V těle nepřítele ✓

Máte trest, Pottere!

Byl říjnový slunečný den, který přímo lákal k létání na koštěti. Z oken Bradavického hradu bylo vidět barevné padající listí. To znuděně pozoroval mladý bradavický student Harry Potter. Harrymu bylo třináct let, rád hrál famfrpál a skotačil s přáteli. Co neměl rád, to byla hodina lektvarů s profesorem Snapem. Nejen, že mu lektvary nikdy moc nešly, ale ani jeho vztah k profesoru Snapeovi nebyl dvakrát dobrý. A tyto pocity byly vzájemné. Co bylo ještě horší, než hodina lektvarů, byla tvojhodinovka lektvarů. Tu měl Harry právě teď. Jelikož dnes žáci sami lektvary nemíchali, ale pouze poslouchali teorii, Harry se nudil. A právě proto profesora Snapea nevnímal a pozoroval ony zmíněné padající listy.

Z rozjímání o životě chrousta ho vyrušil hlas profesora Snapea.

„Pottere, celou hodinu mě nevnímáte a zíráte s okna! Jsem zvědavý, jak zvládnete zítřejší test z dnes probírané látky!"

„Ale já vás vnímám"

„Skutečně? Tak mi povězte, o čem jsem právě teď mluvil!"

Samozřejmě, že Harry lhal. Absolutně netušil, o čem byla řeč. Tak zkusil improvizovat.

„No, pane profesore..."

„Čekám, Pottere."

„Mluvil jste o tom, že... že vás nevnímám a zírám z okna, a..." několik Harryho nebelvírských spolužáků se začalo chichotat a Hermiona na něj vrhla varovný pohled

„Taky jste mluvil o tom, že jste zvědavý, jak zvládnu test, a taky - " pokračoval Harry, ale Snape ho rázně přerušil

„To by stačilo, Pottere! Odebírám Nebelvíru dvacet bodů za vaši drzost a večer vás čeká školní trest!"

Po této větě byl už Harry raději ticho a po zbytek hodiny vnímal profesorův výklad.

„Harry, u Merlina, kdybys držel pusu a odpustil si ty své věčné srandičky, možná bys ten trest ani nedostal!" pustila se do Harryho při obědě Hermiona

„No tak, Rone, řekni Harrymu taky něco!" obrátila se Hermiona na Rona. Když ale uviděla, že zrzavý kamarád jejich rozhovor ani trochu nevnímá a bezhlavě se láduje, povzdechla si a otočila se opět na Harryho.

„Harry..."

„Hermiono, no tak jsem nedával pozor, stalo se. Copak můžu za to, že je Snape tak nudnej a zasedl si na mě?"

„Můžeš si za to sám, že ti dal trest, měl jsi ho vnímat."

„Hermiono, no tak ho už nedus," vložil se do konverzace Ron.

„Vždyť už mlčím," podotkla tiše Hermiona.

Harry si povzdechl. V hloubi duše věděl, že ten trest dostal oprávněně, ale stejně, jak on toho Snapea nenávidí!

Po hodině obrany proti černé magii se Harry, Ron a Hermiona vydali do nebelvírské společenské místnosti. Jejich spolužáci byli právě ohromeni vystoupením Freda a George Weasleyových, kteří vytvořili malinké ohňostroje po celé společenské místnosti. Ohňostroje nebyly stejné, jako ty mudlovské. Měnily tvary a barvy. Harry a jeho přátelé toto vystoupení chvíli pozorovali a poté se pustili do dělání úkolů. Když je měli téměř hotové, byla už tma a Harry byl dost unavený. Ron na tom nebyl ani o trochu lépe.

„Harry?" zeptala se Hermiona.

„No?"

„Neměl bys jít za Snapem na ten trest?"

„No jo!" uvědomil si Harry.

„Užij si to tam," zašklebil se na něj Ron.

„Hmm," zabručel Harry otráveně a hodil na Rona zmuchlanou papírovou kuličku.
Ron mu to chtěl oplatit a tak Harry rychle odešel z nebelvírské společenské místnosti, vpřed svému trestu s obávaným profesorem Snapem.