Příběh na písničku

Hurt - Johnny Cash

Sedím na svém trůně a sleduju pásy světla dopadající na zem. Z nádvoří ke mně doléhá zvuk bubnu ohlašující tu hrůznou událost. Cítil jsem smutek a bolest. Bolest, kterou jsem způsobil mnoha lidem.

Nasadil jsem si korunu ozdobenou drahými kameny a vstal. Dívala si se na mě a nemohla si pochopit proč to dělám. Po tváři ti stékala slza. Nemohl jsem se na tebe dívat. Trápilo mě vědomí, že ti působím bolest. Šel jsem k oknu, abych viděl příčinu smutku. Nejdřív jsem se rozhlédl po království, až pak mi pohled sklouzl k ženě, kterou vedl katův pacholek ke špalíku. Žena se na mě dívala, i když byla tak daleko, že mě nemohla vidět.

Pacholek ji srazil na kolena. Ve tváři měla odhodlaný výraz, kterým mi chtěla ukázat, že se nebojí osudu, který jsem pro ni nachystal.

"Jak se na to můžeš dívat," řekla si a znechuceně se na mě podívala.

Neviděl jsem tvůj pohled, ale vycítil jsem ho. Věděl jsem, že si jiná než já. Věděl jsem, že mi nikdy neodpustíš, co jsem provedl. Znovu jsem se podíval na ženu. Její plavé vlasy mi připomínali tebe. Kat ji položil hlavu na špalek. Byla klidná, jako by mi chtěla říct, že tím ji neublížím. Jako by chtěla říct, že ubližuju jen sám sobě.

Bubnování zesílilo. Rozzlobeně si odešla, jako by si čekala, že tomu v poslední chvíli zabráním. Možná jsem v to doufal i já sám, ale nešlo to. Už ne. Kat zvedl nad hlavu těžkou sekyru a chvíli jí tam nechal vyset. Díval jsem se na ženu, která mi způsobila tolik bolesti. Přesto všechno jsem ji stále miloval. Kat prudce máchl sekyrou a já sledoval jak se její hlava oddělila od těla.

V tu chvíli se mi mělo ulevit, ale neulevilo. Bylo to snad ještě horší než předtím. Otočil jsem se zády k oknu a dlaní si zakryl oči, které se mi začali zaplňovat slzami. Sundal jsem si korunu a mrštil s ní o zem.

'Jsem špatný král, když takhle jednám?' ptal jsem se sám sebe už asi po sté.

Padl jsem na kolena. Cítil jsem, že jsem mrtvý. Moje království jakoby ztratilo cenu. Jakoby všechno zemřelo s ní. Nemám sílu začínat znovu a způsobit ti další bolest. Proto to ukončím. Způsobím bolest jen sám sobě. Vstal jsem a otevřel okno. Nadechl jsem se chladného vzduchu. Posadil jsem se na okenici a podíval se dolů. Moje království bolesti.

Naklonil jsem se a nechal váhu udělat své. Cítil jsem jak mi studený vzduch proudící kolem mě čechrá vlasy. Najednou všechna bolest odešla a zůstala jen prázdnota.

Věděl jsem, že moje rozhodnutí bylo správné protože zachránilo království.