry byl vyčerpaný z cesty, ale usínal s úsměvem na rtech. Jeho otec byl přesně takový, jakého si ho představoval.