† The Vampires - Agony CZ †

6.KAPITOLA

,,Kdo jsi? A kdo byly oni?" zeptala jsem se vyděšeně.                                                                                      ,,Musíš si vzpomenout." přikázal mi a díval se mi do očí.

Najednou jsem si na vše vzpoměla. To je ten kluk z toho řeznictví!! Jak to udělal, že jsme na něj zapoměla? Zrychlil se mi tep a ustupovala jsme od něj. 

,,Ty. To ty jsi mi tam dal toho chlapa! Mohl jsi mě tím zabít! A já ho dokonce zabila! Kdo byla ta parta co po mě střelila šípem? Odpověz mi hned!" bušila jsme mu rukou do hrudi. Ani o kousíček se nehnul. Tvrdým výrazem se mi podíval do očí, otevřel dveře a naznačil že mám jít dovnitř.

Z pohledu Damona

,Našli ji tak brzo.Jakto? Jak to mohly zvládnout tak rychle? Maj tu kamery? Mají kompas? To je blbost, ten mám já..' hlavou mi šrotovalo milion otázek. Vzal jsem jí k paní Jacksonové. Otevřel jsem dveře a vstoupil dovnitř. Moc se jí nechtělo, podezřívavě na mě koukala ale nakonec se rozhodla že půjde dovnitř. Tvrdě narazila na neviditelnou stěnu. Na to jsem úplně zapoměl. Já blbec!

"Paní jacksonová? Mohla by jste prosím ke mě přijít?" zavolal jsem na ni. Musela tu dívku pozvat dál, jinak nemůže dovnitř. Nějak to paní J tralo, což se zrovna nehodilo, když si připomenu že venku jsou lovci. A je s nimi Mellisa. Doufal jsem že to nikdy neudělá, zmílil jsem se.

Z pohledu Jessicy

Po schodech přicházela nějaká paní. Vypadala mile ale přísně. Šedé vlasy měla svázané nahoru a byla v saku se sukní. Takový ten typ ,móbl' paní co si žije za obrovský prachy. A ano měla jsme pravdu. Když jsem si prohlédla dům, byl obrovský! Všude drahý nábytek a sluhové kmytaly a uklízeli i malá smítka co zanesl vzduch dovnitř domu.

,,To je ona?" Z myšlení mě vytrhl její hlas.                                                                                                           ,,Ano to je ona." pronesl s úsměvem ten kluk.                                                                                                    ,,Dobře.. V tom případě, pojď dál." mile se usmála a odešla.

Zkusila jsem vstoupit a už mi nic nebránila. Podívala jsem se nechápavě na toho kluka.  ,,Vše ti potom vysvětlím."  pronesl a já jen kývla hlavou. Zavedl mě do jednoho luxusního pokoje.  V pokoji byly připravené dámské šaty modré barvy. byly nádherné.

,,Obleč si je. Támhle je koupelna a tady postel. Kvůli velkému počtu služek a sluhů už není volný pokoj, tak tu budeš muset být semnou. To přetrpíš." a šibalsky na mě mrkl.  v tu chvíli mi přišlo, jako by to byl můj nejlepší kamarád kterého znám roky. Ale nebyl. neznala jsem ani jeho jméno!

,,Jak se jmenuješ?" pronesla jsem zvědavě.                                                                                                      ,,Opravdu chceš znát mé jméno?" podíval se na mě se zvedlým obočím.                                                   ,,Ano.. Musím znát jméno upíra a pak vyžvanit na policii že mě unesl upír jménem.." větu jsem schválně nedokončila.                                                                                                                                             ,,Upír jménem Damon." mrkl na mě ,, A vaše jméno znát nemohu?"                                                            ,,Jsem Jessica. Říkej mi Jess." pronesla jsem s předstíraným nezájmem.

Prohlédl si mě od špiček až po kořínky vlasů, nadzvedl obočí a odešel. Co to bylo? Přešla jsem k čalouněnému nábytku a sáhla si na něj. Doma máme jen takový strarý krámy, ale tohle. To je něco! Do ruky jsem si vzala šaty. Moje velikost. Divný.. Přešla jsme do koupelny a tam si je oblékla. Na můj vkus byly hodně nóbl,ale slušely mi. Rozepla jsem si moje dlouhé vlasy a spustila je podél ramen na záda. U postele jsem našla modré lodičky, tak jsem si je na sebe taky vzala. Chvíli jsem na sebe do zcadla dělala xichty a předstírala že jsem namyšlená princeznička z panstvi. Zmála jsem se nad svojí naivitou. Vstala jsem a šla k mému batohu. Měla jsem žízeň. Spíše.. Jsem měla hlad. Hlad na krev. Vytáhla jsem jednu z termosek a upila z ní. Ta krev. Tak dokonalá vůně, a ta chuť. Bože myslela jsem že slastí omdlým. Nevím proč ale při pití jsem si představovala právě poznaného Damona, jak mi pije z krku krev. Byla to vzrušující myšlenka. Zavřela jsem termosku a otevřela dveře na chodbu. Scházela jsem opatrně schody dolů. Viděla jsem Damona jak seděl na židli. Když mě viděl vstal a šel ke mě...

Z pohledu Damona

Zatímco se převlékala jsem šel do kuchyně za paní Jacksonovou. Poděkoval jsem jí za Jessicu, sednul si a čekal. Cítil jsem krev a odhadoval že si otevřela termosku. Je chytrá. Slyšel jsem otevření dveří a podíval jsem se na schody. Scházela dolu v tech úchvatných šatech. vyrazilo mi to dech. Byla překrásná. Vypadala jako jedna z mích holek v roku 1860. Vypadala úchvatně. Vstal jsem a šel jí naproti. Chytil jsem jí za ruku a políbil jí na dlaň. Jsem z těch mích let už zvyklí být gentleman. Ukázal jsem jí na gauč v obýváku. Sedla si a čekala až začnu mluvit. Nevěděl jsem jak začít.....