Legion Of The Black #cz

Resurrect The Sun

Nevěděla jsem, co se to stalo. Poslední věc, jež jsem si vybabovala, bylo, jak se jim po náročném, alespoň pro mě, zápase se mnou podařilo připoutat mě na křeslo. Potom tma. Probrala jsem se až na nemocničním vozíku s doktorem v bílém plášti za zády. Moje vlasy byly v ještě horším stavu, než předtím. Převlékli mě do bílého tílka a volných modrofialových tepláků. Ale mou hvězdu mi nechali. Byla to poslední věc, která mě pojila s mým životem, než mě sem zavřeli. Poslední záchranné lano, díky němuž jsem si ještě jakš takš udržovala zdravý rozum.

Tady v ozvěnách roste šílenství
Roky mého hřešení učí ukázat
Nemilosrdný pocit bolesti a zklamání

Ačkoli jsem si z té chvíle, nebo to bylo víc času?, nepamatovala nic, nechtěla jsem to zažít znova. Proto jsem na tváři udržovala něco mezi zlomeným a prázdným výrazem. V rukách jsem při tom bezděčně protáčela své pojítko a minulostí. Doktor mě spletitými prázdnými chodbami odvezl k mému pokoji. Snažila jsem se udržet si výraz člověka bez rozumu.
Před námi se objevily dveře do mého pokoje. Vítej, mé vězení.

Tyhle rány byly otevřeny
Jako čáry v písku

Svět spí
Ale oni mají stále naději, tak...

Rebelové se chystali pod rouškou tmy. Z černých pruhů přes oči jim barva ve stružkách stékala po celém obličeji. Někteří malovali pruhy, jiní se věnovali výrobě škrabošek s růžky a zobákem a další malovali symbol The Wild Ones na černá plátna.

Modlím se pro smutek, přísahám, nikdy tě nenechám zemřít
Tihle svatí v nás můžou přinést tenhle moment zpět k životu
A moje srdce se drželo vysoko
A s tímhle bitevním výkřikem budu pochodovat
Na obzor (budeme)...

Vzkřísit slunce

Vlajky věšeli na dřevěné kříže zdobené lebkami. Další dělali zbraně. Dřevěné hole na jednom konci pobité hřebíky, bodné kůly, sekery s kamenným ostřím, řemdichy s lebkou, z níž trčely hřebíky, místo kovové koule namočené v kyselině, výběr byl opravdu veliký. Využívali vše, co se dalo.

Pro temnotu která rozbila naše domovy
Všechno, co jsme si přáli jako blázni na laně, oh
Mohu to cítit, zoufalou kontrolu

The Wild Ones, Prophet, Mourner, Mystic, Deviant a Destroyer, následováni po zuby ozbrojenou Legion Of The Black, kráčeli ulicí táboru. Mnoho už jich nezbývalo, většina skončila v rukou F.E.A.R.u. Možná i mrtvá.

Hořící vášeň, když jsi láska vybírá svou daň
Napříč tomu má duše důvod a já to tak nenechám

Pochodovali v pěti řadách. První za Mournerem, druhá za Mysticem, ta prostřední za Prophetem, další za Deviantem a poslední za Destroyerem.

Modlím se pro smutek, přísahám, nikdy tě nenechám zemřít
Tihle svatí v nás můžou přinést tenhle moment zpět k životu
A moje srdce se drželo vysoko
A s tímhle bitevním výkřikem budu pochodovat
Na obzor (budeme)...

Všech pět The Wild Ones mělo na svých bundách stejné symboly jako Prophet, každý se svým jménem. Za jejich zády pevně seskupenou Legion Of The Black probíhal jeden z jejich nejmladších členů. Malý, sotva desetiletý chlapec v ruce točil symbolem hvězdy.

Vzkřísit slunce, slunce, slunce
Vzkřísit slunce, slunce, slunce
Vzkřísit slunce

The Wild Ones se otočili ke svým vojákům s pozvednutými pěstmi a pokřikem. Cítili potřebu povzbudit své bojovníky před jejich posledním, jak doufali, bojem.

Svět spí
Ale oni mají stále naději tak...

Osaměla jsem. Podlaha už byla čistá, stěna taktéž. I přes všechnu snahu těch, co tu uklízeli, jsem však viděla tmavší spáry mezi kachlíky v místech, kde byla má kresba. Nemohla jsem si pomoct. Pár kroky jsem překonala vzdálenost, jež mě od zdi dělila, a přejela jsem po ní rukama. A v tu chvíli jako by se ve mně něco zlomilo.

Modlím se pro smutek, přísahám, nikdy tě nenechám zemřít
Tihle svatí v nás můžou přinést tenhle moment zpět k životu
A moje srdce se drželo vysoko
A s tímhle bitevním výkřikem budu pochodovat
Na obzor (budeme)...

Jako smyslů zbavená jsem se vrhla k posteli. Strhla jsem z ní deku a hodila ji na zem. Polštář narazil do protější stěny. Zoufale jsem si prohrábla vlasy a pokusila se vyhodit i matraci. Nepodařilo se mi to, strhla jsem jen většinu prostěradla. Uhla jsem si vlasy z obličeje a už jsem vzteky házela na zem židli, stůl ji následoval. Strčila jsem si ruku do vlasů, snažíc se ze sebe vykřičet všechnu zlobu.

Vzkřísit slunce, slunce, slunce
Vzkřísit slunce, slunce, slunce
Vzkřísit slunce, slunce, slunce

Sehla jsem se ke stolu a uchopila jednu jeho nohu. Nebylo nijak těžké ji vykroutit. Musela jsem vypadat vážně šíleně. S kovovou nohou od stolu volně svěšenou podél těla, jsem s divokým pohledem překonala vzdálenost dělící mě od jednoho z rohů pokoje. Rozmáchla jsem se. Kamera letěla k zemi. Tyč za ní. Přešla jsem pokoj a opřela jsem se o rám zrcadla, tvář s rozmazaným make-upem těsně před sklem, a zaječela jsem.

Vzkřísit slunce, slunce, slunce
Vzkřísit slunce

V díře ve zdi se objevila potetovaná ruka v černé rukavici. S klíčem. Malý kousek kovu dopadl s cinknutím na podlahu.